Olovená vesta

Scénář: Stanley Kubrick, Michael Herr, Gustav Hasford .. Olověná vesta mi víc než film o válce ve Vietnamu připomínala JEN "depresivní dokument" o zmíněném konfliktu. Úvodní pohled na výcvik s tragickými následky je sice trochu lepší než zbytek, ale nijak extra mě nenadchl. Po výcviku se dostáváme do válečného dění. Vojáci se setkávají s neválčícími "domorodci", střílejí po těch bojujících, sdělují své zážitky do kamery a sem tam umírají. Můj popis možná působí nezáživně, ale stejný dojem jsem měl při sledování filmu, tak se to sem snažím trochu přenést... Od Kubricka zklamání. Nebýt to od mistra, ale od kdejakého režiséra, byl bych nadšenější. Celkově je totiž snímek docela zajímavý, jedno shlédnutí si určitě zaslouží a má určité své kvality, ale zaujímá tak trochu jiný pohled na Vietnam. Olověná vesta působí dost chladně, nezaujatě a takřka s nikým vás neztotožní. K srdci mi určitě nepřirostla.. 65%. (19.04.2005)

Seržant Hartman je drsňák až na půdu, druhá bojová polovina je drsná jak zákon káže a celé je to nadprůměrné. Film ale jako celek nedrží moc při sobě a rozpadá se na určité scény, byť jsou některé takřka geniální. Byly časy, kdy jsem považoval Olověnou vestu za druhý nejlepší film Stanleyho Kubricka a za jeden z nejlepších filmů z Vietnamu. Mám jej sice stále rád, ovšem kdyby mě někdo zastavil s otázkou, jaké filmy, dotýkající se problematiky Vietnamské války jsou lepší než Olověná vesta, odpověděl bych: Četa, Apokalypsa, Oběti války, Lovec jelenů, Forrest Gump, Návrat domů, Narozen 4. července, First Blood a Hamburger Hill. 70%. (20.10.2006)

Stejně jako v případě jiných žánrů, kterých se Kubrick autorsky chopil, také jeho "válečný film" ignoruje obvyklé postupy, schémata či motivy dané kategorie a zaměřuje se na niterné a základní principy v jejich jádru. Ostatní válečné i protiválečné filmy publiku předkládají glorifikované či naopak znepokojivé výjevy, které svorně kloužou po obvyklých imperativech "Válka dělá z chlapců muže a z mužů hrdiny" či "Válka je vůl, případně naprosté zlo". Ty jsou ale obě pro Kubrickův pohled příliš banální. Jeho vyprávění je sice zasazeno do prostředí války ve Vietnamu, ale zaobírá se nadčasovými tématy. Kubricka nezajímají jednotliví vojáci, nýbrž válka a její nejničivější zbraně, které ale nemají žádnou spoušť či zásobníky. Zkoumá samotný vojenský indoktrinační aparát, vyobrazuje jej jako institucializovanou radikalizaci a jako její hlavní a nejmocnější nástroj ustanovuje slovník a vulgarismy. Klasický citát tvrdí, že pero je mocnější než meč, ale jak nám s decimující nesmlouvavostí demonstruje R. Lee Ermey, zoufale zaostává za verbálním kulometem vojenského instruktora. Kdo říká, že vojenská služba či válka zbavuje lidi osobnosti a dělá z jednotlivců stroje na zabíjení, má sice pravdu, ale pouze v povrchní rovině. Kubrick s mrazivou děsivostí zpřítomňuje, že cílem vojenského drilu není vymazat osobnost, nýbrž ji přeprogramovat extrémními machistickými hodnotami, které právě proto, že snadno strhávají pozornost a vyzařují sílu a sebevědomí, tolik imponují mladým mužům. Obě poloviny snímku pak nejen že jsou provázané, ale vyloženě neoddělitelné. Neukazují totiž jen nějaké prosté "těžko na cvičišti, lehko na bojišti" nýbrž proces, kdy vojáci implementované vzorce myšlení přejímají za vlastní a utužují. Vojáci se během tréninku neučí jen zacházet se zbraněmi, nýbrž také předvádět maskulinitu v její nejextrémnější podobě. Následné epizodky z Vietnamu všechny mají společného jmenovatele v macho pavím čepýření, kdy jde jen o to neztratit před protivníkem tvář, což znamená předhánět se v co největším excesu. Oním protivníkem příznačně (až do závěru) není nikdo konkrétní z protistrany konfliktu, nýbrž jen další američtí borci indoktrinovaní v machismu. Čechraným peřím jsou zpočátku jen vulgarismy, jenže ty záhy nestačí a potřeba prokázat dominanci vede k reálným excesům, krutostem a zvěrstvům. Právě tím, že poukázal na spojení indoktrinace i performace machismu s jejich verbálními projevy, vytvořil Kubrick znepokojující a bohužel nadčasově platné dílo. "Full Metal Jacket" sice své dění situuje do kulis výcvikového tábora a válečné zóny, ale dnes stejnými nástroji probíhá macho indoktrinace a radikalizace mladých mužů na sociálních sítích. (22.09.2024)

**** a půl. Olověná vesta má dvě části. První, odehrávající se ve výcvikovém vojenském táboře. A tu druhou, která se odehrává na bojišti. A mezi těmi dvěma je dost zásadní a velký rozdíl. První část, která je naprosto dokonalá a v níž jasně vévodí postava despotického instruktora v podání úžasného R. Lee Ermeyho a postava labilního Vincenta D'Onofria, je výrazným kontrastem vůči druhé části. Tady se totiž v podstatě vůbec nic neděje. Převážnou dobu se postavy pohybují kdesi mezi baráky, kecají, občas vystřelí. Do vietnamské džungle se téměř nepodíváme. Až v závěru se odehraje, patrně nejsilnější scéna, kdy skupinka vojáků postřelí vietnamské děvče. Myslím, že od Olověné vesty jsem čekala něco víc. Docela mi zde chyběly větší rozbory charakterů hlavních postav a především jsem čekala nějakou brutální, strhující řežbu, chybělo mi tu vyobrazení toho pravého "Vietnamského pekla." (28.07.2013)

Tohle je ukázka chápání psychologie člověka. Ukázka toho, jak je důležité, aby režisér měl víc než talent, ale hlavně cit. Buzerace nováčku, kteří jsou jen navíc a vyjde z nich maximálně 5 těch pravých je skvělá. Psychologické rozpoložení úžasně zahrané Vincenta D'Onofria. Tenhle film do sebe skvěle zapadá. Provokace k lepším výsledkům. Tenhle film je fakt dobrý. Nejen, že ukazuje jaké je být nováček, ale ukáže i kde jsou hranice mezi normálními lidmi a vojáky. Voják má být robot na zabíjení a nemá přemýšlet. To je dokonalý voják. Takových, ale moc není. Ne, že by nebyli, ale někteří to nevydrží. (18.06.2004)