Červenofúz

Společně se Sedmi samuraji nejlepší Kurosawův snímek. Příběh mladého lékaře nastupujícího na zkušenou do nemocnice pro chudé je strhující a dokáže zaujmout především díky osudům obyčejných lidí. Přes tři hodiny stopáže vůbec nenudí a nebýt do filmu nezapadající jedné bojové scény, tak ani není co vytýkat. Není zde ona otravná teatrálnost, která "zdobí" některé jiné snímky tohoto japonského velikána, pro zdlouhavost tu také není místo a snad poprvé je u Kurosawova snímku dobře využitá hudba. Výsledek je sice jednoduchý a komorní, ale v tom je právě jeho síla a největší přednost, jelikož se může naplno soustředit na osudy, chování a pohnutky jednotlivých postav. Všichni herci hrají skvěle, ale jednoznačně nejlepší je tradičně charismatický Toshiro Mifune ve své životní roli zdánlivě despotického lékaře s dobrým srdcem. Důkaz, že výtečnému filmu stačí pár herců, dobrý scénář, pár interiérů a naprosté minimum exteriérů. Humanistický snímek, který patří k vůbec nejlepším japonským dílům. Škoda, že Rudovousem po šestnácti společných filmech skončila jedinečná spolupráce dnes již legendární dvojice (nejen) japonské kinematografie. (03.02.2007)

Od Kurosawy mám radši ty samurajský filmy, ale i tohle byl velice zajímavý kousek. Atmosféra toho, jak špatně se žilo chudým je místy až mrazivá a některé scény jsou opravdu mimořádné. Tento film je také o postavách, nejenom té Mifuneho a všichni herci to zvládají na výbornou. Jediné co mi vadilo byl příběh, který se skládal spíše z příběhů některých postav a zásadnější dějová linka přijde až v druhé půlce. Kvůli tomu bylo tempo místy pomalejší a ty 3 hodiny byly zkrátka na mě trochu moc. Ale i tak se to řadí ke Kurosawovým výtečným kouskům. (22.12.2008)

,,NIČ NIE JE TAKÉ DÔSTOJNÉ, AKO POSLEDNÉ CHVÍLE ČLOVEKA." __ Dávam 4*, ale veľmi som váhal a nakoniec za prilepšenie môže hlavne umiestnenie v rebríčku Top 200. Musím povedať, že pre mňa skôr sklamanie i keď neviem nakoľko veľké. Z môjho pohľadu má film veľký problém v jeho dĺžke, ktorá je až prehnane natiahnutá, dej sa vlastne nijako zásadne neposúva a hlavne v druhej polovici sa mnoho scén javí už ako úplne zbytočných. Aj Siedmim samurajom som bol nutený * zobrať hlavne za nehoráznu stopáž, inak ich však považujem za jedno z najlepších Kurosawových diel. Dá sa povedať, že u Červenobradáča je prvá hodina na jasných 5*, postupne však až na slabé 3*. Určite má film svoju umeleckú hodnotu, či už skvelý herecký prejav Toshiru Mifuneho, hudbu, kameru, tak aj fakt, že takúto exkurziu do japonskej kliniky druhej polovice 19. storočia len tak nezažijete, jedná sa však o takú filmovú nudu pre fajnšmekrov. (05.10.2008)

Od rezisera Akira Kurosawu som videl Sedm Samuraju a tusim aj Dersu Uzala, no a teraz nasleduje moj treti Akira Kurosawa. Pribeh je o mladom lekarovi, ktory pride na kliniku v 19. storoci a spozna metody stareho despotickeho sefa v podani Tosira Mifune /Peklo v Pacifiku, Bitva o Midway/. A tak sa pokusi postavit sa proti pravidlam s tym, ze ho sef napokon vyhodi. Konecne tu nie je Kurosawova teatralnost ani velkolepe samurajske bitky, do popredia sa dostali herecke vykony a atmosfera. Trochu zamrzi prilisne upinanie sa na interiery a prakticka ignoracia exterierov. Zaroven Akahige je poslednym filmom, kde spolupracovali legendy ako Akira Kurosawa a Tosiro Mifune. Jo a u mna je Dersu Uzala este vyssie ako tento film. 86 % (12.05.2015)

Ze všech Kurosawů, které jsem už viděl, mi přijde film o dokonalém doktorovi Rudovousovi jasně nejlepší. Ale také je to možná tím, že jsem krátce předtím dokoukal famózní, v Asii rekordy sledovanosti trhající Dae Jang Geum, která je občas ze stejného prostředí, které mi teď tolik chybí. Oproti jindy se Kurosawa vyvaroval mnohaminutových zdlouhavých pasáží, jako jsou v Krvavém trůnu bloudění jezdců v mlze, nebo v Toulavém psovi neméně nudné toulání se po městě. Tentokrát jsem se bavil od začátku do konce a možná bych to dokázal dát hned podruhé. Ti, kdo se přesto bojí hrozivých 185 minut, tak je můžu uklidnit, že se dá film celkem jednoduše rozdělit na dvě části, zhruba po devadesáti minutách. Dokonce to ani nebude na škodu, protože je zde mnoho zajímavostí a mluví se tu o spoustě chytrých věcí. Prostě nabízí spoustu podnětů pro přemýšlení mezi první a druhou částí. Už se nemůžu dočkat, až někoho přemluvím, aby se se mnou podíval. (24.10.2009)