Vzpomínky na hvězdný prach

Vzpomínky na hvězdný prach patří k tomu druhu filmů, kde velmi dobře fungují jednotlivé scény, ale filmu jako celku něco schází. Chybí něco jako příběh a katarze. Je to autobiograficky laděný film o režisérovi, který prochází tvůrčí krizí a vypořádává se s neúspěchem posledního filmu, ke kterému zaujala rezervovaný postoj kritika i diváci. Allen si to rozdává s oběma skupinami a zaplňuje obraz ulítlými postavičkami, které jsou zábavné svým zjevem i replikami, jenže s přibývajícími minutami, a to tento film opravdu nemá dlouhou stopáž, je obraz čím dál tím víc roztěkaný a film se stává neurotickým víc než jeho tvůrce. Stejně jako Woody Allen, i jeho filmové alter ego se v jistém momentě rozhodne přestat natáčet komedie a věnovat se tragičtějším polohám lidského života, jenže komedie to zkrátka mají u diváků jednodušší. Pár scén, jako je ta, kde Allen nasedne do vlaku plného zachmuřených nepěkně vypadajících lidí a všimne si, že naproti na nástupišti opačným směrem vyjíždí souprava plná na první pohled úspěšných lidí a snaží se pak zoufale a neúspěšně dostat do druhé soupravy, utkví divákovi v paměti - už proto, že dobře vystihují naše životní pocity.. S filmem jako celkem to ale už nefunguje. Celkový dojem: 60 %. (04.03.2010)

Allen by vám vykecal díru do hlavy. Nebo dítě do dělohy. Jen se mi trochu zdá, že jeho filmy sklouzávají do jednotvárnosti a je trochu obtížné je od sebe odlišit. Jakoby točil pořád to samé dokola, jen s menšími odlišnostmi. Jako ono to není špatné, dokonce je to i docela zábavné a nejednou v nich Allen fakt zaperlí. Ale prostě se mi to stírá do jedné šmouhy. A doufám, že v dalších filmech alespoň občas přijde s něčím novým. (19.12.2015)

Woody Allen znovu úplně jinak, tentokráte hodně experimantálně. Jeho film je očividně pocta Fellinimu a Bergmanovi s tím, že Allen zůstává svůj a ostudu si nedělá. Naopak dokáže skvěle rozebírat duševní krajinu úspěšného člověka, který neví kam dál a muže kterého přitahují zhoubné vztahy s nestabilními ženami. Hlavně ale Allen účtuje s kritiky a fanoušky, jež zde pojal vesměs jako stádo vlezlých nestvůr pronásledující jej na každém kroku. Pasáže kdy Sandy proplouvá davem rozmnanitě útočících obdivovatelů, snažíce se být za všech okolností vtipný a hlavně takový jakého ho oni ho chtějí vidět, patří k tomu nejlepšímu co kdy Allen natočil. Někteří jsou nepokrytě vlezlí, jiní se snaží působit nenuceně, ale všichni jsou stejně nechutní. I přesto že Allen popírá že by byl film autobiografický, někde tyhle motivy nabrat musel. Osobně mám raději právě vážnější Allenovo tvorbu, než jeho crazy komedie a tak mi Vzpomínky na hvězdný prach sedly, ale neřadím je mezi jeho nejlepší díla. (14.11.2011)

Obsah, jehož smyslem je zamyšlení nad smyslem umění i vlastní umělecké tvorby, přiživovaný složitým osobním životem, ustupuje v tomto pozoruhodném díle kolážovité formě - připomínající např. Godarda - , která zakládá mimořádně vysokou úroveň i závažnost sdělení tohoto komediálně laděného, v mnoha ohledech ojedinělého Allenova díla. (04.03.2012)

Upraveno v říjnu 2020. Film Vzpomínky na hvězdný prach patří pro mě k tomu nejlepšímu, co Allen natočil. Tklivý klaun si přizpůsobil Federica Felliniho pro své vlastní potřeby a pro americké podmínky. Uchvátí esteticky tvarované obrazy s rámy vzletné energie kameramana Gordona Willise. Realita se promítá společně se vzpomínkou, představou, pocity, touhou a niternou potřebou. Klaun si udržuje nadhled s nezbednou ironií, psychoanalytickou škádlivostí, drobnými nezdvořilostmi a niterně erotickou podstatou, a stává se sám sobě rituální obětí. Zabudoval krizi středního věku, tvůrčí krizi a existenciální rozpolcenost vnitřního světa, nevynechává ani nihilistickou škodolibost, směřující k filmovým producentům, obdivovatelům filmu i na něj osobně. Klaun hledá naplnění ve smutku osamělého nitra, ale trpí nerozhodností a sebeklamem. Klaunovým hlavním prostředkem k jeho felliniovskému karnevalu na ten americký způsob je Sandy Bates (skvělý Woody Allen, a jako malý chlapec Robert Munk), obdivovaný filmový režisér. Popularita je povznášející, ale i úmorná, hříchy jsou dvojznačné a prvotní motivací je osobní štěstí a láska. První ženou je Dorrie (pozoruhodná Charlotte Rampling), filmová herečka s tolik nevyrovnaným vnitřním světem. Láska a bolest jedno jsou, svírá, tíží, a přesto přitahuje. Druhou ženou je Isobel (zajímavá Marie-Christine Barrault), francouzská herečka a vdaná Sandyho milenka s dvěma malými dětmi. Nitro klauna se rozhlíží po smysluplné lásce a naplnění. Třetí ženou je Daisy (velmi zajímavá Jessica Harper), houslista a klaunovo pokušení jeho žízně po nalezení osobního štěstí a sexuality. K výraznějším postavám patří také Tony Roberts (sám sebe), filmový herec, klaunem ozkoušený a také jemu blízký. Z dalších rolí: nečekané hotelové překvapení Shelley (Amy Wright), Daisyin milý a učitel scenáristiky Jack Abel (John Rothman), mladý a na svůj vzor natěšený herec (Daniel Stern), Sandyho prostší sestra (Anne De Salvo), její manžel se sérií infarktů (J.E. Beaucaire), nespokojený vedoucí filmového studia (Allenův producent Jack Rollins), Sandyho filmová manažerka (Laraine Newman), Sandyho rodičové (Joan Neuman a Ken Chapin), Sandyho sekretářka (Louise Lasser), Sandyho známý z dětství a taxikář Jerry Abraham (Bob Maroff), filmová herečka v dřívější roli Sandyho matky Charlotte Ames (Gabrielle Strasun), Sandyho řidič s kriminálním vroubkem George (David Lipman), starší a nevyzpytatelná Sandyho kuchařka (Dorothy Leon), svůj vzor vraždící fanoušek (Philip Lenkowsky), či atraktivní a mladá žena v protějším vlaku (Sharon Stone). Film Vzpomínky na hvězdný prach jsou estetickou symfonií s filozofickým oparem felliniovského ducha, přizpůsobeného pro americké prostředí, a s povznášejícími nihilistickými rošťárnami klauna, který si s nezbednou rozverností dobírá celé široké okolí filmového světa. Rozkošná to Allenova poezie! (11.04.2011)