Jan Palach

Já mám s Robertem Sedláčkem, prakticky pořád stále jeden a ten samý problém. On je naprosto skvělej v jednotlivých scénách i tady můžu jmenovat, scénu kdy rusák vyhání Honzu Palacha z mostu, emotivně silnou i když nenápadnou scénu s pani Bydžovskou při smažení kaprů a samozřejmě závěr, to je prostě mistrovský. Jako celek to na mě působilo hrozně rozlítaně, nemělo to vyprávěcí kontinuitu, to šoupání v čase bylo na mě moc hrr. Já navíc pořád v případě Roberta Sedláčka vnímám příliš velký odstup od hlavních postav , co si mám myslet o scéně s topením štěnětě, milenka, vztah Jana s maminkou, jak to vlastně měl s přáteli. Jediný co mě film dal za názor na Honzu, že to byl hodně citlivý kluk směrem ke spravedlnosti. No a tím se dostávám k nefilmové části mého komentáře, ten věnuji nejodpornějším z odporných, komunistům. Soudruzí jste hnusný kreatury, vy nejen, že na vlastní národ pozvete cizí vojska, popravíte ženskou, válečný hrdiny, doženete mladýho kluka k bolestně smrtícímu činu, terorizujete a vydírate vlastní obyvatelstvo, ale především máte tu drzost, tu neuvěřitelnou drzost dneska tyhle svoje odporný zločiny bagetelizovat, zpochybňovat, zesměšnovat. Mě je úplně jedno jak moc vám v dnešní době narostl hřebínek, že Havlem počínaje a Babišem konče s vámi každej politicky mocnej dělá politickej deal. Pro mě jste, byli a budete navždy zločinci, gauneři a šmejdi a to zlo v tomhle filmu, tak to jste vy v plný kráse. (21.08.2018)

Post-truth internetová doba je fakt na hovno obdobie pre život. Naša zlatá digitálna mládež dokáže mozgovo pobrať asi len memes, pokémonov a slovenský hip-hop. Tak sa úplne pokojne môže stať, že v ankete o najväčšieho Slováka dejín zvíťazí poloretardovaný velocipedista Sagan žijúci v Monaku, inteligencia je na výsmech a celkovo je to tu úžasné a krásne. Mnohé historické činy sa znevažujú, resp. sa o nich ani nevie. Tu si z komentárov rôznych mudrlantov môžeme prečítať, že v prípade Palacha sa oslavuje duševne chorý človek, čo si nevážil svoj vlastný život a ktorého čin bol úplne zbytočný. No, z pohľadu priemerného konzumného jedinca súčasnosti je asi naozaj ťažké pochopiť, že sú ľudia, pre ktorých ich vlastný život nepredstavuje tú najvyššiu hodnotu. Film samotný je vizuálne atraktívny, dobové reálie zvládnuté veľmi dobre, autori sa vyhli pátosu (pátos je niečo, čo dokáže zničiť veľa historických filmov). Celé to pôsobí mimoriadne civilne a sviežo. Záverečná scéna je mrazivá a v kombinácii so skvelou hudbou ostane divákovi ešte veľmi dlho v hlave. (13.01.2019)

S ohledem na to, že mým šálkem byla trilogie Hořící keř, sedláčkovic Jan Palach mě dvakrát nenadchnul. Viktor Zavadil byl skvělý, Zuzana Bydžovská také. Ale pokud srovnám Jana Palacha s Masarykem, Miladou nebo televizním Dubčekem, film Jan Palach v mých očích výrazně ztrácí... Ale nevěším hlavu, protože jakákoli důstojná připomínka všech událostí, které způsobila okupace v roce 1968 je stále aktuální a chválihodná. Za tři, s přimhouřeným okem. (02.09.2018)

Mně se ten film čistě subjektivně příliš nelíbil, resp. nedokázal mě celou dobu oslovit, vtáhnout do děje, známý příběh byl vykreslen nudně, neměl správnou jiskru. Schválně píši subjektivně, protože mě iritovaly věci, které jiné diváky vůbec iritovat nemusí - hlavní herec, podle mě přeceňovaná Zuzana Bydžovská, je to dobrá herečka, ale aby byla tak opěvována a za každý svůj štěk nominovaná na kdejakou cenu, to se mi příčí. Proč tedy dávám čtyři hvězdičky? Za odvahu, protože se konečně našel český režisér, který se nebál a šel do tohoto těžkého tématu a pojal to tak, jak to pojal, někomu se to může líbit, někomu ne, ale zkusil to a to je hlavní! (17.03.2019)

Jan Palach neodpovedá na tú najzákladnejšiu otázku, totiž ako sa dokáže niekto, aj napriek známej motivácii, podpáliť. Lenže Jan Palach nemala byť psychologická štúdia, ale skôr štúdia doby, takže tento chladný popis udalostí a zobrazené vzťahy nejdú na dreň, ale skôr sú prostriedkom na zobrazenie celku miesta a doby. Ale možno je to celé o tom, že trpiaci človek nedáva na sebe toho veľa poznať a jeho vnútorné peklo nie je vyjadrené cez dialógy, ale proste iba jeho rečou tela a výrazi v tvári. A keďže vieme, ako sa to celé skončí, tak Palachove strohé chovanie za prejav jeho vnútorného prežívania považovať môžeme. (12.01.2019)