Pearl Harbor

Milostny trojuhelnik si mohli filmari odpustit, stejne jako pateticke sceny - ale to by pak na nem nevydlelai ty stovky milionu, ktery potrebujou, ze?... Scena japonskeho naletu na PH je ovsem strhujici a sveho druhu jedinecna. Musim se ale priznat ze japoncici jsou mi sympatictejsi a tudiz se mi libi dvojnasob jak jim daj na pr*** ;) (07.09.2003)

Filmy Michaela Baye mam hodně rád, protože v nich vždycky skloubí několik žánrů a ještě to všechno podpoří skvěle vizuálně spracovanou akcí. Výjimka neni ani tenhle snímek, akčních prvků tu je sice na Bayovy poměry méně než je zvykem, ale útok japonských letadel na Pearl Harbor je tak vynikající, že to postačí i na dalších 160 minut filmu, samozřejmě že se dočkáme i jiných vzdušných soubojů, ale ty už rozhodně nejsou tak zajímavý a fascinující, aby se vryly do paměti. Triky jsou ve všech scénách perfektní a neni jim co vytknout, tim se samozřejmě celej dojem z působivých záběrů při náletech japonců ještě vylepšuje. Jediný co mi tak trochu vadí je stopáž, 180 minut je docela dost a přece jenom konec už je tak trochu moc nastavovanej, klidně bych vynechal to napadení Tokia, tam už ani moc nešlo o samotný bombardování města, ale spíš o to aby se už nějak rozsek ten milostnej trojúhelník mezi Benem Affleckem, Joshem Hartnettem a Kate Beckinsale. (06.05.2006)

Popcornová romance milostného trojúhelníku v době útoku Japonců na Pearl Harbor. Bohužel přemíra amerického patriotismu dostává film tam, kde je. Jinak jako romance to není zas tak zlé. Jako válečný film zcela mimo mísu. Avšak útok na Pearl Harbor je dobře natočený. Michael Bay natočil (snad kromě "Skály") a natáčí jen samé filmy pro americké diváky kteří se při návštěvě kina ládují popcornem a je jim poměrně buřt co dávají. Herci nepředvedli nic převratného kromě Kate Beckinsale a Aleca Baldwina (moc ho nemusím, ale tady většinu ostatních přehraje). Podívat se na to nechá, ovšem když člověk zná film "Tora Tora Tora", tak ani ta efektní náletová scéna mu nepřijde nijak moc atraktivní. 35%. (08.05.2005)

Na tomhle filmu jsem byl kdysi v roce 2001 v kině. Od té doby jsem ho neviděl. Pod dojmem z četby knihy Zera nad Pacifikem jsem zhlédl v jeden den jak Tora, Tora, Tora! tak i Pearl Harbor. Zatímco první film jsem poctivě zhlédl celý, u Pearl Harbor jsem naopak přeskakoval všechny romantické pasáže. A ukázalo se, že bez nich se jedná o relativně koukatelný film! Přesně v polovině obou filmů začíná samotný útok Japonců. A v obou filmech také generál Yamato pronese hlášku o tom, že vzbudili spícího obra, kterou nikdy neřekl. Ale jinak jsou oba filmy naprosto rozdílné. Tora Tora Tora má dokonale zvládnuté scény vyjednávání, je historicky velmi přesný a ukazuje všechny souvislosti velmi poctivě a vyváženě z pohledu obou stran, Pearl Harbor ukazuje Japonce jednostranně jako bastardy útočící na nemocnice a civilisty. Jeho bojové scény a zejména samotný útok už ale působí poněkud zastarale. V tomto ohledu Pearl Harbor vítězí na celé čáře a kvůli scénám jako je potopení Arizony má smysl se na film podívat. Jinak ale Bay zachází s historickými reáliemi velmi volně, a závěrečný Dolittlův nálet na Tokyo je vyloženě výsměch realitě. PS: Jako odplata za pomoc američanům, kteří přistáli v okupované Číně, bylo následně popraveno asi 250 000 číňanů. Srovnej s odplatami za zabití Heydricha. (31.07.2017)

Pearl Harbor je zřejmě tím nejkýčovitěji patetickým hollywoodským dílem, jaké jsem v životě viděl. V tomhle ohledu možná kdekoho svádí označit za vítěze Bayův Armageddon, ale tam byl všechen patriotismus a heroismus naprosto záměrný, udržující příběh plný nesmyslů v komických sférách čisté vypravěčské potěchy. Tady se ale všechno bere strašně moc vážně, což je vzhledem k námětu pochopitelné, ale v souhře s naprostým antirealismem veškerých dějových zvratů, vycucaných z nějaké univerzální filmařské příručky pro klišé a masovou zábavu, to z filmu zároveň činí takřka nesnesitelně vlezlé a navíc ukrutně dlouhé arogantní předvádění. Bay má pravda řemeslo v malíku, všechno pod jeho vedením strašně dobře vypadá a scéna náletu má úžasný audiovizuální náboj, ale narativně tenhle chlápek bloumá skrze nudnou romanci a náznaky strhujícího dramatu a naplno ukazuje, o kolik je horším režisérem než třeba přirozený humanista Spielberg. Nejlepší na filmu je tak v konečném součtu hudba od Hanze Zimmera, která takřka okamžitě zkultovněla, a přirozený půvab sympatické Kate Beckinsale, přestože jí scénář dohodil dost nemožnou roli.. (01.12.2016)