Heydrich: Muž so železným srdcom

Vzhledem k tomu, že jsem ocenil Anthropoid jednou hvězdou, nemohl jsem toto cosi postavit na stejnou úroveň. Zpočátku jsem měl pocit, že nepůjde o špatný film, když popsal i divákům méně znalým, odkud se ten Reinhard vzal, ale už Noc dlouhých nožů mě vrátila zpátky na zem. Proč tvůrci snímků z období 2. světové války nejsou schopni pochopit, že samopal MP 38, přičemž číslo 38 znamená rok 1938, nemohli členové SS použít v roce 1934? A od té chvíle se už všechno vezlo dolů k žumpě. Jan Kubiš si vyrábí výbušninu (!!!), řidič Klein neskončí s prostřeleným stehnem, ale skončí úplně, rodina Moravcových vstupuje do děje hned poté, co její členové požili elixír mládí a z boje v kostele se stala naprostá fraška, v níž tvrdí muziku lehký kulomet Bren. Americká účast na výrobě tohoto paskvilu, zjevně stála na dodávce samopalů Thompson českému odboji i parašutistům. A ta scéna s Reinhardem na smrtelné posteli... Znovu jsem si potvrdil, že je Atentát z roku 1964 prostě nepřekonatelný. (22.01.2018)

Ten film to bude mít u nás těžké, ale rozhodně je lepší než Anhropoid. Sice je míň historicky přesný, ale taky se mnohem víc snaží dodat kontext - proto jsou potřeba všechny ty zkratky. Kontext je navíc vyprávěn obrazem a v ději, ne jako náhodné expoziční seance u snídaně v Anthropoidu. Považoval bych nejen proto, ale i z principu za pitomost rámovat reflexi Smrtihlava jako výčet historických nepřesností, které beztak v porovnání třeba se Schindlerovým seznamem vůbec nejsou zásadní. Je jedno, jestli je klukovi deset místo osmnácti. Je jedno, že postavy umírají o deset metrů jinde, než umřely ve skutečnosti. Je, proboha, úplně jedno, jestli se na konci střílí z jiného typu zbraně. Tohle není ta historie, kterou historické filmy potřebují dodržovat, pokud se nedefinují jako dokudramata - fetišistické lpění na imitování každého detailu nemá žádný užitek, Nevadí mi ani mírná teatrálnost, která je nutná, když při té změti informací má divák zároveň něco cítit k postavám. Jediná vážnější výtka z mojí strany je, že když v polovině stopáže nastoupí parašutisti, Heydrichova linie se takřka opustí a dosavadní protagonista se přestane vyvíjet - ten přesun pozornosti sám o sobě byl ok nápad, ale nebyl dobře zrealizovaný a film tak působí jako dva díly válečného seriálu puštěné za sebou. Ale jinak ok - cítil jsem nějakou tu emocionální účast, což se mi u Ellise nestalo. I když bych samozřejmě radši syrovější drama s hlubokými postavami - ale člověk nemůže mít všechno.. 3 a 1/2 PS: Možná se natáčelo v Budapešti, ale na rozdíl od Anthropoidu ten film vypadá, že se odehrává ve skutečném prostoru, a ne dvou mrtvě vypadajících ulicích, kde lidé trpělivě čekají, až odjedou filmaři, aby se do nich mohl vrátit život. (08.06.2017)

Pro mě už je nepochopitelné jen to, že se v Hollywoodu nedokázali domluvit a schválili si příběh atentátu na Heydricha rovnou dvakrát, časově takřka za sebou. A opravdu bych se chtěl zdržet porovnání s Anthropoidem, ale tady to prostě jinak ani jít nemůže. Takže nejdříve plusy. Ty jsou, už z podstaty věci, hlavně v první půlce filmu, který se překvapivě zaměřuje hlavně na Heydricha. Neřeknou nám nic nového, ale za to je zajímavé tento příběh vidět z trošku jiného úhlu. Stejně tak se musím přiznat i k tomu, že mi sedli herci hrající postavy atentátníků stejně tak, jako závěrečná scéna, která mi nepřišla tak epická, jako u Anthropoidu a možná byla dokonce i daleko úhlednější. Další věc je i hudba, která tu byla opravdu dokonalá. Teskné piáno tu vytvářelo přesně tu atmosféru, kterou si film zasloužil. Nicméně, co se týče negativ, a zde s tím mám opravdu velký problém, tak to nutno podotknout, že tu Praha vůbec nepřipomíná Prahu. A to se přitom tvůrci různými plakáty a popisky v češtině opravdu hodně snažili. Každopádně uznávám, že zahraničnímu divákovi je tohle stejně u prdele. Mně ale ne. Stejně tak mi nejsou u prdele ani historické nepřesnosti, které byly stejně marné i v Anthropoidovi, ale zahraničnímu divákovi jsou také u prdele. Celkově vzato tak musím říct, že mi tento film vyznívá o chloupek slabší, ale kdyby se spojili, asi bychom se dočkali jedinečného a nezapomenutelného díla, který ve válečné kinematografii nemá obdoby. (15.05.2018)

Více, než Anthropoid připomíná HHhH Cruisovu Valkýru. Ač koprodukční, je to spíše hollywoodský pohled na danou látku. A zatímco film s Cruisem v roli von Stauffenberga je skvělý zážitek těžící z propracovaného plánu převratu, HHhH je filmem, ve kterém vysvětlení pozadí atentátu jakoby chybí. Scénář není dost chytrý a pro diváky, pro které ty reálie nejsou automatické, musí být velmi matoucí. Problém jsou i herci, mezi nejvýraznější tváře patří Rosamund Pike jako Lina Heydrich a Mia Wasikowska jako Anna Nováková, přičemž Jason Clarke hraje Reinharda Heydricha jako robota, bez emocí, bez zájmu. A na zobrazení Liny Heydrich věrohodnost celku stojí a padá. Lina von Osten nebyla elegantní blondýnka z lepší společnosti, kterou za války trápil jen manželův nezájem. Lina von Osten byla typickým člověkem, kterého formoval vztah k půdě, pocházela ze zchudlého statku na ostrově Fehmarn a společně se svou rodinou našla koncem 20. let smysl v aktivitách spojených s NSDAP. Film se shoduje pouze v jejím vlivu na směřování kariéry Heydricha po vyhození od námořnictva. Její další osud byl velmi odlišný od zkratky, která je zde prezentována. Souhrnem tedy HHhH patří mezi ty slabé filmy inspirované atentátem. Totéž nutně neplatí o předloze Laurenta Bineta. (24.03.2021)

Smrtihlav začíná velmi dobře a první polovina mapuje osobu Heydricha, jeho počátky kariéry a jistý náhled na události z jeho perspektivy. Chtělo to místy větší propracovanost a zrychlené skoky z jednoho období do druhého místy filmu ubližují. Od půlky film dostává úplně opačný spád, kdy se dosavadní průběh hodí za hlavu a na novo začíná jiná zápletka, kolem operace Anthropoid s jinými hrdiny. Problém je, že nedávno šel do kin film Anthropoid a nedá se ubránit srovnání. Do puntíku se odehrává to samé ve zkrácené verzi, ve které však nefungují pokusy o drama, vztahy mezi postavami a celé to působí o dva levely hůř, než zmíněný film. Hlavně se vše děje přes kopírák a samotná postava Heydricha je odsunuta na vedlejší kolej a využita minimálně. Nevím, zda to brát jako pokus životopis chladného, bezohledného člověka, kdy tvůrci v polovině zjistí, že nemají dostatek materiálu a snaží se slepit dvě povídky do jedné……5/10 (15.06.2017)