Yojimbo - osobný strážca

Jedním z mých nejoblíbenějších Aeonů ve Final Fantasy X byl Jodžimbo. Vždy, když jsem viděl nádhernou animaci, kterou byl uvozen jeho nástup na scénu, popadla mě touha pustit si stejnojmenný Kurosawův film. :-) Hodně mi připomíná jeho starší snímek Lidé, kteří šlapou tygru na ocas; též je zde samuraj, který přechytračí všechny ostatní, bohužel je zde rovněž přítomno komično, které z Jodžimba dělá místy samurajskou grotesku. Zatímco hlavní hrdina je prohnaný, členové obou znepřátelených tlup sídlících ve městě, do něhož zavítá, jsou pitvořící se šašci, jejichž svár připomíná spíš nepovedenou klukovskou hru. Výtvor je to ale jinak vcelku zábavný, s kvalitními bojovými scénami a v dramatických momentech vhodně použitou hudbou. Silné **. (31.07.2008)

Můj první Kurosawa. Na první pohled to vypadá, že se charizmatický Toshiro Mifune přišel do vesnice jenom najíst a vypít pár lahví sake. Skrytá podstata filmu ale vychází ze samurajských životních hodnot, resp. hodnot, které se mění v závislosti na samurajově postavení a údělu - rónin (samuraj bez pána), yojimbo (tělesná stráž) nebo ašigaru (vesnický voják). Souboje jsou sice krátké a ve filmu se jimi šetří, za to jsou přesně takové, jak bych si je v provedení samuraje představoval: rychlé, přesné, smrtící. Stejně tak se mi líbí japonská kultura, detaily. Kurosawova režie na mě působí dobře a jistě, některé prvky jsou výborné (hudba, atmosféra připomíná již klasické westerny - písek rotující ve větru, samuraj s koltem). V určitých momentech možná mírně zdlouhavé, ale celkově ostré jako katana. (22.03.2008)

Nadšení Sergia Leoneho, když viděl tento Kurosawův snímek naprosto chápu a kdyby  pak nenatočil svůj remake, asi bych ho sdílel.  Co do scénáře i výběru charismatického hlavního bezejmenného hrdiny v podání Tošira Mifune nebo Clinta Eastwooda měli oba velikáni šťastnou ruku a v obou filmech patří k tomu nejobdivuhodnějšímu.  Výhodou  pro fajnšmerky v případě tady Kurosawy je určitě i černobílá kamera, která jen podtrhuje sychravost a syrovost celého příběhu o "sluhovi dvou pánů".  Ale osobně je mi prostě zasazení na  zpocený a vedrem spálený Divoký Západ bližší než tahle samurajská vybíjená, kde se navíc souboje odehrají tak rychle, že si jich pomalu ani nevšimnete. Co do reality pochopitelně paráda, ale já to mám prostě v takovémto typu filmu raději víc dramaticky a tzv. fantasy, kde by čepele břinkaly, svištěly a sekaly. A Leoneho verze má mimo Eastwooda i Ramóna v podání Volontého a to je panečku záporák, ti  japonští  ukřičení mamlasové se s ním opravdu nemohou rovnat. Spokojenost, ale remake u mě vede a vést bude. (04.01.2024)

Můj třetí Kurosawa. Ani tento snímek mě však nedokázal přesvědčit. Na vrchol zatím stále stavím Rašomona. Tělesná stráž má výbornou formální kvalitu, ostatně jako spousta východoasijských snímků. Má svou poetiku, ta je ovšem západnímu divákovi včetně mě většinou na hony vzdálená. Příběh je díky mnoha intrikám trochu zmatečný a celkově je Tělesná stráž často spíše nudná než plná napětí, jak by to asi u samurajských filmů mělo být. (07.04.2012)

Navonok sa dá nájsť zopár prázdnych, hluchších miest, kde čakáte rýchlejšie rozuzlenia a prejavy charakterov daných postáv, lenže všetko si už viac vychutnávam po dôkladnom prebádaní majstrovej filmovej reči. Tá zvláštna japonská čiernobiela atmosféra a podmanivé exteriéry robia divy, ku koncu sa výrazne vyostruje posolstvo. A vnímanie ducha zla a tyranie sú tu vykreslené priam božsky. Suma sumárov : je to krátky príbeh samuraja, ale aj spoločnosti, rozoberanie podstaty vojny a materiálneho zabezpečenia a vlastne absurdných hier o život. Nejednoznačnosť postáv považujem za veľký klad filmu. Baviť sa o porovnávaní s Leoneho povrchnejším remakom nemá cenu. http://www.9em.sk/film-telesna-straz/ (14.01.2014)