Deti z močarísk

Možný spoiler : "A zelený ráj dětské lásky, ráj nevinnosti plný zábavy........nevinný ráj, plný kradmého potěšení." Ten, kdo očekával drama plné zvratů se strhujícím závěrem, tak se nedočkal. Kdo viděl Rozhovory s mým zahradníkem, tak ví, o čem mluvím. Je to příběh nádherných vzpomínek na dětství, vyprávěný teď už letitou Ori Ori, jednou z dětí, která v mokřinách vyrůstala. Děti z mokřin je přesně ten typ filmu, které miluju a kde se můžu stoprocentně spolehnout na to, že budu víc než spokojená. Téměř po celou dobu jsem si přála být tam se všemi přáteli v té zelené dřevěné boudě u mokřin s pocitem, který tam vyjádřil pan Richard (žabožrout), neustále prchající před svou snobskou rodinou: "Nikdy jsem nebyl tak bohatý, jako když jsem žil tady." Opět úžasná atmosféra francouzského venkova, kterou jsem okamžitě nasákla s prolínajícími se osudy pár přátel. Vykreslení všech postav bylo dokonalé, od Ritona s neodmyslitelnou sklenkou vína, kterého zahrál bravurně Jacques Villeret, přes pana Amédéeho, až po hlavní pilíř celého přátelského seskupení Garrise, kterého se bezchybně zhostil Jacques Gamblin. Vynikající, hluboce lidský a hlavně moc příjemný film, který vás pohladí na duši. Díky Jeane Beckere za takové filmy ! (10.12.2012)

Příjemně poklidný a pohodový snímek z doby mezi dvěma světovými válkami. Hrdinové příběhu jsou prostí lidé, kteří žijí na břehu močálu v pařížské čtvrti Le Marais. Jejich dny plynou v běhu každodenních starostí i radostí při shánění živobytí na den příští. Film, který je oslavou krásného lidství a nezištného přátelství byl natočen podle stejnojmenného románu Georgese Montforeza. (09.12.2013)

Idylicky poklidný příběh s motivem přátelství je příjemně osvěžující zážitek. Bez pochyby lze zde hovořit o velmi kvalitním filmu, což je zřejmě dáno i tím, že to je prostě ta typická francouzská poetika, která umí téměř pokaždé upoutat takovou tou laskavou pohodou všedních věcí a zapůsobit plnou silou, (alespoň u mne to funguje). Kromě toho film zaujme i vtipnými dialogy. Tím jako celek povyšuje dílo nad standardní úroveň. Co je však nejpodstatnějšího, že jsem prožil hezký večer s Garrisem a Ritonem tak trochu na vlastní oči:-)) (27.03.2011)

Krásny film, ktorý môže pri zbežnom pohľade vyzerať ako bez deja a bez pointy. Treba sa naň naladiť, natiahnuť sa na pohovku a nechať sa unášať atmosférou francúzskeho vidieka a jeho jednoduchých a čistých obyvateľov, zoznámiť sa s flegmatickým Garrissom, večne neposedným a nespoľahlivým Ritonom a s ich intelektuálnym priateľom Amédéeom. Zápletiek sa čoskoro objaví dosť na to, aby ste si ho v kľude dopozerali a užili. Pochopíte nevyslovené, prijmete nemenné a do postele zaleziete vyrovnaní so svetom. Aspoň na chvíľu. (20.07.2005)

Vím naprosto přesně, oč tvůrcům šlo. Natočit nějaký ten hřejivý a slunečný snímek z doby mezi oběma světovými válkami, aby to bylo jako filmy podle Pagnola, a do toho vrazit trochu toho filozofování o životě, ale žel je to od začátku falešné jak pětník a duchovní ani náhodou. Tvůrci by si měli přečíst třeba Měsíční pahorek v dlani od Henriho Bosca, než přijdou s takovou povrchní slátaninou. I ty herecké výkony, zbytečně přehnané a expresivní, mě od začátku štvaly - být to víc civilní, ba dokonce normální, asi nebudu soudit tak příkře. Takhle to vypadá spíše jako nechtěná kopírka něčeho, na co tvůrci nemají myšlenkový a především duševní a empatický rozsah. (18.07.2021)