Cesty slávy

Je až neuvěřitelné, jak z poměrně obyčejného námětu dokázal Kubrick vytvořit po téměř všech stránkách geniální dílo s jasným, realistickým a bojím se to říct, pravděpodobným rozřešením a přesně takovým, v jaký jsem celou dobu doufal. Ale zatímco v The Killing byly poslední vteřiny napěchovány nepopsatelným pocitem beznaděje (či pro někoho radostí) v opojném nápisu "The End". Poslední minuty ve Stezkách slávy jsou poznamenány spíše uvolňováním atmosféry, což se sice dá brát jak negativně, tak i positivně, z mého úhlu pohledu jde však o politování hodnou ztrátu napětí a výborného dojmu z celého díla. (26.03.2006)

Válka není vůl a žádná Hlava 22 neexistuje, jen zrůdnost odlidštění válečného stroje na smrt, a zaslepená ambicioznost, která zůstane v místech které opustí humanismus. Doslovnost v minimalisticky úsporně podaném příběhu tu zprvu působí trochu zastarale, Kubrick nabírá na síle postupně, a jeho pravé schopnosti podat nejen morální apel v soudním dramatu, ale i hlubší emotivnost válečným extremismem nabourané psychiky lidí, projeví až úplně poslední scéně. Která pak ale působí o to silněji. 8/10 (26.03.2016)

Po neúspěšné operaci, která se francouzským pohlavárům nijak extra nevydaří potřebují na někoho svést vinu. Vyberou tři libovolné vojáky a ti jsou obviněni ze zbabělosti. Nevím co k tomu dodat snad jen to, že nikdo není dokonalý a nesmyslnost války, kór té první se zde na konci filmu projeví na 150 %. Mimo to se ve filmu objeví jediná, právě osudná bitva, která je na tehdejší dobu naprosto neuvěřitelným způsobem natočena a zobrazena v plné síle, tak jak by to dokázel jedině mistr mistrů Stanley Kubrick. (02.02.2007)

Můj druhý Kubrick a hned takováhle rána do slabin. Paths of Glory je film, který by měl patřit do zlatého fondu kinematografie. Proč? Kvůli tématu, které je aktuální i 53 let (!!!) po jeho natočení, pro skvělou kameru, pro vynikající scény (soud, poslední jídlo), kvůli skvělému Douglasovi… tady superlativy šetřit nemíním a vlastně ani nemusím. Tenhle film mluví sám za sebe. 100 %. (01.02.2010)

Stále působivý nejen protiválečný, nýbrž i obecně protimilitaristický snímek, jenž dodnes překvapuje svou působivostí, trochu s podivem k tomu, že se tu vlastně nevyskytuje žádná pořádná válečná scéna. Avšak především pečlivé rozkrytí nelidských motivací vyšších velitelů francouzské armády musí v člověku zanechat nějakou tu stopu. Proto je možná celkový dojem spíš pokažen závěrečným dovršením obrazu kruté a absurdní války, díky němuž si říkáme: "S takovýmto tématem by nás dokázal šokovat každý!", a navíc např. v Mostu u Remaggenu se mi vyvrcholení na tenhle způsob zamlouvalo mnohem více. (12.02.2005)