The End of the F***ing World

Když chcete svou novou známost podříznout, ale neustále se dostáváte do prekérních situací, tudíž k tomu pořád není vhodná příležitost, tak se do ní postupně asi zamilujete nebo co. Bonnie a Clyde hadr aneb romantika na hony vzdálená červené knihovně. Pokud tedy červená v onom slovním spojení neodkazuje ke krvi, protože hrdina je zakřiknutý sociopat s vražednými sklony, jenž má po vzoru westernových pistolníků pro jistotu vždy ruku na kudle, a hrdinka protivná kráva, která by vytočila i toho největšího flegmatického introverta. Tohle duo si tedy rozhodně „zamilujete“ a budete mu fandit, a pokud ne, tak ve vás není špetka rebelské romantické duše. Cynické, trochu na sílu a až moc chtěné, ale přesto poměrně zábavné. (06.01.2018)

Když jsem se na seriál začínal dívat, vůbec jsem nevěděl do čeho jdu, nepodíval jsem se na obsah, ani na hodnocení a komentáře, takže jsem byl po pár Alyssiných větách úplně mimo mísu, ale velice rychle jsem si zvykl, hlavní hrdinové/ antihrdinové mě převelice bavili, tvůrcům se po celou dobu dařilo udržovat děj příběhu v chodu a nechyběl ani můj oblíbený anglický humor. Viděl jsem všechny epizody během tří hodin a nenarazil jsem ani na jedno místo, které by mě nudilo, právě naopak, skvěle jsem se bavil a uvítal bych, kdyby bylo takových záležitostí co možná nejvíc. // Po shlédnutí druhé sezóny mé nadšení lehce opadlo, ale nešť, i tak jsem se bavil. (16.03.2018)

1. sérieSeriál o dvou psychopatech, který zfouknete za jedno odpoledne a ještě se na něm uspokojivě pobavíte. První díl byl bomba a naladil mě úplně s přehledem. Seznámení s postavami nemá chybu, hlavní twist je v podstatě už tisíckrát viděný scénář, ale díky zajímavým charakterům a jejich dialogům, popřípadě monologům, je to hned zábavnější. Pět hvězd to ale není proto, že v okamžiku, kdy se Alyssa obarvila na blond to šlo s kvalitou nenápadně dolů, protože to začalo být trochu moc o emocích (a emoce jsou přece nuda). Bůh ví, jestli se tohle dočká pokračování vzhledem k nejasně danému konci, každopádně druhé řadě bych se nebránila. 2. série za mě čelí docela znatelnému oslabení. Kde první série crčela černým humorem, skvělými hláškami a vtipnými momenty, tam začíná ta druhá pořádně depkovatět a najíždět na takové ty traumatické bolestné koleje. V podstatě už mě ani moc nebavil věčně otrávený a poněkud zestárlý výraz Alissy a tak nějak jsem pořád čekala na nějaké osvěžení. Pojem osvěžení je tu asi akorát v podobě nové postavy, která to v hlavě taky nemá zrovna v pořádku a za honbou po své nesmyslné pomstě je ochotná udělat cokoliv. A zase se budu opakovat, že mi tu chybělo nějaké pobavení, ale spíše jsem měla po shlédnutí této série chuť dostat depku, protože ty postavy nepůsobily ani trochu zdravě. Obecně mi to přišlo prostě hrozně vážné, smutné, ustarané a bezvýchodné a já se chtěla spíš pobavit. (25.06.2018)

Konečně vím, co to znamená “hipsterský” film/seriál. // Netflix se snaží oslovit široké spektrum publika, v tomhle případě se rozhodli zacílit na teenagery znuděné svým blahobytem. Nechci moralizovat, to vůbec, ale to, že je něco “jinaké” (rozuměj: jsi strašně cool outsider, jakkoli bizarně to zní, který se už ze zásady musí vymykat), ještě neznamená, že je to dobré (rozuměj: v Buffalo bylo víc zábavy, viď, Vincente). // Nechcete si raději zahrát Funny Games, když už se rak nudíte, hajzlíci? (04.02.2018)

Narozdíl od většiny mých spolukomentujících kolegů si nemyslím, že The End of the F***ing World je nutně seriál o asociálních, psychopatických puberťácích pro asociální, psychopatické puberťáky. Že by se naši mladí měli v hlavních postavách shlížet. A i kdyby, za tímto seriálem se rozhodně neskrývá žádný alarmujícně zdvižený prst á la Joker ve stylu "takhle to dopadne, nebudeme-li naším mladým naslouchat", protože děj je tak (zábavně) vyhnaný do absurdna, že si nikdo nemůže myslet, že by se tohle doopravdy mohlo stát. Je to spíš takový obecný pocit, kdy vy nerozumíte světu a svět nerozumí vám. A tenhle pocit nekončí ve dvaceti. Ale zřejmě je to uvěřitelnější u sexuálně neposkvrněných náctiletých, s kterými mlátí puberta, než u dvou rozvedených padesátníků s krizí středního věku... Každopádně - jakkoli je to celé pesimistické a depresivní, tak právě extrémnost děje, kdy jsou naši hrdinové zmítáni sem a tam, z průseru do průseru, spontánními rozhodnutími, snímá z tohoto seriálu jakékoli znepokojení. Je to jednoduché, přímočaré, vtipné a přes absurdnost i v dílčích věcech uvěřitelné. Druhá série trochu nečekaně přivádí na scénu třetího psychouše v podobně Bonnie a zároveň zajímavě vrací na scénu starého prasáka ze série první. Rozhodně to není nějaký převratný počin, ale v rámci jeho krátkosti a jednoduchosti jsem si ho velice užil a rád se k němu někdy vrátím... 100% (1.-2. série - 100%) (31.01.2021)