Underground

Neosloví každého, protože je svérázný v pravém slova smyslu. Pakliže se ale divákovi trefí do nálady, vkusu, srdce, obvykle ho vnímá jako výjimečné balkánské veledílo. Mám to stejně. Mě kdysi Underground také strhnul do svého divokého víru. Vcucnul mě a točil v trychtýři ohromujících výjevů několik hodin a na konci mě vyflusnul. Vyždímanou jako citrón, dojatou a s očima navrch hlavy. ..a ta hudba... Geniální soundtrack Gorana Bregoviče patří do mých TOP 20 CD vůbec. Mám ho doma, taky v autě, na chatě, v mobilu, tabletu, počítači, provází mě životem celé ty roky... Obsahuje totiž vše. Důvěrně mu říkám: všechna bolest balkánu. (01.03.2019)

Neuvěřitelný, přesto naprosto upřímně míněný pohled na srbskou historii 20. století, srbskou povahu, srbské svérázy i srbské vlastenectví. Ano, právě tento způsob dokonalé kombinace odstrašujícího, přitažlivého, komického a šokujícího snad nejlépe vystihuje včerejšek i dnešek Balkánu. Z filmového hlediska je celek jednoduše geniální. Ať se podívám kamkoliv, všude další a další "drobnosti" nevyčíslitelné humorné, absurdní i zcela nepopsatelné hodnoty. To, co se dá pozřít v jednom záběru, jiné filmy zatěžko shánějí dvě hodiny. A přitom ten zarážející kontrast, nebo naopak kontrapunkt? (20.05.2005)

Balkanska party #2 - Cim je pro Cinu "To Live" Yimou Zhanga, tim je bezpochyby Underground pro Yugosferu. Takze epicky prulet nekolika dekadami za dob valky a stridani ruznych rezimu, v tomto pripade navic jeste prospikovano snahou o vtip. Samozrejme balkan neni Cina, takze je nutne si hned par hvezd odecist diky nesympatickym hercum, produkci, prostredi atd. Kazdopadne koncept Undergroundu a preckavani v podzmenim vaultu je spravne Falloutovsky a alespon druha pulka je diky nemu vyzivna. 5/10 (12.06.2012)

Podobenstvo o násilí a chamtivosti, kde všetky tri hlavné postavy sú negatívne ale spája nás s nimi humor a akýsi nekonečný temperament, ktorý z postav cítiť v každom obraze. Filmársky je to priam neskutočná záležitosť, už len natočiť nájazdy nacistických lietadiel na Belehrad cez zologickú záhradu je famózny nápad a taktiež aj ten podzemný svet bol doslova fantastický. Svojou formou je to podobne hravé a snové ako Devojka(1965) od Puriša Đorđevića, inšpirácie či odkazy práve na tento a tiež nasledujúci Đorđevićaov film San(1966) sú jasné, dokonca aj tie prestrihy na dobové dokumentárne zábery do ktorých sú umelo dosadený súčasný herci, či neustále korčuľovanie medzi groteskou a surrealizmom a to priamo na bojisku 2. svetovej vojny. Kusturicova hra s imagináciou je naozaj špecifická, postavy sú v neustálom pohybe, schválne prehrávajú, absurdnosť a fantázia sa mieša s realitou a humor so smútkom. Keďže bol režisér študentom FAMU, cítiť tam aj vplyv od ranného Jakubisa a Chytilovej. Lenže aj cez všetky klady tak je fakt že po 2 hodinách zábavnej energickej jazdy sa to asi na 40 minút zmení na nejaké nudné "bádanie" v súčasnosti. Nebyť snového epilógu a výbornej hudby Gorana Bregovica, tak to nieje na 5 hviezd, ale ten soundtrack aj väčší zbytok filmu to zdarne udržal. (16.02.2021)

Kusturica má svůj nezaměnitelný režiiní styl, ve kterém rád střídá bláznivě komediální až absurdní scénky s jemným, nenápadným humorem. Vše předvedl i v tomto filmu, který odstrašuje na komedii monstrózní délkou, která je jedním z kamenů úrazu tohoto jinak povedeného snímku. Ačkoliv je film na některých místech opravdu vtipný je zároveň i dost zdlouhavý a převážně vychutnávání velkých veselic režisér občas přehání stejně jako vkládání zbytečných scén, které film zbytečně brzdí (jako např. natáčení filmu - ačkoliv jeho ukončení patří k jedné z nejvtipnějších scén). Věřím tomu, že by se film vešel do dvou hodin, které by určitě byly snesitelnější. (12.04.2010)