Spartakus - Pomsta

Fugitivus S novou tváří stará kvalita. Herecký koncert Lucy Lawless stíhá jeden epochální dějový zvrat za druhým. Všechny myslitelné obavy jsou zažehnány. A Place in This World Pěkně zamíchali osudem a skvěle se propojila minulost se současností. Ashur překvapuje svojí loajálností k domině. Jen Ilithya neměla váhat... The Greater Good Svazuje staré příběhy z Gods of Arena s novými pointami Blood and Sand. Nevia se našla a nové recasty začínají čím dál tím více skřípat. Je potřeba se povznést nad minulostí a soustředit se na nové tváře. Diváci znalí síly Vyššího dobra už z předchozích Tapertových seriálů od prvního okamžiku budou vědět, na čem jsou. To poselství se ani po dvou dekádách nemění. Jestli nestojí bojovat za jednotlivce, nemá smysl žít prázdný život. Empty Hands Mi naprosto vrátili víru v to, proč se Spartacovi naplno věnovat. Ilithya se konečně stává novou dominou par exelence. Orgie jsou skvělé, dějové zvraty dech beroucí. A králem všech králů je Joseph LoDuca. Libertus Masíčko od A-Ž. Chosen Path Poklidnější hra, rozdání nových karet, klid před další epickou bouří. Assassin z Egypta slibuje mnohé, stejně jako nová pravidla v Glaberově domě. Sacramentum Po dvojici dílů Empty Hands a Libertus další 100% hra intrik, spekulací a odplaty. Neskutečně to získává na hloubce, síle a napětí. Nikdo není pánem nad svým osudem, všichni musí nejprve zničit všechny kolem sebe. Krev za krev. Balance Dává přednost expozici množství postav a na to zásadní je jen málo času. O Ilithyi nemá nikdo zájem, nicméně přežívá, protože je matkou budoucího syna samotného Spartaka. Seppia konečně díky Lucretiině oběti odhaluje proradnost Glabera. Ve Spartakově táboře je čas na lásku i zradu a naději v lepší zítřky. Monsters TJ Scott za bloodbath na hrad! Wraths of the Gods Dramaturg na popraviště! (09.01.2019)

Oproti 1.sérii "Krev a písek" je série "Pomsta" výrazně slabší. Celkem mě bavily jen některé linie, bohužel spíše ty vedlejší. Bavila mě nepříliš chytrá, ctižádostivá, bezohledná a rozmazlená mrcha Llithya a její dům (vše kolem Batiatova domu) + dřívější domina, nyní pomatená Lucretia, od které bych se teda raději držela pořádně daleko (její činy se daly tak nějak předem očekávat) + pár dalších ojedinělejších scén s některými mužskými postavami. Spartakus mě nyní již absolutně nezajímal, kolem něho je ve dvojce prostoduchý, patetický děj a novej herec mi ani není sympatický, takže když byl na scéně, občas jsem si odskakovala raději uvařit dobrý čaj.:) 3. série už je s prominutím odpad, ani jsem to nemohla dokoukat, přiznám se, že z toho už jsem neměla absolutně nic, ale možná, kdybych tolik nepřeskakovala a nepřetáčela... :) Třeba mi něco skvostnějšího uniklo. :) (01.05.2019)

Chaos. Stejné stigma jako Prison Break (2005). První série Spartaka měla dost jasně definované styčné body svého úspěchu – hermetické kulisy arény, cvičiště a Batiatusovy vily a koncentrovaný děj v jejich rámci. Druhá série tohle všechno zboří, ale nijak nevytěží. Z přívalu nových možností se jí totiž rozklepou kolena a začne tápat. Tvůrci se to bohužel snaží řešit tím úplně nejhorším a nejméně produktivním způsobem – začnou oživovat mrtvé postavy, nelogicky vracejí děj do již viděných kulis a velké části stopáží vyplňují dialogy známých postav, které pouze zdržují a děj nikam neposunují. McIntyre není Whitfield a toho nového a kreativního je zoufale málo. Jsou to právě pokračování jako druhá řada Spartaka, díky nimž člověk docení „nedokončená“ díla jako Okamotovu Zběsilost (1966). Jdu jí zvednout hodnocení. (03.10.2021)

Spartacus: Vengeance (85%) nadväzuje presne na Blood and Sand. Potom čo Spartacus dobil Batiov dom on a hrstka ostatných gladiátorov sa skrývajú v kanalizacii mesta, či v lese a ide za pomstou. Príbeh už nie je tak dobrý ako v prvej sérii, za to akcii pribudlo viac a sú aj zaujímavejšie. Najvačšie mínus druhej série je strata Adnyho Withfielda, ktorého som si skutočne oblúbil. Jeho nahradník vyzerá skôr ako zahradník a nie ako Spartacus. Ale nejde tu len o svaly, Liam McIntyre nevzbudzuje také sympatie ako Whithfield, no naštastie sú tu aj staré známe tváre, ktoré je radosť vidieť bojovať bok po boku. Hovorím nie len o čoraz lepšom Manu Bennettovi (Crixus), či Peterovi Mensahovi (Oenomaus), ale hlavne o Dustinovi Clareovi (Gannicus), ktorý je rozhodne prínos a tým pádom prequel God of the Arena nie je len obyčajný prequelom, ale v niektorých dejových linkách sa tu v ňom pokračuje. Spartacus Vengeance je stále dobrý seriál, no najväčšie mínus je preobsadenie postáv a slabší príbeh. (09.05.2017)

Komiksová estetika první řady je zpátky. 1)  Choreografie neustálých bojů, krve a meče navazuje tam, kde předchozí řada skončila._____ 2)  Propletenec neustálých intrik a opakovaného zrazování na straně Římanů, kde prakticky neexistuje kladná postava, pěkně kontrastuje s ušlechtilým, byť neurvalým, chováním bývalých otroků. Inu, komiks._____ 3)  Z nových postav stojí za zmínku přitažlivý 23letý novozélandský Maor Pana Hema Taylor (osvobozený otrok Násir) a 31letý Australan (žije v Los Angeles) Daniel Feuerriegel (Násirův milenec Agron)._____ 4)  Některé postavy mají více prostoru, než dříve. Je tu 30letý usměvavý Dustin Clare (gladiátor Gannikus), 42letý charismatický a přitažlivý Fijijec (žije na Novém Zélandu) homosexuál Craig Parker (legát Glaber) či 37letý libanonský Američan Nick E. Tarabay (otrok Ašúr, slouží věrně Glaberovi). Rovněž nepříliš charismatický 30letý Australan Liam McIntyre (Spartakus) dělá, co může. I 43letý mix Novozélanďana a Australana Manu Bennett s vousy, které mu sluší (gladiátor Crixus) vypadá přitažlivěji, než dříve._____ 5)  Věk protagonistů uvádím k roku vzniku řady (2012). (04.03.2022)