Sedem samurajov

A čo na týchto Kurosawových Samurajoch všetci tak vidíte??? hm..... Môj komentár bude asi dosť ovplyvnený predsudkami k japonskej kultúre, "Akiroví nadšenci" radšej nečítajte...Za prvé: nesmierne ma rozčulovali herci, ktorí vkuse afektovane blábotali a všetci vyzerali dementne. Za druhé: príbeh sa dal určite skrátiť do dvoch hodín a mnoho divákov by predišlo stŕpnutým nohám. Po tretie: nejdem sa roztiecť z japonského nacionalizmu a ich hrdinstva, ktoré sa paušálne odráža v každom ich filme. Po štvrté: keďže mi celkom nesedí japonská kultúra, ich samurajské kroje a odhalené zápasnícke rite, nejako mi nesedí ani A.Kurosawa. (18.02.2007)

Vždycky, když sedám k dalšímu Kurosawovu filmu, tak se bojím nudy a vždycky jsem rychle vyveden z omylu. Pověsti o Sedmi samurajích nelhaly. Dokonalá atmosféra, hluboký ponor, nádherně podaný legendární příběh. Mifuneho opičák Kikučijo vypadá jako rušivý element, ale při druhém zhlédnutí jsem si čím dál víc uvědomoval, že právě tuto postavu jest považovat za ústřední, přesně jak to odpovídá jeho posici na zástavě. Nejen vnějškově (rádoby samuraj rolnického původu). Znovu a znovu se z jeho nitra vyjevují veškeré morální a sociální kotraverze, s nimiž film mistrně pracuje i jinak (vypiplaností modelových situací, působivostí scén, figurální komposicí). Nelze nezmínit kameru, nebo spíš to dokonale vypiplané předvedení "stojatých" scén - to není jen film, to jsou všechny druhy umění dohromady. Neuvěřitelná síla. O co šlo v této válce? O rýži, o obilí, o úrodu, o život. A někde v pozadí: o čest. Po boji: Co se zbylým samurajům honí hlavou při pohledu na setbu? Ovšem, co se honí mladému, je nám jasné. Jeho nešťastná láska se s písní vrací, kam patří. Je to dobře? Nebo špatně? Je to prostě tak. Radostnou ritualizovanou setbu doprovázenou kolektivní hudbou střídá pohled na hroby za doprovodu ústředního hrdinského motivu. A je konec. (25.02.2011)

Geniální film a jeden z nejlepších jaký kdy byl vůbec natočen. Akira Kurosawa potvrzuje pověst nejlepšího režiséra jakého kdy Japonsko mělo a jeho spolupráce s Toshirô Mifune je právem považována za jednu z nejplodnějších (Mifune a Kurosawa znamená pro mě to samé jako třeba De Niro a Scorsese). Snímek o vesnici, kterou napadají banditi a její obyvatelé se rozhodnou najmout si sedm samurajů, kteří je před jejich útoky ochránní zná jistě každý (i když valná většina zná tento příběh z amerického remaku). Nebudu zde srovnávat americkou a japonskou verzi, protože podle mě mají společný jen námět a jinak se od sebe naprosto liší. I když je film přes půl století starý a má přes 200 minut tak je to neopakovatelný zážitek, na kterém oceníte od kamery přes herecké výkony, hudbu, výpravu až po precizní režii Kurosawy. Tohle by si neměl nechat ujít žádný skutečný filmový fanoušek...... (18.04.2008)

Nemůžu hodnotit, já jsem u toho nevydržela a nechci vám tady kazit to krásné hodnocení dvěma hvězdičkama (maximálně). Asijská kinematografie v 95% případů zkrátka není nic pro mě a "Sedm samurajů" podle všeho nespadá do té 5% výjimky z pravidla. Kam film zařadit - akční komedie? Mně to tak připadalo. Banda přehnaně gestikulujících japončíků s meči a srandovními účesy, s ksichty jeden jako druhý + banda přehnaně gestikulujících vesničanů bez mečů a se srandovními účesy, s ksichty jeden jako druhý... černobílost příliš nepomáhala se zorientovat, kdo je kdo, všechny postavy jsem měla absolutně na háku, debatují, pobíhají, pořvávají. Mám se tomu smát nebo je to dramatické? A tak čekám, kdy nastane prozření a pochopení geniality tohoto slavného snímku. Nečekám příliš dlouho, fakt mě to nebaví a chci si dočíst knížku. Možná někdy v budoucnu dostane "Sedm samurajů" druhou šanci zapůsobit... a třeba taky ne. (12.11.2009)

O filme "Sedem samurajov" som všade čítal iba samé chvály. Ohlasy na jeho adresu boli z každého zdroja len a len pozitívne. Westernový remake tohto snímku, ktorý natočil americký režisér John Sturges, sa stal uznávanou filmovou klasikou. "Sedem statočných" - dokonalé dielo. Nechcelo sa mi uveriť, že by tri a polhodinový, japonský originál z roku 1954 bol ešte lepší. Ale je! Vysoké hodnotenia, superlatívy a nadšené kritiky sú v tomto prípade opodstatnené. Neodolateľne pohlcujúca atmosféra na mňa pôsobila po celý čas, ani chvíľu som sa nenudil. ***** (23.04.2010)