Vražda v Orient exprese

Je rozhodně dobře, že se VRAŽDA V ORIENT EXPRESU dočkala další interpretace. ___ Zaprvé z filmařských důvodů, protože podobně jako v poirotovských filmech sedmdesátých a osmdesátých let Branagh úspěšně vytěžuje potenciál napětí plynoucí ze střetu makroperspektivy a mikroperspektivy. Makroperspektivou myslím vizuálně atraktivní lokality, velkolepé stranové i hloubkové kompozice plynoucí i ze zvoleného 70mm filmového materiálu a především luxusu v kontrastu s divokými kraji, jimiž vlak projíždí (obdivuhodná je i práce s proměňujícími se pohyby kamery, barvami a vztahem mezi rámováním a prostředím). Mikroperspektivou pak míním pro Christie typickou hru s drobnými aspekty fikčního světa v analýze společenských a psychologických vazeb mezi postavami, jež všechny mohou být vinné... i když tady je to obráceně, zdánlivě nikdo neměl důvod vraždit (jestli vznikne i SMRT NA NILU, tam hra s motivy naopak vystupuje do popředí). ___ Zadruhé je ale Branaghův snímek ozvláštňující i jako interpretace předlohy, zejména pak kvůli onomu závěrečnému testu morálního rozhodování, jemuž vystaví Poirot podezřelé - aby našel odpověď na test morálního rozhodování, jemuž je ve svých očích vystaven on sám. ___ Zatřetí shledávám pozoruhodným už samotný fakt, nakolik je Branaghovo pojetí Poirota herecky mnohem komplexnější než u předchozích variant. Svádí pozornost k velkému kníru a "aspergerovským" detailům typu porovnávání vajíček při hledání souměrnosti, ale tyto detaily spíše klamou, protože z hlediska uchopení vnitřní integrity postavy má vlastně jeho pojetí postavy méně karikujících rysů než u předchozích interpretů, jakkoli ona Suchetová uctivá a vlastně laskavá karikatura starosvětských hodnot, jež Hercule Poirot reprezentuje, je samozřejmě mnohem přijatelnější než Branaghův nikoli roztomilý, rtuťovitý nebo od reality lehce odtržený bonviván, nýbrž chladně uvažující, dost odměřený a jako společník ne úplně příjemný profesionál. (29.08.2018)

Tak mně Kenneth ukázal jak vypadá solidní průvan a kaskadérský kousek v podobě Poirota, jinak notoricky známého v této roli hlavně Davidem Suchetem. Tak jako u Suchetovského Poirota na mě dýchá velmi intenzivně staroanglické prostředí a atmosféra, tak tady na mě zavanul téměř moderní, novátorský duch a Branagh s normální mluvou, na kterou jsme zvyklí. To beru jako velké plus. Knírek byl úsměvný a celkově tam bylo víc momentů, kdy na mě Poirot komicky juknul. V tomhle případě jsem mile překvapená. Bylo vidět, že si s tím Kenneth vyhrál, co se zpracování a digitálu týká a o hereckém obsazení nemluvě. Docela by mě zajímalo, jak sehnal takové super filmové star třeba jen na pár větiček v celém příběhu. Kenneth to všechno vsadil na jednu kartu a myslím, že se povedlo i když Suchet je už přece jen víc pod kůží a v povědomí diváků. O to víc dávám Kenovi palec nahoru za tu kuráž. (17.02.2018)

Kenneth Branagh mi v roli Poirota vůbec neseděl. Já jsem prostě zvyklej na Davida Sucheta. Ale i když zapomenu na seriál, tak je problém v tom, že jsem viděl hvězdně obsazenou verzi z roku 1974 od samotnýho Sidneyho Lumeta. A když mám oba filmy porovnat, tak Lumetova verze mi přišla taková tísnivější, s lepší atmosférou a celkově se mi prostě líbila víc. Ale věřim tomu, že někomu zase víc sedne tohle modernější zpracování s rozmáchlejší výpravou. Lepší 3 hvězdy. Kdybych neviděl starší verzi od Lumeta, tak možná dám i 4. (06.10.2022)

Při sledování jsem měl oproti velký části diváků (troufl bych si i říct, že většině) značnou výhodu v tom, že jsem jakožto správný kulturní barbar nečetl předlohu ani neviděl žádnou z filmových adaptací (nebo alespoň ne natolik, abych si pamatoval jakékoliv rozuzlení jakéhokoliv Poirotova případu), tudíž jsem neměl absolutně tušení (kromě typického diváckého odhadu) jak to skončí. O to víc jsem byl překvapenej, že se mi to opravdu líbilo a závěr zatlačil na emoce mnohem víc, než bych čekal. Herci do jednoho skvělí a je vidět, že Branagh si to užíval jak v roli hlavní postavy tak i v sedle za "režisérskou kamerou" (kde zřejmě moc času ani nestrávil, když byl většinu času před ní). Musím pochválit i supr atmosféru a příjemnou hudbu. Jediná výtka putuje s občas podivnýmu vizuálu (na můj vkus až moc digitální) a k nějakým podivným scénáristickým obratům, který do filmu nejspíš patřily, ale mě trochu rušily. Nicméně vzhledem k mý neoblibě "starých detektivek" velký překvápo a Smrt na Nilu si rozhodně nenechám ujít. (21.08.2020)

Téměř do konce mi to přišlo jako hrozná slátanina, přitažená za vlasy. Navíc mi Kenneth Branagh zkrátka dost dobře neseděl do role Hercula Poirota, kterého mám raději jako toho seriálového chlapíka s umírněnějším černým knírem a poněkud jiným charismatem. Nakonec ale bylo nejspíš dobře, že jsem konkrétně příběh "Vraždy v Orient Expresu" včetně jeho rozuzlení vůbec neznala, protože mě závěr tohoto filmu hodně překvapil a jeho myšlenka rázem obrátila celý můj dojem. Právě myšlenka o tom, že se v rámci spravedlnosti nedá vždy přísně řídit zákony, že se věci nedělí přesně na "dobro" a "zlo", a že člověk je bytost, která si v rámci "léčení" své duše zaslouží odpuštění, protože jinak by jen zlo plodilo další zlo.... to všechno je tak komplexní a cenná úvaha, vložena na konec tohoto filmu, že ho rázem vysoko pozvedává. Byl to pro mě šok, že se z tak na pohled stupidně zamotaného příběhu vyklubalo něco takového. Navíc se tím vysvětlila i ta málo uvěřitelná spletitost vztahů mezi postavami a jejich vztah k vraždě. Film jako celek mě tedy až tak moc nezaujal a nutno říct, že stojí na výkonu množství ostřílených herců, kteří v něm hrají, ale svým lidským a smysluplným vyústěním si mě rozhodně získal. ~(4,0★)~ (13.11.2017)