The End of the F***ing World

"Jedinej opravdovej seriál ze života vy kreténi", napsal o tom nějakej moula v diskusi pod jednim dílem. "Přehypovaná teenage rádoby existenciální hipsto sračka", píšou další. Aby mě jedno nebo druhý provokovalo jsem asi už moc starej =). Pravdu nemá nikdo (nebo všichni). Co se nedá sporovat, je fakt, že největší devizou tohohle seriálu je jeho pouhých 8x20 minut =). Bral jsem to jako takovou trochu netradiční hříčku na daný téma a zejména díky zvolenýmu formátu jsem se u toho i celkem bavil. Jen po těch všech ohlasech na velký finále jsem fakt čekal něco víc, než úplně tuctovej úteso-visák. Bejt v závěru cokoli fatálního, šel bych vejš. (65%) (07.10.2018)

„Jmenuji se James, je mi 17 a jsem si celkem jistý, že jsem psychopat.“ Takhle začíná jedna z nejoriginálnějších road-movie poslední doby. Originálnost spočívá v tom, že krutě přesně vykresluje svět dospívajících, se všemi hrůzami, nejistotou, strachem a vztekem. Pichlavá romance dvou looserů postupně odhaluje jejich rodinné zázemí a důvody, proč jsou takoví, jací jsou. Jejich dosavadní zkušenosti se světem jsou většinou na prd a oni ještě nemají zmáknuté obranné mechanismy. Ještě ke všemu - k neuvěřitelně siným hereckým výkonům - mi oba dva připadali mladší než sedmnáct. Nejenom sexem: někdo se k němu hrne, jiný to odkládá. Ale i celkovým postojem k smutně praktickým stránkám světa. Oba byli jak děti. _____ Proto čtu Alyssino zuřivé: „Všechno stojí za hov…“ ve skutečnosti takhle: „Všichni mi říkají, že já stojím za hov… možná mají pravdu.“ A Jamesovo: „Chci někoho zabít,“ překládám jako: „Chci něco cítit.“ Ona se obrnila vztekem, on rezignací, protože jiný způsob obrany zatím neumí. A takhle outsiderská dvojka si klestí cestu dalšími hrůznými zážitky, které ale nepostrádají drsný humor. Společně se vydávají na útěk, ze kterého už není – myšleno emocionálně – návratu. Proto doufám, že další řadu už nenatočí. ___ Přidejte si záměrně super ironický americký feeling, perfektní dialogy, gradaci scén, dobrý soundtrack a i takové drobnosti, jako je Jamesovo oblečení, kterého poprvé vidíme v černém, jako prototyp mladistvého podivínského vraha, aby nakonec skončil ve vesele pestré havajské košili. ______. Škoda, že se podobné seriály nevysílaly, když bylo sedmnáct mně. Necítila bych se tak vyloučená. (15.02.2018)

Po první epizodě, která pro mě byla tou nejlepší, jsem neměl tušení, kam bude příběh nadále směřovat. Hrdinové ještě byli poutaví a nepřevažovala u nich otravnost. Ta druhá charakteristika však také plnila svůj účel a nadále se s ním úspěšně pracovalo. Přestože si seriál zvládl udržet svůj styl, tak se začal po jedné zlomové události postupně zmírňovat a vyvíjet uvěřitelněji. Na jednu stranu mě mrzí, že jeho divokost už nebyla tak vysoká, na tu druhou bych možná nadával víc, kdyby mu zůstala. A ať se, prosím, seriál nerozrůstá o další řady. (Netflix) (03.03.2018)

(no spoilers) Je hrozně fajn jak si celá minisérie hraje s očekáváním diváka - už od začátku, kdy člověk zjišťuje, kterak příběh nejspíš půjde podle zajetých kolejí se standardní Manic Pixie Dream Girl, když v tom ejhle - je to spíš Maniac Profane Deviant(art) Gal. Příběhově je to úplně jako klasický americký indie film kompletně se stylizací, záběry, barvami i soundtrackem, když v tom ejhle - je to minisérie osmi dvacetiminutovek odehrávajících se v Británii od Channel 4 a Netflixu na motivy komiksu. Komiks jsem si zběžně prohlédl a nepřilákal mě, zejména stylem kresby hlavních postav. V seriálu se casting ale povedl na jedničku, sympatičnost hlavních postav hlavně přisuzuji jejich hereckým výkonům a přítomnosti vnitřních monologů a u vedlejších postav, že scény s nimi často obsahují něco víc než jen jejich část příběhu týkajícího se Jamese a Alyssy. End of the F***ing World je cosi skvělého a neobvyklého. Něco, co Baby Driver loni chtěl být, ale nedokázal to a co Bonnie a Clyde dokázali už dávno. Druhá série trochu ubrala na humoru, avšak drama a napětí je tam stále dost i přes hezky uzavřený konec první série. (13.01.2018)

TV-seriál. Tak tohle bylo něco pro mě! Vkusně zpracované monotónní dialogy, zdánlivě depresivní příběh a hlavně spousta černého humoru, který se mi zamlouval. Rozhodně to není seriál pro každého. Melancholici jej ale jistojistě ocení! | 1.série (85%), 2.série (80%) > Průměr: 83% (4*) | (20.11.2019)