Ran

Což o to, 100 minut sledovat postupný rozklad zombie Hidetory mě bavilo, ale to by to nebyl Kurosawa, kdyby se nepokusil o nějakou zbytečně dlouhou scénou. Stejně jako v Krvavém trůnu to pro mě byl pohyb armády. Tentokrát vojáci alespoň nebloudili v mlze a proháněli se viditelně po dvorku pevnosti. Co mi ale přišlo fantastické, byly snad všechny rozhovory. Těch tam tedy na 160 minut bylo málo, ale opravdu stáli za to. Ať už pletichaření mocných, nebo šaškovo filozofování, tohle jsem si opravdu užil a zase se o něco víc těším na další Kurosawovi filmy. (23.12.2009)

Film "Ran" je krásně natočený, má skvělé bojové scény, skvělé herecké výkony, které jsou místy naprosto uhrančivé, ale stejně jsem se nemohl zbavit dojmu, že ten film je nepřístupný, že mě nedokázal vtáhnout. Je to silná divadelní tragédie natočená ve filmu, kdy jsou využity možnosti filmu oproti divadlu a zachována synergie obou médií, ale stejně jsem z promítání neodcházel kompletně nadšený. (31.12.2015)

Sentimentálně se přiznám, že jsem hodně dlouho neviděl něco tak krásného. Kombinace obrazu, zvuku a hudby je vykrystalizována do nejmenších detailu a i přes maličké vady na kráse je zde vidět práce odvedená s láskou. A to jak Kurosawa vykreslil císařovo postupné šílenství je stejně geniální jako v Musorgského B.Godunovovi. (24.02.2009)

2-3, příliš roztahané... (16.05.2010)

Můj pátý Kurosawův film, který je svým vzezřením dost podobný jeho předchozím snímkům a jasně tak zapadá do režisérovy poetiky. Líbil se mi více než Tělesná stráž a Žít, které jsem viděla nedávno. Převedení Shakespeara do japonských reálií už u Kurosawy jednou fungovalo, tahle variace na Krále Leara opět funguje a nezdá se, že se jedná o západní motiv. My jej známe i z českých pověstí anebo pohádek a nelze se nezeptat, zdali se nakonec nejedná o tak univerzální téma, jež funguje napříč civilizacemi. Přidání šaška, postavy pro Japonsko naprosto nezvyklé, bylo zajímavým tahem. Výtky mám ke stopáži a nepřehlednosti filmu. No a jak už to tak bývá, opět jsme se s Kurosawou spíše minuli, než aby mě dostal na kolena. Později mu dám další šanci a uvidím, zatím mě nejvíce baví Rašomon. (07.04.2012)

Bohužel až příliš rozvleklý opus, jehož přehnaná délka zastiňuje ostatní klady. Jednoduše zhodnotím slovy: „dvakrát nudí a jednou nadchne“. (18.07.2006)

Úžasně výpravné, úžasně natočené (především bojové scény). Působivý japonský epos. Jen délka, postava šaška a příliš afektované až divadelní herecké výkony (dost typické pro Kurosawovy filmy) mi vadili...90% (31.01.2007)

ocenenia: BAFTA 1986 - Najlepší cudzojazyčný film ◘◘◘◘ kto nevie čo je depresia, temný pocit márnosti sveta a iracionálne zlo sprevádzajúce ľudské pokolenie, nech si pozrie Ran. Slovami tohto filmu : "Člověk se narodí a pláče. A když se vypláče, zemře!" (10.11.2007)

Dobrý. Ale v půlce filmu jsem nevěděl kdo je kdo a proč proti sobě bojují. I přes to dám pět. (26.10.2008)

Tak si říkám, jestli náhodou Kurosawa nemá ruské předky - z Ran ta široká duše úplně sálá. Tenhle král Lear v samurajském hávu je opravdu zvláštní odvar - z jedné strany jsou to audiovizuální hody s mnoha silnými momenty, na druhou stranu je to z velké části vyumělkované jako čínská opera. Nejde ani tak o to, že by herci nepředváděli uvěřitelné výkony - naopak, byli bez výjimky skvělí (nadchla mě hlavně paní Kaede, která všechny s přehledem přehrávala). Spíš mě chvílemi štvala ta plánovitost, díky které to nepůsobilo tak reálně, jak by mohlo. Místy jsem měla dojem, že se Kurosawa snaží převést na plátno velkolepé divadlo, a ne skutečný příběh. Přes dílčí výhrady je to ale skvělé, i když Sedm samurajů je pro mě pořád jednička. (03.03.2010)

Asi nejlepší zápletka, kterou jsem zatim od AK viděl. "Bílá liška" Kaede sice neni "Nefritová liška", ale její revenge mise nemá chybu. Pan Hidetora je dost rozporuplná postava, synáčci též, ale aspon člověk nemůže úplně předvídat děj. Pořád je tu ale ta japonská afektovanost, které propadají občas všechny postavy a jež je zvláště koncentrována v úloze dvorního šaška. A tu prostě nekoušu. Stejně jako rádoby efektní scény s potoky rudé barvy. Brrr, takhle opravdu ne. Přesto nadprůměr. (25.12.2012)

Někomu ten film připadá plochý,bez emocí,-ale přátelé nezapomínejme,že pan Kurosawa je japonec a snad i proto točí japonské filmy. Někdy se nám může zdát emočně přepjatý,někdy studený, ale vždy japonský. No tak to není holyvůd. A co? Naopak by jsme se mu měli klanět,jak i přes poměrně zásadní kulturní rozdíly se mu podařilo nám přiblížit svou zemi. A to nejen v tomto filmu. - - A to hlavně v tomto filmu,kdy Lear zůstává Learem,jen forma se trochu mění. (29.04.2009)

Kurosawovy samurajské filmy mi většinou moc nesednou, ale Ran na mě překvapivě zapůsobil a ani bych neměl problém si ho někdy znovu pustit. Sice příběh není úplně dotažený a ta stopáž mi pořád přijde přehnaná, ale jinak to má zajímavý příběh o vládci, který vládu nad svým územím předá svým dvěma starším synům, přičemž toho třetího, nejmladšího, zatratí, jelikož jeho rozhodnutí tvrdě kritizuje. Brzy ale otci dojde, že udělal hodně špatné rozhodnutí, jelikož se starší synové vzepřou proti němu, celé své území začínají pomalu ničit válkou a otec z toho a z uvědomění si chyb vlastní minulosti naprosto zešílí. Tenhle příběh je navíc doplněn o pár hlubokých myšlenek (a zaujalo mě, jak později za veškeré konflikty mohla vlastně vládcova žena, což se v historii lidstva dělo často), je chytře vedený a napsaný, má zajímavé postavy, skvělou kameru a skvělé herecké výkony a místy i podmanivou atmosféru. Ne vždy, některé scény jsou zbytečně dlouhé, ale jinak mi to překvapivě sedlo a dostal jsem od toho přesně to, v co jsem doufal. Takže za mě spokojenost. 4* (14.05.2021)

Stejný problém jako s Krvavým trůnem. Ran je zajímavý příklad japonské adaptace shakespearovského tématu, ale je větší zábava ho rozebírat, než na něj koukat. Film má pár světlých momentů (překvapivý výstup Kaedy s nožem, vojenské manévry barevných panáčků), ale celkově je to převážně nezajímavá nuda plná zmatených rodinných vztahů a nic neříkajících scén. (14.11.2010)

"V tomhle bláznivém světe je šílenost nebýt šílený". "Když se člověk narodí, tak pláče. Celý život pláče, a pak umře." (19.04.2014)

Pribina a tri prúty ... vôbec nie v skutočnosti sú to tri šípy (nadnesené pozrite si film). Áno aj takýto vie byť osud a ľudia sú chamtivý. Film si zasluhuje svoju dĺžku, lebo potrebuje veľa času aby všetko dozrelo ako má. Ukazuje to ďalšiu pravdu ten kto vás má najradšej vám dá najlepšiu radu aj keď sa vám nemusí páčiť a vy ho za to začnete nenávidieť, pravda sa vráti ako bumerang... Osobné pocity : poslednú pol hodinu som bol unavený, ale dal som do toho všetko aby som film dopozeral a oplatilo sa. (04.09.2014)

Opat Kurosawa spracoval Sejxpira po japonsku. A nie je to teda u mna na maximum. Od zaciatku som spoznal, ze ide o Kynga Leara od Sejxpira. Rezisersky je to samozrejme vyborne, ale Kurosawa to prehnal so stopazou - 160 minut je sakra vela a Hatsepsovetzial v strede nastupila velka nuda, kde sa toho deje len minimum. Dialogy obcas kvalitne, ale casto sklzli len do siveho, sediveho priemeru. Kulisy len priemerne a kostymy casto tiez. Toshiro Mifune sa na hranie tuna evidentne vysral - a dobre spravil. Poznal som len Tacuju Nakadai /Sedm samuraju 1954/, Hisasi Igawa /Harakiri 1962/ tu hral tiez a vyborna Mieko Harada /Sny Akiry Kurosawy/. 85 % (23.04.2016)

Možná říkám, co už bylo řečeno, ale Kurosawa má jedny z nejlepších historických filmů na světě, ne-li ty nejlepší. Kde můžete zhlédnout lepší scénu a herce. Jediné věci lituji, že svět nelituje toho, že tento film a další ze sbírky Kurosawy neviděli všichni. Tacuja Nakadai byl famózní, obávám se, že takových herců se dnes moc v televizi nevidí. Film mě uchvátil a ti, co nedoceňují jeho kvalitu a obzvláště pak ti, kdo pohybují o jeho délce a zábavnosti, by se neměli pyšnit žádnými tituly. Nakonec uděluji 200 z dvou stovek sengockých daimjó. (28.03.2013)

Japonský Lear dopadl v podání mistra Kurosawy až k něuvěření velkolepě, monumentálně, umělecky, svěže a i přese všechno "lidsky" ... ano já jsem ve filmu pocitovost a emočno rozhodně nepostrádal. Přiznejme si, kým nezakývalo obsazení Hidetorova hradu, podpořené místo hlasy vypjatým zvukem píšťaly, kdy všichni jeho oddaní umírali, bránili hrad doposledního dechu, jeho ženy páchali jedna za druhou sepuku a on, vznešený pán, jehož synové veškerou tuto akci naplánovali, běhal po svém pokoji a sháněl se do něčem ostrém, čímž by mohl probodnout své břicho... a nemohl nic takového najít...? Mnou ano. (28.11.2005)

Král Lear po japonsku. Nádherné kostýmy, krajinné scenérie jak z Leoneho, herecké výkony jsou ehm.... no prostě japonské :) Bitvy na jednu stranu nešetří létajícími šípy, stovkami běhajících komparsistů ani krví. Na druhou stranu tím, že režisér nechtěl/nemohl/nedokázal nasnímat přímé střety, působí poněkud podivně. A scéna která mi utkvěla v paměti nejvíc? Kaede stírající jazykem krev s Jirova hrdla, to jsem nečekal, to do toho filmu nezapadalo a proto to bylo tak šokující, působivé a zvrhle nádherné..... asi jsem úchyl :) (09.12.2006)