Underground

Když jsem šel do kina na tříhodinový jugoslávský válečný film, ani nevím, co jsem si sliboval. Určitě ne, že to bude taková zábava, ale taky ne, že to bude taková síla (přestože jsem viděl už několik Kusturicových filmů). Občas bylo až nepříjemné, jak je ten film dobrý - jako by mě mačkal jako papír, obzvlášť v šílené 3. části. Kusturica vždy skvěle míchal veselé a vážné a v tomto filmu to dotáhl k naprosté dokonalosti, často jsem nevěděl, jestli se smát nebo brečet. Postavy nejsou černobílé, není jasně určeno, kdo je zlý a kdo je dobrý, režisér je jen ukáže a soudy nechá na vás, což je úžasné. Underground je monumentální dílo velmi vysoké umělecké úrovně, přeplněné fascinujícími scénami; jeden z pokladů světové kinematografie. (03.08.2011)

Natočit takhle komplexní film si vyžaduje odvahu a také mimořádný režijní talent a ten bezesporu absolvent pražské FAMU Emir Kusturica má. Jinak by z jeho Undegroundu vzniklo cosi na způsob Jakubiskových posledních filmů, tedy Nejasné zprávě o konci světa (nemluvím o propadáku Post Coitum, který je obsahově někde docela jinde...), tedy východní sága s velmi širokým záběrem, která ale Jakubiskovi nedrží při sobě a ve více než dvouhodinové stopáži se divákovi rozpadá. Underground je až překvapivě homogenní film, velká freska složitých jugoslávských dějin a zároveň podobenství o balkánské širé duši, o nemožnosti domluvy a kořenech neshod a nesvárů, které sahají až někam do druhé světové války a ještě i mnohem dál... V další rovině filmu ale Kusturica akcentuje čistě komediální peripetie drobných místních postaviček, svérázný životní styl obyvatel Balkánského poloostrova, vpravdě pábitelské životní etudy místních hrdinů a furiantství, které je spjato s životem ve společnosti, kde každý se musí starat především sám o sebe a maximálně ještě o svou rodinu a hlavně sebe i ji materiálně zabezpečit. A jako na českém venkově 19. století jde i tady především o velikost ,,gruntu", množství úspor a naspořeného majetku a také o to své bohatství náležitě prezentovat. Tenhle film je nejlepší politologická sonda (i když má hodnotu spíše paušalizujícího soudu) vysvětlující, proč se země bývalé Jugoslávie ještě dlouho nebudou moci emancipovaně integrovat do evropského společenství. Balkán jako prostě mořem symbolicky unášený ostrov kamsi daleko od břehů Evropy... Podobné filmy: Černá kočka, bílý kocour, Život je zázrak, Kdo to tam zpívá, Hezké vesnice hezky hoří, Taxidermia, A fost sau n-a fost? (24.01.2007)

1230. hodnocený film: Další z bláznivých filmů génia Kusturici. Tentokrát je zde příběh Marka a Černého, kteří jsou velkými přáteli a v době druhé světové války se rozhodne Marko ukrýt svého přítele spolu se spoustou dalších lidí ve sklepě v podzemí. Uměle však natahuje délku války a tak drží své přátele v nevědomosti 20 let pod zemí, kdy jim dokonce uměle natahuje délku dne a tak se z 15 let stane ve skutečnosti let 20. Celé to jen slouží jako maska pro Marka, který se tak může věnovat obchodům se zbraněmi a své krásné ženě, bývalé uznávané herečce, která už to nemůže vydržet. Film je velkým mixem bláznivé komedie i hořkého příběhu Jugoslávců, kteří byli během dlouhých let perzekuováni. Když však ale všechno praskne, přátelé Marko a Černej se ale nemohou vystát. Kdo se chce pobavit a nevadí mu přitom více než 2 a půl hodinová stopáž filmu, určitě si přijde na své. Takhle dávám filmu 4* a můžu jej jen doporučit. 4* (08.06.2012)

Na tomhle snímku je krásně vidět, že se jedná o film, který byl natočen na Balkánu. Emir Kusturica do něj dal tolik neskutečné energie, že tomu ani nebudete věřit. A přitom se jedná o film, který má docela vážné momenty, ale ono se toho v těch třech hodinách vystřídá tolik, že vás to stejně nenechá spadnout do deprese. Veselé, vážné, jedinečné. (18.03.2016)

Podobenství o jedné nešťastné zemi, jejích roztodivných obyvatelích a bratrovražedných válkách. Udržet masivní metaforu Jugoslávie 20. století pohromadě vyžadovalo veškerý Kusturicův um a ačkoli je na několika místech zřejmé, že to bylo nad jeho síly, přesto Underground uspokojivě funguje v obou rovinách: jako film o lidech i jako podobenství. Komedie i drama splývají v v unikátní Kusturicově poetice v jedno, za každým vtipem dříme špetka tragiky... Bregovičova hudba je naprosto nezbytná, je to právě ona, která dokonale souzní s náladou příběhu a ještě umocňuje jeho vyznění. Jeden z největších evropských filmů všech dob, doslovně i přeneseně... (28.01.2004)