Cesty slávy

Žiadne zbytočné naťahovanie. Pekne krásne od podlahy .... Drsná, špinavá vojna v čierno-bielych farbách dostáva ďalší rozmer. Rozmer absurdity tohoto konfliktu. Netreba ukazovať nepriateľa. Nepriateľa si vieme predstaviť. Toho, proti ktorému bojujeme na fronte. Ale nevidieť nepriateľa, ktorý ti stojí za chrbtom, je o to nepríjemnejšie .... Ten nepriateľ, ktorý po večeroch tancuje na honosných báloch v zámkoch, zatiaľčo vojaci musia hniť v plesnivých a zatuchlých zákopoch zoči-voči nepriateľovi. .... Absurditou je i fakt, že Francúzi boli natoľko zahĺbení do svojej "nedotknuteľnosti", že film zakázali na svojom území premietať .... (06.10.2009)

Další setkání s mistrem mistrů a tentokrát velmi vlažné. Tématicky zajímavé, příběh silně průhledný, což mi dost vadilo. Čekat cca hodinu, aby se nastíněné stalo skutečností není zrovna můj sen o dobře ztrávených minutách života, ale technické kvality filmu to vynahrazují stejně jako Kirk Douglas a ukázka všech antiválečných myšlenek a argumentů. Velmi dobře natočené a v některých scénách až na svou dobu mrazivě úžasné. Přesto chvílemi zdlouhavé i přes krátkou délku (viz průhlednost). Bohužel člověk, který nechce válčit a nikdy nehledá důvody ani skrze paranoiu k válce bude jen stěží někdy existovat... Slabší 4*. (31.07.2009)

Stále působivý nejen protiválečný, nýbrž i obecně protimilitaristický snímek, jenž dodnes překvapuje svou působivostí, trochu s podivem k tomu, že se tu vlastně nevyskytuje žádná pořádná válečná scéna. Avšak především pečlivé rozkrytí nelidských motivací vyšších velitelů francouzské armády musí v člověku zanechat nějakou tu stopu. Proto je možná celkový dojem spíš pokažen závěrečným dovršením obrazu kruté a absurdní války, díky němuž si říkáme: "S takovýmto tématem by nás dokázal šokovat každý!", a navíc např. v Mostu u Remaggenu se mi vyvrcholení na tenhle způsob zamlouvalo mnohem více. (12.02.2005)

Už samo téma je silné, dramatické a ve scénáři zrealizované bez zbytečných kliček a možná s až příliš výslovným patosem spravedlnosti v některých momentech (nicméně nepopírám, že mě v tomto ohledu mohl ovlivnit strašidelný český dabing). Vzhledem k době a zemi původu by jistě mohlo působit tezovitě a strnule, jenže Kubrickova realizace je virtuózní. Od úvodního navození atmosféry zákopů (dokonalé průjězdy kamery i práce s kompozicí), přes bojové sekvence až po stěžejní část – soudní proces se třemi náhodně vybranými zbabělci. Drama sporu mezi velícím právníkem (Kirk Douglas) a ctižádostí zešílevšího generála Mireaua (George Macready) i gerontofilním sadismem generála Broularda (Adolphe Menjou) vede Kubrick úsečně, občas překvapí výborně zvoleným záběrem (soudní proces s polodetaily), nijak nevydírá diváka, ale předhazuje mu syrovou žalobu armády, nesmyslnost glorioly důstojníků-bohů a zoufalství bezmoci běžných vojínů, které mašinérie vlastní armády semlela. Přesto Stezky slávy končí netuctovým zdůrazněním humanity, které na mě svou jednoduchostí zapůsobilo opravdu mocně. Na dobu vzniku se jedná o film nadčasový, o drama provedené tím nejbrilantnějším způsobem, o drama sdílné, nepřikrášlované a strhující. (17.01.2007)

„Jen válka za svobodu svatá jest. Když cílem války sláva je a statky, čím jiným je než krvavými jatky?“ (George Gordon Byron). Kubrickova žaloba mlýnku na lidské maso zvaného armádní mašinérie, kdy celý pluk je jen bezvýznamná tečička na štábní mapě a zanedbatelný prostředek k naplnění ctižádostivých pohnutek. Fragment vojenský soud mi svou absurditou připomínal jeden z dílů Blackadder Goes Forth.. (01.09.2008)