Sanjuro

Zajímavé, jaký se z Mifuneho během těch osmi let, co uplynuly od Sedmi samurajů stal cvalík! Nicméně působí opravdu seriózně a ač je jeho hrdina oproti pošukovi ze 7S opravdu uplně jiný, rychle jsem si zvykl! Do toho devět perfektních zbrklých troubů, dokonalou naivní (spíš blbou) paní správcovou a protivník, který si uvědomuje, že stojí na straně hloupého zla, uznává a váží si sruhé strany, ale ví, že jemu to do budoucna přinese ovoce!Prostě spousta nádherných postav a momentů! No, jestli další Kurosawovi filmy co uvidím budou podobně kvalitní, bude mít Scorsese zdatnou konkurenci (v mých očích)! Prostě dokonalost! 9,5/10! O malinký chloupek méně úchvatné než 7S! (06.09.2007)

Tohle je jeden z mála opravdu odlehčených filmů, od Kurosawy. Tento film se opravdu nesnaží být ničím více, než akčním filmem. Ale to neznamená, že to není úžasná zábava. Řekl bych, že Sanjuro je ze všech Kurosawů nejakčnější. Toshiro Mifune opět září. Jeho postava je absolutně uvěřitelný charismatický drsňák, který se snaží poučovat mladíky o špatnosti zabíjení. Tento film mu patří. Jinak je film řemeslně odveden na jedničku, takže kromě absence nějakého hlubší zápletky nemám co vytknout. (20.12.2006)

Samurajské filmy mě tematicky i žánrově míjí a jejich zdejší výraznou oblibu nesdílím. Možná, že se jednou stane zázrak a přede mnou odplyne samurajský film, kterému budu schopný udělit 4 hvězdičky (ne-li víc). Sanjuro měl k tomu našlápnuto nejsilněji, spočátku mě nadchl mj. díky skvělým režijním nápadům ze strany Akiry Kurosawy... to, jak snímá čekání na příchod hlavního protagonistu a od první chvíle rozjíždí smršť dialogů s představením různých charakterů, jak přechází posléze do akčního souboje včetně náhlého zjevu útočícího davu na scéně... k tomu neotřelé geniální skrýše, detailně provedené plížení se samurajského kolektivu vůči nepříteli poza stromky a řada vtipných scén včetně krátkého tanečku do rytmu šedesátkové hudby(!)... a Toširó Mifune hraje tentokrát i s mírným komickým nadhledem, který není cizí ani celému filmu. Tomu v pevných tvůrčích rukou páně Kurosawy rozhodně není cizí ani zakončit vše jasnou myšlenkou... „Já s tebou nechci bojovat. Když budu tasit, někdo z nás padne. Nestojí to za to.“  Vlastně bych se měl být skvěle bavit a po skončení být nadšen. Ale funguje to spíše napůl: bavím se a nadšeně sleduji řadu scén, ale zároveň (menší) řadu jiných scén mezi tím bojuji s tím, jak se to táhne, občas tíhne dějově k monotónnosti, nedokáže mě plně upoutat každou scénou a jak afektovaně působí mnohé výkony vedlejších herců... a ten krvotrysk na závěr, ten už byl snad přímo nechtěnou inspirací pro Lady Snowblood. :o) Ze samurajských filmů ale zatím to nejlepší, co jsem viděl. [70%] (26.02.2023)

Japonská režisérská legenda Akira Kurosawa ve své klasice z roku 1962 opět přivádí na scénu potulného samuraje s tváří Toshiro Mifuneho. Tahle postava ale rozhodně není uhlazeným hezounem ztělesňujícím veškeré lidské ctnosti. Právě naopak, charismatický vousáč v otrhaném kimonu spíš holduje alkoholu, nadávkám a zabíjení lidí. V jádru je to ale vlastně "dobrej" chlap s vysokým morálním kreditem, co krájí zlosyny s elegancí baletního velmistra a ještě sem tam přihodí nějaké to životní moudro. Zápletka není nijak výjimečná a tak je zřejmé, že snímek stojí a padá s hlavním hrdinou, který film dovede až k efektnímu krvavému finále. Po tomhle gejzíru rajčatové šťávy si určitě každý zapamatuje, jak má vypadat správný "samurajský" film. (29.09.2006)

Další výborný Kurosawův film s bezejmenným samurajem v sobě nese hned několik zajímavých postupů v otázkách důvěryhodnosti postav a jejich konání, spojuje aspekty etiky (a etikety) v očekávání budoucího chování hrdinů a zajímavě modeluje aktivnost i pasivitu protagonistů. A bezmála každý, i sotva znatelný čin (a někdy i absence činu), má v celém korpusu příběhu své místo a je později využit, či je na něj nějakým způsobem navázáno. Když například Mifune několikrát vytkne devíti mladým rebelantům přílišnou horlivost, oni se nakonec (navzdory očekávání) poučí. Avšak jejich těžce nabytá trpělivost se projeví právě v ten nejhorší možný moment, v kterém by naopak měli být spontánní a akční. Nebo když Mifune řekne, že je úplně jedno, zda pošle jako znamení svým druhům bílé, či červené kamélie. Tato zdánlivě nedůležitá replika je nakonec použita ke konečnému rozuzlení situace (ne-li celého příběhu). Krom nebývalé komplexnosti a vnitřní spjatosti, tím snímek získává také na skutečném napětí – divák totiž nikdy netuší, co kdo udělá a jakým překvapivým způsobem to ovlivní celé další dění. (21.04.2017)