Sympatický darebák

Francouzská komedie, v níž exceluje v hlavní roli J. P. Belmondo, představující výřečného a bezskrupulózního mladíka, jenž se díky své neobyčejné výmluvnosti, mladistvé přitažlivosti, fiktivní totožnosti a bláznivým nápadům dostává do přízně mladých krásných žen i bohatých postarších dam. Toni Maréchal je ve skutečnosti chudý jako myš, nicméně to mu nebrání v tom, se honosil vybájeným jměním a tituly tak, aby využíval dobroty, pocitů osamění, žádostivých náručí a sexuální neukojenosti zámožných paniček. Pokud milostná náklonnost jeho živitelek přesáhla únosnou míru, ihned se začal zajímat o jinou oběť. Téměř vše, co pronesl, měl důkladně a manipulativně promyšleno s cílem získat bezpracně co největší blahobyt. Současně je však tato komedie Jeana Beckera velmi zábavná a nabitá Belmondovými hláškami a domnívám se, že lepší název filmu než sympatický dareba snad nemohl lépe hlavního hrdinu charakterizovat. Belmondo skutečně představuje filmového hrdinu v takové podobě, v jaké si ho diváci oblíbili nejvíce. Nakonec však došlo i na nepolapitelného svůdníka Toniho, který se nechal přechytračit mladou a krásnou S. Sandrelliovou, dědičkou malého ostrova v Pacifiku, na němž se mělo údajně nacházet obrovské naleziště manganu. Tato báchorka, jíž byl Bebel oblouzněn, se mi však jevila jako naivní a nereálná. Ve vedlejší roli se jako Maréchalův komplic v jeho podvodných činnostech objevil Belmondův dobrý přítel J. P. Marielle, jednou z jeho ženských obětí se stala překrásná M. Demongeot, kterou se Belmondovi podařilo pobláznit svými řečičkami a odloudit ji od jejího bohatého milence P. Noireta. Celkově vnímám tento Beckerův film jako povedenou komedii, dokonce jako jeden z nejzábavnějších Belmondových filmů, jež jsem měl zatím možnost zhlédnout. (16.07.2018)

Sympatický dareba? No jak komu. Mě teda určitě ne. Z dnešního pohledu neuvěřitelná stupidita, plná naprosto trapných a nevtipných gagů na úrovní základky. Navíc postava Tonyho je tak na nervy lezoucí, že má člověk chuť mu po chvilce nafackovat. Asi podobně jako sympatický květinářka - holka jeho kámoše, kterou Belmondo pozuráží jak to jen jde. On je vychcaný hajzlík, všichni kolem něj jsou pitomci a ženy hloupočké slepice, které padají na prdel, jen kolem nich projde...oujéé. Belmonda mám rád, ale v některých filmech hraje takové mistry světa, až je to nekoukatelné. Tohle minimálně od druhé poloviny. (28.12.2022)

Film tak trochu ve stylu Veselé velikonoce a Nenapravitelný. Jenže právě na tom, že to není ani jedno ani druhé, se to rozsypalo. Ne, že by nebyla zábava, je to fajn, ale je Belmondovy nejlepší kusy měly prostě teprve přijít. Jean Paul je můj velký oblíbenec, zejména v když hraje floutka, který se všemi "vyjebe". A to samozřejmě udělal i v tomto snímku. Jen ne s takovou grácií, jako ve filmech o deset let později...70% (28.07.2014)

Copak dareba to byl sympatický, ale občas jakoby málem schizofrenní, ne? Nejdřív vyvstane, že vůbec neumí plavat, když se ocitne v bazénu a topí se, ale během dalšího výletu již jako velký plavec houpne do moře a předvede jakési plavecké legrácky? Zvláštní, tenhle film má dvě výrazné části: jednu zimnou na horách a jednu letní na moři s lodí, ale vůbec na mě působily občas jakoby ze dvou různých filmů. Zatímco hory s Belmondem ve společnosti jeho slečen mi připradaly po většinu času velmi zábavné, plné šarmu i vtipu a to nejen díky scéně na lyžích, ale i skvělému přihrávači v podání Philippa Noireta (který se žel pak v polovině filmu zcela vytratil), tak u části na lodi se mi jevilo, jakoby už tvůrcům začínal docházet dech, nemají co dál nabídnout, než neustálé přelétávání hlavního hrdiny v dalších variacích, až to absencí humoru začíná nudit, a točí spíše nastavovanou kaši, aby se to protáhlo na celovečerní délku. I když poslední zálet Belmonda s knírkem sice na závěr ještě na chvíli vrátil filmu ten neodolatelný vtip z první poloviny a zábavné momenty v mých očích vcelku převažují nad těmi nudnými, víc než retro oddechovkou na jedno zhlédnutí za sebe v Sympatickém darebovi nevidím. Lepší, milý průměr. [60%] (09.09.2021)

• Určite som počítal s tým, že počas sledovania najrôznejších "belmondoviek", a to naprieč jednotlivými dekádami, narazím i na niekoľko nie až tak úplne vydarených kúskov, keď práve Tendre voyou, je znovu jedným z nich, kedy mám opäť taký autentický pocit z toho, že som vídaval dosť odfláknutú robotu, ktorá mohla byť podstatne oveľa lepšou, ak by sa k nej od samého začiatku trochu inak pristupovalo, pričom protagonista Antoine "Tony" Maréchal (Jean-Paul Belmondo), si narozdiel od režiséra (Jeana Beckera), svoju prácu vykonal s jeho typickým zápalom, t.j. presne zrovna tak, ako mu to predpisoval scenár, no nie je pochýb o tom, že k tomu musel aj improvizovať, ale zase film ako celok, čiže najmä po režisérskej stránke, sa nemôžem zbaviť naprosto reálneho dojmu v tom zmysle, že väčšinou som si pripadal iba tak, ako by sa hlavná postava ocitla v každej jednej scéne iba čistou náhodou, bez akéhokoľvek hlbšieho významu, a takýmto prístupom to pokračovalo až do konca, kedy som si konečne vydýchol, že je tomu už "definitívny koniec". • Samotný, povedzme napríklad, sympatický alebo trebárs, atraktívny názov filmu, ešte snáď automaticky nemusí znamenať to, že rovnako "sympatickým" a "atraktívnym" bude aj konkrétny film, čo bohužiaľ v tejto veci jednoznačne neplatí, skôr práve naopak! • Bébelovi by som ani tak nevyčítal to, že som sa strašne nudil, aj keď podľa scenára by to tak byť rozhodne nemalo, pretože ako "profesionálny podvodník" či "chronický klamár", sa ocitá vo vskutku mnohých, úsmevných situáciách, kde som si v duchu často hovoril: „Ten neuveriteľný rošťák musí mať predsa viac šťastia, než rozumu,” keď mu tak všetko s najväčšou ľahkosťou zakaždým prechádza... V tomto prípade sa táto "závideniahodná vlastnosť" vzťahuje predovšetkým na to, ako bravúrne si dokáže každú ženu okolo prsta omotať, zároveň na tom i pomerne veľa (vy)ťažiť, a následne ich (po)striedať ako ponožky, a mimochodom na tom postaviť celý tento filmový príbeh, ak je to vôbec možné? • Budiž, dajme tomu, že sú tie fešandy tak abnormálne naivné, tomu by sa v podstate ešte dalo celkom uveriť, veď kinematografia je nimi v minulom storočí, priam "nasiaknutou", ...ALE tentoraz si nemôžem skrátka pomôcť v tom, že hlavný kormidelník pláva najrôznejšími udalosťami, takým, ako to slušne vyjadriť, proste nezáživným, chaotickým, no najmä roztržitým spôsobom, ako by to chcel mať čo najrýchlejšie za sebou, čím de facto uberá na celkovej atraktivite tohto počinu, ktorá sa tým postupne vytráca, až na nadobro vytratí. (P)osádka sa môže snažiť akokoľvek chce, keď je kapitán mrzutým a bez chuti, tak vtedy vzniká takýto boľavý guláš.  (07.11.2022)