Nezlobte dědečka

Slušná bláznivá komedie (část děje se opravdu odehrává v příslušném ústavu), ale trochu disproporční – úvod v hospodě je natahovaný a navíc hledá vtip drobet rozpačitě, závěr zase uspěchaný. Ale čert to vem, vždyť je tu Adina Mandlová na kruzích, sádroví trpaslíci jako symbol nevkusu už ve třicátých letech a (což mě dostalo nejvíc) úhybné manévry Vlasty „kdo-že-je-Jackie-Chan?“ Buriana. (23.08.2011)

Toto už je velmi kvalitní komedie, kde exceluje Eman Vovísek (skvělý Vlasta Burian), který se z donucení okolností vydává za svého strýce Jonáše. A nastává mrskání, běhábí, sled pohádek a výmluvnosti. Snaží se zabránit katastrofě, nechtěně spouští příval nových událostí, aby všichni zúčastnění dostali krásnou závěrečnou facku pravým odhalením. Další zajímavé postavy: Emanův bratranec, továrník Daněk (Čeněk Šlégl), který musel řešit bývalou milenku, sekretářka Josefinka (mladičká Hana Vítová), ve které našel Eman konečně partnerku, nerozumící sluha (Václav Trégl), vdavekchtivá teta Matylda (Mariana Hellerová), která rozhodně drápek nechtěla pustit, její bývalý muž a stále ctitel Hanibal (dobrý Theodor Pištěk). Aneb fantastkní cesta ze vzlykání do hravého blázince a poté do centra dění veškerého penězchtivého příbuzenstva. Vtipné a zábavné. (22.04.2010)

Ač to není nejlepší Burianův film, je zde opět výborný! Táhne celý film, neboť scénář má mnoho much. Ale dalším plusem je Adina, která zde názorně ukazuje, proč z ní byli všichni chlapy pryč... A je zde také vidět, že v některých scénách Burian opět improvizuje a Mandlová se musí se smíchem otáčet zády... (08.02.2017)

Superstará komédie ve které neuvěřitelným způsobem zaválel Vlasta Burian. " "No, 1400 poschodí, to je asi opravdu moc, spíš 1200. - Ty mrakodrapy mají na obě strany stejný počet pater. Víte, já mám domovníka Japonce, on to má domů blíž.." "Komu čest, tomu Matylda." "Když já jdu vybírat činži, a jdu v lednu pro peníze, tak jsem akorát příští rok o Vánocích doma.." "Měl strašnou smrt...on se utopil v mlíce...za tři dny ho našli v jedné kavárně jako škraloup.." (08.12.2011)

V tlamě velryby, tehdy nadmíru populární hra, která po léta stávala na repertoáru Burianova divadla, nemohla a neměla čím zklamat ani dychtivé filmové obecenstvo. A přestože z původního textu nakonec mnoho nezbylo, povedl se tvůrcům dokonalý husarský kousek. Vlasta Burian vycítil příležitost být sám sebou, nechal scénář scénářem a propašoval do filmu celou škálu improvizovaných skečů, kterými byl vyzbrojen až po zuby. Nešťastný jelimánek, všemi opovrhovaný outsider, a posléze i domnělý americký strýček s prapodivnou angličtinou jsou projevem nejen svrchovaného klaunství zbožňovaného krále komiků, mají v sobě ale také cosi neukázněného a lajdáckého, jak potvrzují tváře zaskočených spoluúčinkujících. Ti šťastnější, jako byl například Theodor Pištěk, přistoupili na Burianovu tichou dohodu a v rytmu nepolevující crazy komedie se stávají (ne)dobrovolnými oběťmi sofistikovaných poťouchlostí a drobných naschválů. Připisovala-li dobová kritika na vrub Lamačova filmu absolutní pohrdání všeho a vším, nebyla zcela objektivní. Burian, jakkoli problematická byla jeho nespoutaná povaha, se totiž trefil do černého a do poněkud stojatých československých vod přinesl dravý i hravý styl humoru, který se mezitím úspěšně etabloval ve Spojených státech i v některých dalších evropských zemích. P. S. Nezapomeňte, až pojedete do Ameriky, že je ohromně praktické umět anglicky. To víš, že umřela? Von jí totiž bratranec Anton zařídil prádelnu. A vona se upiglovala. Vona chudák pracovala, chtěla hodně dělat, pracovala i v noci, piglovala takhle přes čas a strčila si ruce do válce, přišla na druhou stranu, vyšla ven jako límec a teď jí tam nosí jeden na krku. (05.10.2008)