Ran
Ran
Réžia:
Akira KurosawaHudba:
Tóru TakemicuHrajú:
Tacuja Nakadai, Akira Terao, Mieko Harada, Hisaši Igawa, Jošitaka Zuši, Šinnosuke Ikehata, Mansai Nomura, Jošiko Mijazaki, Daisuke Rjú, Masuo Amada (viac)Obsahy(1)
Pán Hidetora sa na oslave svojich sedemdesiatych narodenín rozhodne rozdeliť panstvo medzi svojich troch synov. Najmladší syn Saburo sa ho snaží odradiť od unáhleného rozhodnutia, ale pyšný a tvrdohlavý vládca sa ho zriekne. Keď sa starší synovia ujmú vlády, rýchlo sa obrátia proti vlastnému otcovi a začnú sa usilovať o úplnú kontrolu nad celým územím. Schyľuje sa ku krvavej bitke... (STV)
(viac)Recenzie (197)
Ačkoliv mám pro některé Kurosawovy snímky slabost - Rašomón, Sedm samurajů, vynikající Toshirô Mifune, film Ran mě bohužel naprosto znechutil. Mix staroanglické a starojaponské adaptace působí podivně, dílo připomíná, i volbou barevnosti kostýmů, tak trochu pohádkový příběh, ale bohužel špatný. Filmu naprosto chybí přesvědčivé postavy. Kde je ona charismatičnost postav, které vidíme v Tygrovi a drakovi či Hrdinovi, nebo v předcházejících Kurosawových snímcích? Některé dialogy a scény z filmu jsou neuvěřitelně trapné. Namátkou: Pojďme, smrt nečeká... Dementní a posléze procitlý vládce dynastie, který v průběhu příběhu a fraškovitých scén (skok ze skály) ztratí i poslední zbytky své autority, předvede ve svém posledním výstupu a hodně hloupé scéně "výkon", který nás naprosto rozesmál. A to veliký tvůrce původně asi nechtěl. Bojové scény jsou natolik nepřesvědčivé, že se mi jen postesklo po Sedmi samurajích. Natočil je opravdu stejný režisér? ()
Tento Kurosawov film ma sklamal. Príliš teatrálne, nafúkané a prehnané gestá a prejavy jednotlivých predstaviteľov pôsobia priveľmi strojene a neprirodzene. Jeho staršie filmy boli lepšie, hoci boli len čiernobiele. ()
Tento film je divácky neúnosný. Až když vidíte Shakespearova Krále Leara na vlastní oči a ne "pouze" na papíře, uvědomíte si, jak silný má tento příběh náboj. RAN je jeden z mála filmů, po nichž už nemůže přijít nic horšího (rozuměj - tento snímek divákům ukazuje možnost nedozírných hlubin, do nichž lze lidskou duši zatlačit, a hlubší už ten propad zkrátka být nemůže). Tímto u mne Kurosawa výrazně stoupl v ceně. Respektive takhle - myslím si, že nejvíce mu vyhovuje historická a mytologická tematika. Tou mě zatím dokázal uzemnit. Jinak ne. ()
Lear v Kurosavově japonském a jak už to u něj bývá zdlouhavě nataženém provedení. Samotný příběh je zajímavý a dobrý, ale vleče se. Další mínus je to, že za celou dobu válek mezi bratry, se neobjeví ani jedna bitva, což je dost škoda. ()
Variácia Shakespearovho eposu zasadená do japonského prostredia s nezameniteľnou Kurosawovou réžiou, vďaka ktorej je každý obraz nádherný a do detailu vypiplaný. Trochu na zážitku uberá stopáž, ktorá je príliš dlhá a zvlášť po polovici filmu tempo deja uberie na plyne a pozornosť diváka sa môže začať strácať. Napriek tomu však veľkolepý, vizuálne neskutočne podmanivý film. ()
Velmi rozvážně a detailně ukovaný příběh zrady v rodině, ve kterém si výpravnou bitvu s hektolitry krve a hořícím hradem musíte zasloužit. Rozhodně nedoporučuji mainstreamovým filmovým strávníkům, protože k jejich škodě se Kurosawa rozhodl při práci na tomto filmu zamknout střižnu na 5 západů.. 80% +kamera Nakai, Saitó, Ueda ()
Krásný film! Spíše než Ran (tedy japonsky chaos), by mi k filmu seděl název Run; běh za odpuštěním, běh za láskou, běh za mocí, běh z války a do války, prostě koloběh, svět. V tomto filmu je vše, je zrdcadlem našeho běhu. ()
Pán Kurosawa hra v tomto prípade na city a hra fakt dobre, až tak že ma opakovane dohnal k slzám. Ak k tomu pripočítame veľkolepé bojove scény myslím si že sa to ani lepšie natočiť nedalo. ()
Král Lear po japonsku. A mohl by být natočen kdekoliv s kulisami kterékoliv země. Historie zná bratrovražedné války o moc po celém světě. A zajímavé, že i v Japonsku znají příběh o třech prutech Svatoplukových, jak v samém úvodu filmu ukazuje starý kníže Hidetora svým třem synům, kteří se v boji o moc pobijí a knížectví zaniká pod náporem armády cizího knížete. Hidetor, který jako zázrakem vyvázne z hradu zapáleném jeho prostředním synem, se pomine, aby v závěru zemřel nad svým zavražděným zatracovaným nejmladším synem Saburou. Kurosawa ukazuje, že je mistr nad mistry, bojové scény jsou typicky japonské, se spoustou koní, šípů, mrtvol, ale vše výborně zapadá do děje a v tom dlouhém filmu jsem se ani chvíli nenudil. Pět hvězdiček. ()
Král Lear je asi moje nejoblíbenější Shakespearova hra(skvěle ho pojalo divadlo v Plzni) a Kurosawovo podání je opravdu výborné(ač to bez Mifuneho není úplně Kurosawa). Bitvy samurajských armád v pestrých zbrojích vypadají opravdu skvěle, zvlášť v barvě, Hidetorovo šílenství působí věrohodně, stejně jako chování jeho synů a snachy. Na konci mi bylo starého pána opravdu líto... ()
Místy velkolepý, ale na můj vkus kýčovitě divadelní snímek (že by to bylo tím, že se jedná o adaptaci Leara?), jehož zářivá barevnost (aspoň ale bylo jasné, kdo je kdo, kdo s kým proti komu a tak:)) a přestylizované masky (šílený Hidetora) se zrovna netrefily do mého vkusu. Chválím monumentální hudbu zejména tu předcházející bitvě o třetí hrad. O velkoleposti a realističnu bojových scén, které se všude vyzdvihují bych již dost polemizovala (barva krve, choreografie umírajícíh, apod.). Po herecké stránce se mi nejvíc líbila představitelka paní Kaede (další smrtonosně ďábelská ženská postava u Kurosawy), ta by si klidně mohla střihnout roli třeba v Kill Bill. Ke konci už se mi film dost vlekl, ale určitě patří k tomu nejatraktivnějšímu, co tento režisér vytvořil. ()
Čtu jak se to tu všem líbilo ale nevím proč, možná to bude tou japonskou chladností a zkázonosnou složitostí celého příběhu, mě to prostě nezaujalo. Ovšem vizuální stránka je skvělá, zvlášť dlouhé záběry čekání či posedávání v krajině, kdy se třeba minutu, dvě díváte v podstatě na nic. To už vám dnešní uspěchaná doba jen tak nedá. ()
Úžasně Provedený A Velmi Silný Příběh, O Věčné Pomíjivosti. ()
Ran v mě zanechal mocný dojem a tak tomu muselo být. Kurosawa mistr obrazu, mistr dialogů, mistr estetiky. Obecně známé příběhy a osudy implantované do východní mentality, musí se. Skvost, dívat se v především v původním znění a vychutnávat japonská gesta společně s mluvou. Na filmu je znát velká výprava a roky příprav. Fascinující bitevní scény jsou zabírány tak mistrovsky, až jsem si pochrochtával. Určité pomalosti děje nejsou na škodu, neboť umocňují slastné pocity. Vizuální orgie. ()
Obdivuju lidi, co to vydrží celé tři hodiny. Člověk musí mít za sebou nejspíš desítky let života, aby dokázal ocenit taková dramata a neunudil se k smrti. Prý to byl do té doby nejdražší japonský film, nicméně až na vcelku pěkné scény pochodujícího vojska to ničím film neobohacuje. Ran i Kagemuša jsou divadelní hry maskované jako filmy. Divadlo s ohromným rozpočtem. Pokud jako já nemáte rádi klasiky jako je Shakespear, pak vás ani tyto dva filmy bavit nebudou. Jenom pro upozornění - nějaké bojové scény, bitvy, souboje, dobývání hradů, vůbec nečekejte. Nanejvýš je vidět jak někdo střílí z pušky, hořící hrad, pochodující vojsko.... ()
Tak toto bolo mojich najdlhsich 160 minut mojho zivota,neskutocne nudna zalezitost plna kecov,ktora ma nezaujala absolutne nicim,aj bojovych scen bolo len minimum,nechapem to vysoke hodnotenie,davam dve hviezdicky za snahu a za vypravu...:-) ()
Na můj vkus příliš zdlouhavé. Ale jinak fajn film-vyvedené kostými a scenérie. Stejně tak příběh je dobrý. Myslím že scény z filmu byly použity v intru hry Shogun Total War. ()
Maximálně koncentrovaná nuda, zcela nepochopitelně jednající postavy, a jedna masová scéna bitvy žlutých, červených a modrých panáčků... Rozhodně nedoporučuju nikomu, kdo má rád svůj volný čas, a chce se v něm i bavit. ()
Ani teď mě Kurosawa nějak zvlášť nenadchl. Aspoň mám možnost vylíčit to, co mi na japonských, čínských, korejských atd. filmech vlastně vadí, protože na Ran to platí také. Jak je v takovýhle filmech víc jak deset postav začínám se v nich ztrácet. Nejenže vypadají všichni skoro stejně, navíc mají i nezapamatovatelná jména. Navíc asi nikdy nebudu nějakým velkým vyznavačem japonské kultury a čim víc mě s ní Kurosawa nudí, tim ji nemám rád víc a víc. Ještěže není jen Kurosawa, kdo točil japonské filmy. Co mi u Ran vadilo konkrétně je hraní na city a celkem nudné pachtění bláznivého starce, které film podle mého zbytečně prodlužovalo. Co se mi však líbilo byla výprava, která působila velmi nákladně a místy bych řekl až velkolepě. A poslední záběr mě taky dostal, i když to bylo taky takové hraní na city. ()
Na tento film som sa tiež veľmi tešil a zase to bolo pre mňa len sklamanie. Výprava je tu síce monštrózna, ale čo z toho, keď ma zábery svojou statickosťou a dĺžkou nehorázne nudili. Možno to bol Kurosawov zámer, akési rozlišovacie znamienko jeho štýlu, ale mne to je šum a fuk, keď moju pozornosť zaujíma všeličo iné len nie film. Kurosawa týmto prístupom maril moju snahu sústrediť sa na dej. Možno som už príliš rozmaznaný súčasnou až prílišnou neposednosťou kamery a guľometným strihom, ale väčší dôraz na pohyblivosť záberov sa v dnešnej dobe dáva už aj pri tvorbe dokumentov o vodných ekosystémoch, nie to ešte pri celovečerných filmoch. Tri hviezdy sú ta to, že Kurosawa aspoň tie statické zábery dokáže poriadne zaplniť. ()