Rašómon

Obávám se, že Rašomon pro mě bude zlomovým bodem v kauze Kurosawa. Jestliže mě totiž tolik vychvalované dílo, které má sotva hodinu a půl, téměř unudilo k smrti, není pro mě asi Kurosawa ten pravý. A nejde tu jenom o "zábavnost". Rašomon mi ve všech směrech přišel jako průměrný film, který sice staví na, v té době, originální myšlence, ale v tom jeho síla začíná, ale i končí. Je mi líto. 5/10 (12.10.2014)

Akira Kurosawa opět dokázal naprosto banální příběh povýšit někam jinam. Na základě různých podání stejné situace vyslal sondu do lidského chování a jednání. Nedá se ovšem rozhodně říct, že bych nad jeho počinem slintal blahem a měl ve tváři úžas. Nepřináší nic, co by běžný člověk dávno nevěděl. Navíc film často prostoupí nuda. 2* (23.01.2013)

Dokonale chápem, čo chcel básnik týmto dielom povedať, no ak sa jedna obyčajná humanistická myšlienka stáva pilierom celého radu zložiek, ktoré má film obsahovať, tak amen tma. Nepresvedčili ma teatrálne herecké výkony - všetci tam pištia, skáču a rumázgajú - obzvlášť som nechápala afektované prejavy tej uvrešťanej Japonky, hudba mi pílila uši a strohá forma ani nemala čím nadchnúť. Moje prvé stretnutie s maestrom Kurosawom a to hneď takáto katastrofa. Pri všetkej skromnosti, považujem sa za milovníčku filmovej poetiky a myšlienok, ale Rašomon bolo pekelné utrpenie dopozerať. 2 hviezdy za nejaké tie pekné myšlienky a stredoveký chrám a aj to ešte hodnotím príliš vrúcne na to, aké dojmy vo mne film ako celok zanechal. (06.01.2011)

Tenhle film je bravurní a geniální. Že někdo natočil už v roce 1950 takovouhle psychologickou sondu do podvědomí je neuvěřitelné. Film má spád a "kouká se úplně sám". A to i přes jeho hloubku, v amerických filmech nevídanou. Snad ani nelze slovy vyjádřit co Kurosawa filmem popsal. Japonci holt používají častěji obě hemisféry a potom tam vznikají takové filmy, o kterých člověk ví co znamenají, ale nelze to vyjádřit českými, či anglickými slovy. Výkony hlavně Mifuneho jsou nadčasové, kamera je brilantní, zkrátka Kurosawovská. (17.05.2005)

Rašomona hráli v jednapadesátém v Benátkách, kde bylo publikum ohromeno do té míry, že začali brát japonský film vážně. Až takovým byl pro ně Kurosawa nelineárním spasitelem. Super, jenže co to znamená pro diváka, který žije v úplně jiném století a je zmlsanej seriály typu CSI? Problém! Když vezmu v potaz výbornýho Toshira Mifune, kameru, hudbu, nemůžu si stežovat a po pravdě by to byl i hřích. Jenže příběh je na dlouhé lokte.Chápu ten filmovej rozsah, jeho hmatatelnost a dopad, ale jak jsem napsal, žiju v době, která je specifická tím, že vás už nic nepřekvapí, takže jsem se poměrně nudil. A víte, co na tom bylo nejhorší? Já myslel, že tam budou lítat! Jenže za to může Yimou Zhang a jeho fantasmagorický filmy! (01.11.2009)