Muž jménem La Rocca

Francouzsko-italské drama natočené podle námětu J. Giovanniho v hlavní roli s J. P. Belmondem. Úvodní věta naznačuje, že dílo se bude odehrávat v gangsterském prostředí a současně lze očekávat neobyčejný filmový zážitek. Neznámý a tajemný Roberto La Rocca zjistí, že jeho přítel Xavier Ade (P. Vaneck – švagr režiséra J. Beckera) byl odsouzen a uvězněn za vraždu, kterou ve skutečnosti spáchal gangster Vilanova. Málomluvný Belmondo se intimně sblíží s Vilanovovou partnerkou a poté si v dramatické scéně srovná účty i s ním. V menší roli Vilanovova společníka se objevil Belmondův dlouholetý přítel M. David, oděný do luxusního obleku, na něhož byl náležitě pyšný. Zanedlouho se na scéně objeví nepřátelsky vyhlížející M. Constantin, jenž se svou skupinou podobně nebezpečných kumpánů vyhrožuje některým místním barům a požaduje výpalné. Neohrožený La Rocca se rozhodne postavit těmto troufalcům a v další navýsost dramatické přestřelce je sice raněn, ale podaří se mu tyto nepříjemné potížisty zneškodnit. La Rocca se ocitá ve vězení, kde se konečně setkává se svým přítelem Xavierem, trpícím pod despotickým dozorcem na samotce. Pod příslibem zkrácení trestu se oba přihlásí do skupiny dobrovolníků, jež mají za úkol vyhledávat a zneškodňovat miny, což je velmi nebezpečná činnost a málem se stane Xavierovi osudnou. V závěru snímku se Xavier, toužící získat peníze na koupi venkovského statku a začít nový život, neuváženě pustí do vydírání jistého zámožného a vlivného muže a na jeho riskantní jednání smrtelně doplatí jeho sympatická sestra Genevieve (patnáctiletá Ch. Kaufmann). Ve snímku J. Beckera plném dramatických situací a drsných mlčenlivých mužů je napětí stupňováno výbornou kamerou a geniální Giovanniho atmosférou. Belmondo předvedl v jednom ze svých prvních snímků vskutku vynikající výkon a celkově film hodnotím ještě o něco lépe než přelomový snímek U konce s dechem ze stejného roku. (24.10.2018)

Na debut vyspělý film s výborným Belmondem. (29.05.2022)

Un nommé La Rocca. O 11 rokov neskôr si autor predlohy Giovanni nespokojný s Beckerovým poňatím filmu natočil vlastnú verziu s názvom La Scoumoune. Ja som ako prvú videl verziu z roku 1972 a túto pôvodnú zhliadol až dodatočne. A musím povedať, že sa mi páčili obidve zhruba rovnako. Príbeh je až na záver vcelku podobný. Hlavnú postavu dokonca v oboch snímkoch stvárnil Belmondo. Tu bol však len na počiatku kariéry, ešte "nepoznačený" svojimi neskoršími komediálnymi úlohami. Asi prvýkrát čo som ho vo filme videl plakať. A pôsobil pritom dosť presvedčivo. Takže pre tých, ktorí ho poznajú najmä vďaka slávnejším komédiam tu môže vyzerať až netradične vážne. Asi najviac sa však oba filmy odlišujú hudbou. Chytľavý podmaz François de Roubaix-a, ktorý doprevádzal neskoršiu verziu tu nahrádza ticho dávajúce príležitosť vyniknúť jednotlivým záberom. Čiernobiely formát nevadil, možno práve naopak, správne dotváral pochmúrnu atmosféru kriminálu a napäté vykopávanie mín na pobreží. Zaujímavý počin... (10.01.2021)

Nekdy je neco opravdu jen precenovane a clovek aby si bral do vlastni spajzky kompas, (03.11.2023)