Miesto splnených túžob

-5* Stejně jako režisérův předchozí film mi sedl i tento. Možná někomu může připadat nudný a jednotvárný, když se vlastně po celou dobu odehrává v jedné kavárně u jednoho stolu. Ale jde zde hlavně o vykreslení psychologických charakterů postav. Schválně, co byste byli ochotni udělat kvůli splnění jakéhokoliv přání?? Nápadité a hlavně, že nezklamal a mělo to slušnou pointu. Tudíž se těším na další režisérův počin a doporučuji všemi pěti dalším divákům. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (14.11.2018)

Originalne pojaty koncept psychologickeho filmu v ktorom skumame cez rozhovory niekolkych jednotlivcov s tajomnym chlapikom moralne hranice toho kam su ochotni ludia zajst pre svoje stastie. Hlavny problem som mal so samotnym konceptom vsemocneho tajomneho chlapika, pretoze to az prilis smrdelo nabozenskymi motivmi, vyššou mocou a podobnymi kravinami na ktore neverim. Ani to nebolo podane prilis zaujimavo. Dozvieme sa absolutne minimum detailov. Druhy hlavny problem som mal s tym, ze ma ani prilis nezaujali pribehy jednotlivych ludi. Asi najviac ma bavil pribeh automechanika a potom toho slepca. Zvysok isiel mimo mna a tie ktore s tymito dvoma nesuviseli som po chvili pretacal. Ale inak to bolo dobre zrezirovane a zahrane, takze za vyskusanie tento film stoji. Je slusna sanca, ze ak mate radi dialogove filmy, ktore ponukaju eticke myslienky k zamysleniu, tak budete spokojni. (15.04.2018)

"Jak mohu vědět, že nejste ďábel?" "Nemůžete." To byla jedna ze dvou základních otázek, kterou jsem si celou dobu pokládal. Je to ďábel? Bůh? Nebo jen obratný manipulátor? Ta druhá je celkem jasná. Co bych byl schopen udělat, aby se mi splnilo mé největší přání? Upřímně řečeno na ani jeden dotaz jsem nebyl schopen uspokojivě odpovědět. Ale to tom to asi celé je. Geniálně sestavené, fantasticky zahrané. 100% (29.04.2018)

Italský režisér Paolo Genovese mě dokáže upoutat jednoduchým nápadem, rozehraným v komorním uzavřeném prostoru. Chvílemi jsem si připadal jako v roztomilé moderní pohádce s neotřelým plněním přání dle úkolů zadaných ze strany tajemného „kouzelného mužíka“, aby mě záhy v této konstelaci děsila přítomnost motivů typu plánovaná loupež či dokonce vražda nevinného dítěte. Místo splněných přání, rozehrané čistě na základě série dialogů mnoha postav s „kouzelným mužíkem“, mě překvapilo nejen svým konceptem a postupným propojením příběhů, přání či úkolů více postav, ale nakonec i nejedním vyústěním, jakým autor dokáže vykreslit fungování světa s fantaskním prvkem: i v případě, že cosi (ať už na kterékoliv straně nevšední dohody) rázem selže, začne se proti očekávání vyvíjet jinam, kdy jedno přání nebo řešení přímo odporuje jinému nebo kdy se správným řešením může stát i porušení pohádkové dohody, měl-li se člověk svým konáním dopustit čehosi špatného... Ta propracovanost scénáře se hůře popisuje bez spoilerů, každopádně dostal mě tenhle film svou originalitou ve více směrech a připadal od pana režiséra o stupínek lepší, než hromadně remakovaní Naprostí cizinci. Je navíc radost sledovat i ze současné tvorby film, který se přímo skví tak skvělými hereckými výkony... vedle sympaticky záhadného Valerio Mastandrey v hlavní roli musím zmínit především Marca Gialliniho, jehož postava je sice značně rozporuplná a s nejedním přehřeškem či selháním na kontě, ale tento herec ji dokázal s nádechem drsňáka podat tak charismaticky, že ve vás vyvolával silný zájem i o takovou postavu... a mému oku nemůže uniknout se svým šarmem Sabrina Ferilli coby Angela, bez níž by ten závěr zůstal mnohem smutnější. [85%] (22.08.2023)

P. Genovese má tyhle sociální nápady v ruce. Místo splněných přání je minimalistická konverzačka s béčkovým lookem odehrávající se celých 100 minut jen a pouze na jednom místě spolu s pár herci, ale i tak dokáže divákovi zamotat hlavu. Upřímně, čekal jsem možná větší odrovnávačku s vymazlenější finální pointou a drastičtějším průběhem, ale i tento výsledek mě vyloženě nezklamal. Jen prostě ničím výrazněji nepřekvapil a ačkoliv celé tohle propojování postav, jejich tajných snů a následků jejich činů bylo fajn, žádné pomyslné filozofické hranice to u mě (bohužel) neprolomilo. (17.01.2023)