Červenofúz

Kurosawův Rudovous není překvapivě ani tak portrétem doktora Niiedeho (zvaného pro nazrzlý vous Rudovous), ani mladého lékaře Yasumota, jehož osobnostní (a vlastně i profesní) proměna je hlavní dějovou osou snímku, ale spíše dokonale scelenou pestrou mozaikou osudů zaměstnanců i pacientů jedné chudinské nemocnice. Jednotlivé epizody jsou přitom konfrontovány (ať už explicitně či kontextem) s oběma hlavními mužskými hrdiny; moudrý Rudovous se ve své (zpravidla úspěšné) snaze pomoci zdá být bezmála prodlouženou rukou Osudu, nediagnostikuje jen nemoc těla či duše člověka, ale i choroby společnosti a alespoň částečně přispívá k jejímu ozdravení. Ambiciózní Yasumoto, zprvu toužící po kariéře u dvora a zhnusený z chudého prostředí, do něhož se dostal, se postupně vyvíjí a názorově se přibližuje Rudovousovi. Strhující příběh je nesen – podobně jako v dalších Mistrových filmech – obrazností, slitou ze záběrů krásy i ošklivosti, štěstí a bolesti, v jejich nejrůznějších podobách. (26.12.2009)

Posledni cernobily film Kurosawy a posledni s Toshiro Mifunem, nacez nezbyva rict nic jineho, nez - konecne! Tyhle 2 elementy Kurosawu negativne predlouho tizily, ale po '65 konecne mohl zacit natacet vyborne filmy viz. Dersu Uzala, nebo Ran. V Red Beard si to ale musite naposledy vytrpet a to rovnou dele, nez 3h! Boze, to byla zase uspavaci nuda! "Streva ji lezou ven, strcte je zpatky!" 4/10 (05.12.2010)

Od rezisera Akira Kurosawu som videl Sedm Samuraju a tusim aj Dersu Uzala, no a teraz nasleduje moj treti Akira Kurosawa. Pribeh je o mladom lekarovi, ktory pride na kliniku v 19. storoci a spozna metody stareho despotickeho sefa v podani Tosira Mifune /Peklo v Pacifiku, Bitva o Midway/. A tak sa pokusi postavit sa proti pravidlam s tym, ze ho sef napokon vyhodi. Konecne tu nie je Kurosawova teatralnost ani velkolepe samurajske bitky, do popredia sa dostali herecke vykony a atmosfera. Trochu zamrzi prilisne upinanie sa na interiery a prakticka ignoracia exterierov. Zaroven Akahige je poslednym filmom, kde spolupracovali legendy ako Akira Kurosawa a Tosiro Mifune. Jo a u mna je Dersu Uzala este vyssie ako tento film. 86 % (12.05.2015)

Jednoduchá myšlenka předkládající společnost dobového Japonska pohledem nově příchozího doktora, který se začíná učit v praxi u Rudovousa. Ten ho přes jeho počáteční odpor začne přibližovat realitu chudých lidí, různé záhyby společnosti i lékařského řemesla (soudce, tvrdé praktiky v městském domě, ...). Kurosawa zde podle mě naprosto přehání a jednoduchou myšlenku přiblížení stavu sociálně nejslabších a všech vazeb od politiky až po rodinné vztahy přenáší do tříhodinového eposu, který nejen nemá pořádné tempo, ale jehož atmosféra sází na divákovu fascinaci (v které se má odrážet i fascinace nového doktora, který stejně jako divák poznává "realitu"). Pro milovníky AK povinnost, pro ostatní nebezpečná věc, která v mých očích připomíná Kubrickova Barryho Lyndona... a přináší ještě o chlup horší pocit z výsledného díla. PS: Kulmon píše ve svém komentáři, že se film natáčel dva roky, pro mě subjektivně také dva roky trval... (07.07.2012)

,,NIČ NIE JE TAKÉ DÔSTOJNÉ, AKO POSLEDNÉ CHVÍLE ČLOVEKA." __ Dávam 4*, ale veľmi som váhal a nakoniec za prilepšenie môže hlavne umiestnenie v rebríčku Top 200. Musím povedať, že pre mňa skôr sklamanie i keď neviem nakoľko veľké. Z môjho pohľadu má film veľký problém v jeho dĺžke, ktorá je až prehnane natiahnutá, dej sa vlastne nijako zásadne neposúva a hlavne v druhej polovici sa mnoho scén javí už ako úplne zbytočných. Aj Siedmim samurajom som bol nutený * zobrať hlavne za nehoráznu stopáž, inak ich však považujem za jedno z najlepších Kurosawových diel. Dá sa povedať, že u Červenobradáča je prvá hodina na jasných 5*, postupne však až na slabé 3*. Určite má film svoju umeleckú hodnotu, či už skvelý herecký prejav Toshiru Mifuneho, hudbu, kameru, tak aj fakt, že takúto exkurziu do japonskej kliniky druhej polovice 19. storočia len tak nezažijete, jedná sa však o takú filmovú nudu pre fajnšmekrov. (05.10.2008)