Otec na služobnej ceste

O životě jednoho oddaného straníka v nelehkých 50. a 60. letech Titovy Jugoslávie očima jeho syna. Kusturica má neobyčejně vytříběný vypravěčský talent, jeho film (jak je ostatně typické) zabírá poměrně dost rozsáhlý dějinný úsek a umožní divákovi prožít komunismus po balkánsku na osudech jedné rodiny. Miki Manojlovič v hlavní roli (Kusturicův dvorní herec) je tradičně bezchybný, režisér netahá z diváka emoce laciným vršením "působivých" scén, naopak, kouzlo Otce na služební cestě tkví v pečlivé drobnohře s charaktery a citlivým pojetím těch opravdu emotivních scén (např. příjezd rodiny za otcem do pracovního lágru). Jako nitka se pak příběhem vine dospívání hlavního hrdiny, a to všechno drží pohromadě až překvapivě dobře. (28.01.2004)

No tak tenhle film od Kusturici je krapet slabsi, ale porad to je nadprumer. Hlavne me prekvapilo, ze film neni az na par vyjimek moc komickej, precejen 4 dalsi filmy, co jsem od Emira videl, byly dost do komedie. Ale zase se nejedna o naky nervydrasajici drama, i pres vsechny ty tezky situace je film vcelku pohodovej. Opet tu je skvela hudba, pekna kamera a herci jako vzdy skvele prirozeny. Navic ten malej kluk mi krapet pripomnel Kolju. Za tech 130 minut jsem se nenudil, ale krapet zkratit by filmu prospelo. (11.09.2007)

Dobrý film, byť mě osobně zas tak neoslovil - měl jsem velký problém to dokoukat a místy mě to fakt nebavilo. Ke kladům snímku by šlo jistě počítat kvalitní obsazení, včetně představitelů dětských rolí (znalec Kusturicových filmů zde potká řadu povědomých tváří), pěknou hudbu a dobrý scénář, který dovedně míchá komediální momenty s těmi dramatickými. Ačkoli je řada scén naprosto skvělá, až nezapomenutelná (obřízka, náměsíčnost, syn rušící rodiče při sexu, rvačka žen, podpálená sukně...), a na filmu je jasně rozeznat velký talent jeho tvůrce, který se plně rozvinul v jeho pozdějších filmech, jako celek mě film přesto bohužel příliš neoslovil, a od Kusturicy si více cením všech jeho ostatních filmů (paradoxně i včetně jeho debutu VZPOMÍNÁŠ NA DOLLY BELL?, který považuji za mnohem lepší). Ale kdo ví, možná mi to jen nesedlo z nějakých čistě subjektivních důvodů (dlouhá stopáž, teplé počasí, nechuť sledovat film v hnusné kvalitě a s mizernými titulky), a za jiných okolností by tahle trpce-komická filmová nostalgie třeba zafungovala. Pro fandy Kusturicových filmů určitě must-see záležitost. Mimochodem dnešního diváka může na filmu zarazit několik detailních záběrů na genitálie dětských herců - těžko si představit, že by v dnešní době posedlé honem na pedofily bylo možné něco takového dostat do nějakého filmu. Jak se časy za těch 31 let změnily... (04.07.2016)

Občas mi Kusturicovy filmy připomínají tvorbu Juraje Jakubiska. Oba tvůrci mají podobný rukopis. Pečlivé vykreslení charakterů jednotlivých postav a těch postav je ve filmu nepřeberné množství. Snímek Otec na služebná cestě patří ke skvělým dílům jugoslávské tvorby. Film vznikl v polovoně osmdesátých let a pojednává o letech padesátých. Především o jejich počátku. Události prvních dvou let pátého desetiletí dvacátého století sledujeme očima malého dítěte. Šestiletého chlapce Malika. Kulisou snímku jsou rodinné konflikty, komentáře fotbalových úspěchů jugoslávského mančaftu, uvěznění v lágru z politických důvodů, politické události tehdejší doby. Film doprovází nádherná hudba Zorana Simjanoviče. (06.03.2008)

Tieto autobiografické filmy má Kusturica veľmi rozťahané, nebyť tej nudy, mohli by to byť skvelé filmy, lebo obsahovo sú výborné. Tento skvele opisuje situáciu ľudí žijúcich v komunistickej Juhoslávii. Ide viac menej o príbeh rodiny, ktorej otec odišiel, kvôli politickým názorom preč a príbeh, ktorý je rozprávaný viac menej malým chlapcom, načrtajú sa tam aj témy ako nevera, futbal, vojenčina a iné. Kusturica pripája aj svoje motívy ako svadba, pochmúrne počasie, či iné. Je mi to až ľúto, lebo svoje čaro to má. (09.04.2012)