Sedem samurajov

Stejně, jako drtivá většina filmových fanoušků, jsem se dostal k tomuto dílu, až po zhlédnutí snímku Sedm statečných, který je remakem tohoto Kurosawova filmu. Je to zvláštní pocit, sledovat tento počin a říkat si - vždyť už jsem to kolikrát viděl, když jde o původní film a koukám na něho poprvé. Viděl jsem 207 minut dlouhou, speciální edici a musím říct, že i přes takto dlouhou stopáž, mi film příjemně utíkal a vůbec nenudil. Co je zvláštní, tak to, že se mi první polovina filmu - kdy se nám jednotliví samurajové představují - líbí víc, než druhá polovina, kde dojde k bitvě. Ale takhle to mám i u Sedmi statečných. Bohužel, zde ta druhá část filmu není tak gradující a trošku sráží skvěle rozjetou podívanou z prvních devadesáti minut, stejně jako to, že filmu chybí nějaký výrazný záporák, kterým byl například Calvera. To je však jediné minus tohoto černobílého klenotu. Toshiro Mifune - zde všemi zmiňovaný excentrický tlučhuba, byl jednoduše úžasný a je jedním z hlavních tahounů samurajské sestavy. A co musím zmínit a nesmím zapomenout, je výborná hudba, která spolehlivě obstojí i dnes. Hlavně ty bubny, které se ozvou už v úvodních titulcích, stály za to. Je to výborná podívaná, povinná četba pro všechny filmové nadšence a skvělý zážitek, který mohu každému jen vřele doporučit. P.S. Film jsem viděl v původním znění s českými titulky. (07.11.2010)

Sedm samurajů má ve své formální dokonalosti, jako mnoho velmi dlouhých formálně dokonalých filmů, zásadní problém s tím, že sice každá scéna je úžasná, celkově ale chybí gradace, plynulost a nakonec jakási lidskost. Druhá polovina je naštěstí v tomhle ohledu mnohem vyváženější. I tak rozhodně ne Kurosawůw vrchol... natož vrchol japonského filmu. (23.05.2011)

Geniální film a jeden z nejlepších jaký kdy byl vůbec natočen. Akira Kurosawa potvrzuje pověst nejlepšího režiséra jakého kdy Japonsko mělo a jeho spolupráce s Toshirô Mifune je právem považována za jednu z nejplodnějších (Mifune a Kurosawa znamená pro mě to samé jako třeba De Niro a Scorsese). Snímek o vesnici, kterou napadají banditi a její obyvatelé se rozhodnou najmout si sedm samurajů, kteří je před jejich útoky ochránní zná jistě každý (i když valná většina zná tento příběh z amerického remaku). Nebudu zde srovnávat americkou a japonskou verzi, protože podle mě mají společný jen námět a jinak se od sebe naprosto liší. I když je film přes půl století starý a má přes 200 minut tak je to neopakovatelný zážitek, na kterém oceníte od kamery přes herecké výkony, hudbu, výpravu až po precizní režii Kurosawy. Tohle by si neměl nechat ujít žádný skutečný filmový fanoušek...... (18.04.2008)

Velmi zdařilý film, v němž je mnoho úžasných scén, které vděčí za svoji poutavost hercům tohoto snímku. Je vidět, jak moc - lépe řečeno - v jak velké míře se tvůrci Sedmi statečných nechali inspirovat tímto Kurosawovým počinem. Každý ze sedmi samurajů je něčím sympatický, ovšem hlavní z nich (Kambei), mladý Katsuširo a vynikající šermíř Kyuzo jsou jednoznačně na prvním místě. Hned za nimi je bouřlivák Kikučiyo a dívka Šina. Ovšem i Heihači, Shičiroji a Gorobei dokonale zapadají do sedmičky hrdinů. Celkově se mi tato původní verze líbila méně než adaptace umístěná do prostředí divokého západu. Co mi lehce vadilo? 1. Stopáž - svojí délkou dává možnost se u některých scén nudit = nudné scény, ke konci jsem byl již sledováním unavený. 2. Boj - očekával jsem zcela jiný závěrečný boj. Představoval jsem si kovově průrazné zvuky samurajských mečů dopadajích svým hrůzunahánějícím ostřím na sebe, pořádný hromadný souboj, také více duchovního života ze strany sedmi statečných samurajů, ale též i rolníků. Dlouho jsem věřil, že nakonec ohodnotím 5*, ovšem musím jednu ubrat. Poslední etapa boje přivodila dobrý závěr, takže dojmy mám dobré, čtyřhvězdičkové. (11.11.2009)

Až do shlédnutí Sedmi samurajů jsem tvrdil, že mě asijské filmy vůbec neberou. No ale nechal jsem se přemluvit a pak jsem 207 minut zíral, jak mi neskutečně sedí Kurosawovo pojetí zoufalého boje vesničanů (těch, kteří skutečně vyhráli), podpořených partou perfektně napsaných a zahraných samurajů. Nesmírně zajímavé je už samo sledování rozdílu v přístupu k v podstatě stejnému ději, jako u Sedmi statečných. Zatímco v americké verzi hlavní roli hrají hrdinní kovbojové, kteří obstarávají veškerou špinavou práci, samurajové jsou spíš vůdčími osobnostmi starajícími se o taktiku a morálku. Vesničané jsou zpodobněni jako lidé naprostým zoufalstvím (scéna s ukradenou rýží se zaryje pod kůži) dohnaní k neuvěřitelné odvaze, i když u toho fňukají a pláčí, o to je to uvěřitelnější a syrovější. Právě tahle zemitost u mě vítězí nad ubohými moderními pokusy o kůl akci a supr choreografii plnou zpomalovaček, která sice je hezká na plátně, ale jinak celkem na hovno. Boj je ve filmu rychlý, zoufalý, smrtelný a reálný. A mimo něj dobře sedící herci. Jestli Seiji Miyaguchi opravdu držel meč v ruce poprvé, klobuk dolů, protože přirozeněji zobrazeného šermíře jsem snad neviděl. Vynikající film. (29.03.2007)