Yojimbo - osobný strážca

Pustil som si Yojimba hneď po Dodes' ka-den, aby som sa zotavil. Yojimbo je dobrý film, i keď si v trojke mojich obľúbencov od Kurosawu miesto nezískal. Okrem iného aj preto, že tí smiešno-trápni jakuzáci z toho robili komédiu. Pri pohľade na pištoľníka s výzorom Elvisa som si uvedomil, že kolty, ktoré pomohli dobyť Západ obrali v Japonsku o prácu a dôstojnosť majstrov meča. Je to škoda, pretože meč podporoval prirodzený výber, zatiaľ čo kohútik stisne ktokoľvek. (05.02.2010)

Po letech jsem si Tělesnou stráž přehrál a musím ji konečně i okomentovat. Úvodní scéna, kdy nese pes v tlamě ukousnutou lidskou ruku, navnadí na minimálně zajímavý filmový zážitek. Což se potvrdí. Toširó Mifune (mj. Indiana Jones a Chrám zkázy), je naprosto vynikající osobnost, která v tomto filmu vládne nejen katanou, ale, světe div se, i filmovým uměním. V druhé polovině se Yojimbo maličko vleče, ale jen chvilku, aby přišel dlouho očekávaný akční závěr. S jednou životní pravdou navrch. Výborná je i hudba. Sedm samurajů se mi líbilo o něco víc, ale i tenhle praotec PRO HRST DOLARŮ, se nemá za co stydět a dodnes patří mezi vynikající a často citovaná díla. Nadčasová kultovka a oblíbený snímek Kevina Costnera. (12.03.2022)

Japonská legenda Akira Kurosawa dodnes patří mezi režiséry, jejichž díla stárnou s velkou grácií. Jeho fascinace západními žánry (především westerny a noirovkami) a schopnost skloubit typicky japonský styl s mezinárodně pochopitelným vyprávěním činí z jeho vrcholných děl nadčasové záležitosti – a jedním z nich je bezesporu Yojimbo, někdy uváděný také pod názvem Tělesná stráž. Jak je pro Kurosawu v podstatě standardem, celý snímek se pyšní nádhernou vizuální stránkou s precizní kompozicí prvků mizanscény a velkou hloubkou ostrosti, často postihující dění ve více plánech či dynamický pohyb postav před kamerou. Výrazné hudební motivy kombinují japonskou tradici se zřetelně westernovými prvky. Inspirace noirovkami se zase projevuje hrou světla a stínu, a to především v napínavé scéně útěku ústředního samuraje za zajetí. Více zde. (19.08.2021)

Špičkové drama z japonského prostředí 19. století, které je vykresleno opět naprosto perfektně (on to Kurosawa snad ani jinak neuměl). Snímek, ze kterého čerpal první Leonův western Pro hrst dolarů. Bůh ví, kde by byl Leone, kdyby Kurosawa tenhle snímek nenatočil :). Toshirô Mifune stejně jako Clint Eastwood v "dolarové triologii" mají oba obrovské charisma, díky kterému s přehledem utáhnou celý snímek a ani na moment od nich neodtrhnete zrak. Samozřejmě, že na někoho může tenhle snímek působit zastarale, ale černobílá kamera, prostředí starého Japonska, Kurosawova režie a hlavně Toshirô Mifune jsou důvody proč nemůžu dát jinak než pět hvězdiček. Další ze snímků, který by si neměl nechat ujít žádný milovník filmů........ (01.07.2008)

Nadšení Sergia Leoneho, když viděl tento Kurosawův snímek naprosto chápu a kdyby  pak nenatočil svůj remake, asi bych ho sdílel.  Co do scénáře i výběru charismatického hlavního bezejmenného hrdiny v podání Tošira Mifune nebo Clinta Eastwooda měli oba velikáni šťastnou ruku a v obou filmech patří k tomu nejobdivuhodnějšímu.  Výhodou  pro fajnšmerky v případě tady Kurosawy je určitě i černobílá kamera, která jen podtrhuje sychravost a syrovost celého příběhu o "sluhovi dvou pánů".  Ale osobně je mi prostě zasazení na  zpocený a vedrem spálený Divoký Západ bližší než tahle samurajská vybíjená, kde se navíc souboje odehrají tak rychle, že si jich pomalu ani nevšimnete. Co do reality pochopitelně paráda, ale já to mám prostě v takovémto typu filmu raději víc dramaticky a tzv. fantasy, kde by čepele břinkaly, svištěly a sekaly. A Leoneho verze má mimo Eastwooda i Ramóna v podání Volontého a to je panečku záporák, ti  japonští  ukřičení mamlasové se s ním opravdu nemohou rovnat. Spokojenost, ale remake u mě vede a vést bude. (04.01.2024)