Potvora

Ženy (a obzvláště ty severské) jsou pěkné hyeny, ale ruku na srdce – hlavní hrdina ji to velice usnadnil. Pokud jste fanoušky vztahu Ronalda „Lolánka“ Weasleyho a Levandule „Meduňky“ Brownové, tak v roli hyeny je právě Levandule, avšak Ronald Weasley ji nenechá zajít tak daleko jako potomek Odyna. 77 % (19.08.2019)

„To se poddá, slibuju. Hlavu vzhůru! Vždyť jsou to jenom ženský.“ Každý prošel nějakou nepříjemnou vztahovou zkušeností. Zřejmě i tvůrce tohoto dánského dramatu, který přináší mnoho skvěle odpozorovaných detailů nevyrovnaného partnerského vztahu. Začíná to klasickým oťukáváním na večírku, pokračuje rychlým poblázněním a nastěhováním se jí do jeho bytu. Vše je růžové, ona našlapuje lehce, ale úderně a postupně ukousává díl po dílu jeho životního prostoru a dosavadních „jistot“. V plné počáteční zamilovanosti se přece snadno leccos odpouští… Režisér Christian Tafdrup (v jeho nedávném úderném dramatu Nepřivolávej nic zlého, kdy jedna rodina pozve druhou famílii z dovolené k sobě domů na několik dní na návštěvu, je z počátku také vše zalité sluncem) skvěle dávkuje hořký humor, ukazuje všední situace, které je jeden vůči druhému ochotný akceptovat (i ve výše zmíněném thrilleru manželský pár u hostitelů také mnohé toleruje), a i když je to vlastně dost obyčejné a úsporné, diváka to spolehlivě drží od začátku do konce. Tafdrup se holt rád otírá o stádo odevzdaných kývačů či snadno ovladatelných oveček. (24.12.2023)

Prvotní dojem byl, že ona je mrcha a on je blbec, ale pak mi došlo, že takhle snadné to není. Každý chlap musí počítat s tím, že pokud se k němu ženská nastěhuje, začne jeho dosavadní příbytek a nakonec i jeho samého utvářet k obrazu svému. A podle mě je to takhle v pořádku, ale nesmí to překročit únosnou mez. Touto optikou pak pro mě Maria ale není potvorou. To spíš jen Rasmus je submisivním troubou, který nedokázal jasně vytyčit mantinely i když pro to měl prostor a proto dopadl tak, jak dopadl. Díky realistickému pojetí a civilně vystupujícím hercům pak celek působil hodně nepříjemně, myšleno v dobrém. Možná se to dalo trochu víc vyšponovat, ale zase člověk nesmí být nenažraný. 75% (28.07.2018)

Kdybych by dramaturgem filmu, zeptal bych se režiséra, proč do své civilní, téměř improvizačně plynulé a realistické metody vnáší barokní podkres (ten bych pochopil) a dvojí pohled skvělé Amandy Collin do kamery. V té chvíli ten film působí misogynně, když jinak poměrně nejednoznačnou figuru "potvory" banalizuje. Hodně tomu pomáhají dobře odpozorované situace a striktně komorní rámec. Název tomu dává možná až zbytečně jasné vyznění, nerozhodná a nejistá mužská figura do téhle rovnice manipulací vnáší pochyby. Je to příběh dvou lidí, kteří nedokáží být bez sebe, ale už vůbec nedokáží být spolu. Ale taky portrét člověka, pro kterého je dominantní a manipulativní partnerka alespoň nějakou kotvou. Škoda, že tohle zjevně přišlo Tafdrupovi málo, takže přidal laciný "ďábelský" motiv. Odpozorované detaily a všednost ale cením. (11.12.2017)

Takhle to dopadne, milé děti, když vezme do ruky kameru zhrzený chlap. Intimní vztahové drama je pojednáno jednoznačně subjektivně s misogyním pohledem na všechny ženy, nejenom na manipulativní hlavní hrdinku. Zatímco mužská zábava je trochu dětinské kamarádství, partičku bavících se žen ukazuje film jako klubko upištěných slepic, které muže potřebují jen k tomu, aby se jim vysmály poté, co od nich získají zajištění. Pak je ještě rafinovaně trápí tím, že po nich chtějí tak šílené věci, jako občas pohlídat děti. Všechny ženy jsou tady zlé karikatury. ___ Byla to zábava, s dobrými a přirozenými hereckými výkony, ale režisér má evidentně problém. (09.05.2018)