Najlepší

Tie najneuveriteľnejšie príbehy prináša sám život, no filmári ich dokážu spraviť ešte neuveriteľnejšími. Gorsky bol 14 rokov feťák a behom šiestich rokov sa pretransformoval na skvelého športovca, no či to, že plávať sa naučil až v tridsiatke a že potom mal vážnu nehodu, po ktorej mu hrozilo, že nebude chodiť, je pravda alebo len výmysel filmárov, to ťažko povedať, ale veľmi uveriteľne to nepôsobí. Natočené to je ale dobre, hlavne tá časť z narkomanského obdobia a z odvykačky, naozaj presvedčivé. Horšie to už je s tou športovou časťou. Súťažiaci na Ironmanovi vyzerajú skôr ako dôchodcovia na vychádzke, než ako najtrénovanejší a najodolnejší športovci. Celá tá športová časť je jedno veľké klišé, kde vás nič neprekvapí, jedine to, že vyhrať Ironmana sa dá aj keď sa počas súťaže topíte a v polke bežeckej časti máte chodidla skrvavené viac, než bol Ježiš v Gibsonovom spracovaní. :) Nie najlepšie pôsobilo aj to, že kedykoľvek priviezli Jerzyho do nemocnice, tak ho mala na starosť tá istá doktorka, ktorá navyše vyzerala maximálne na 25 rokov, iných doktorov v celej nemocnici asi nebolo. A aj tie rozhovory so svojim druhým ja boli trošku trápne, každému je jasné, že musel prekonať sám seba, aby to dokázal. Nemusíme ako dôkaz vidieť bitku, ako zápasí sám so sebou... (30.03.2019)

„COPAK JE, JUREKU? SLYŠÍŠ MĚ? MLUVÍM S TEBOU! CO JSEM TI PROVEDL, ŽE MĚ CHCEŠ NECHAT VYHLADOVĚT K SMRTI?“ … „SKONČIL JSEM S TEBOU! A SE ŽIVOTEM, KTEREJ SEM VEDL.“ … „NIKDY MI NEUTEČEŠ.…“ /// Úvod, to jsou hnusný feťácký máničky v socialistickým Polsku, předvedený svižnou týnejdžerskou filmařinou. A pak přichází fajnový feťácký dno… takže vděčná filmařina, protože silnej příběh, kterej je postavenej na odrazu z toho dna, může posrat akorát scénárista nebo režisér. Neposrali. Třeba ten okamžik po prvním triatlonu… trošku sportuju, takže… prostě to cejtím! A to, že závislost překoná jen silná osobnost, to není z hlavy ani rejži, ani Jerzyho Górského. Jen tady to tak nějak filmově polopatisticky vidíme. Zpověď narkomana, kterej (naštěstí nebo čirou náhodou?) něco dokázal. Finále, to je ten dvojitej Ironman – zase fajn předvedený, včetně pocitů, takže lidská filmařina. Prostě věci, kterým věřím, takže emoce… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Knihu „Najlepszy. Gdy słabość staje się siłą“,kterou v roce 2017 napsal Łukasz Grass, neznám. 3.) Často si chcu čuchnout lepidla. 4.) Zjistím, proč nikdy nemůžu vyhrát ultra maraton. 5.) Thx za titule „num71“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.10.2018)

Nejdříve je to v celku zvláštní. Zdá se vám, že to je příběh o tom jak je někdo nejlepší feťák v celém vojvudství. Čas ukáže jinak. I když na začátku mělo být asi větší znázornění na sportování. Zároveň Gierszał nebyl nikdy jeden z mých oblíbených herců, proto přesně mi na začátku seděl do pozice otravného sráče. O to více bylo překvapující, když příběh plynul dál, tak se to  dokázalo zlepšovat  i tím, že hlavní postava změnila svůj život a tím se změnilo vše. Asi jako ve výsledku učebnicový příklad toho jak udělat film až možná na ten trochu nedůrazný začátek, ale nic to nemění na silném příběhu, který perfektně ukázal životní vývin perfektním směrem. Škoda jen, že na konci filmu nebyla tečka za rodinnou motivací. Ta se trochu zbytečně ztratila. (06.08.2021)

Mladí Jerzy (Jakub Gierszal) a jeho přítelkyně Grasnya (Anna Próchniak) jsou ve skvotu s jejich přáteli. Vypadají zdravě a cítí že mají vše pod kontrolou. Vtipkují o statistikách kolik studentů na západě bere drogy. Uplynou dva roky a heroinový vypadá téměř k nepoznání.Jerzy vypadá jako kdyby měl jen půlku mozku. Je známá věc v typologii podle Boydena, že lidé, kteří v dětství neměli dostatečnou výživu pozornosti, dotyků, lásky si ji v dospělosti nahrazují například drogami. (19.03.2020)

Bylo to jakési chabé. Celé by se to dalo rozdělit na tři části - fetka, odvykačka, sportovní a přitom ani jedna z nich mě nijak nechytla. Nejdřív mě zarazilo to jeho parukové háro a nelíbilo se mi to jeho zombie feťácké namaskování, to celé podkreslené máničkovskou profláklou hudbou. Je z toho až moc cítit nějaká polská filmařina (nic proti Polsku, ale ta atmosféra se mě prostě nijak nedotkla). Ten samotnej Jurek si zaslouží respekt. (12.03.2020)