Vražda v Orient expresu
Murder on the Orient Express
Murder on the Orient Express
Murder on the Orient Express
Murder on the Orient Express
Murder on the Orient Express
Réžia:
Kenneth BranaghScenár:
Michael GreenKamera:
Haris ZambarloukosHudba:
Patrick DoyleHrajú:
Kenneth Branagh, Johnny Depp, Daisy Ridley, Michelle Pfeiffer, Penélope Cruz, Willem Dafoe, Judi Dench, Lucy Boynton, Leslie Odom Jr., Derek Jacobi (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
To, čo začína ako luxusná jazda vlakom z Istanbulu do Londýna, sa rýchlo premení na jeden z najnapínavejších a najzáhadnejších detektívnych príbehov, aký bol kedy vyrozprávaný. Predloha Agathy Christie opisuje osudy trinástich pasažierov uviaznutých v luxusnom vlaku Orient exprese kdesi v snehových závejoch na Balkáne. V okamihu, keď vo vlaku dôjde k záhadnej vražde amerického obchodníka, každý z nich sa stáva podozrivým. Vo vlaku našťastie nechýba jeden neobyčajný Belgičan s veľkým fúzami a dokonale pracujúcimi šedými mozgovými bunkami. A práve tento najslávnejší detektív na svete, Hercule Poirot, musí pretekať s časom, aby vyriešil smrtiacu hádanku skôr, než neznámy vrah znovu udrie. (Cinemart SK)
(viac)Videá (19)
Recenzie (867)
Veľmi dobrá adaptácia! Vlastne je to presne v tom duchu ako Branaghova Popoluška - svojím spôsobom staromilská pocta predlohe, ale osviežená o moderný švih, vtip, nadhľad, pompéznu výpravu, drahé filmové zázraky a jemné posuny v charakteroch postáv a príbehu. Najviac ma bavila časť filmu pred vraždou, pretože dýcha takmer indianajonesovským dobovým dobrodružstvom, vrátane zámerne gýčových omaľovánok. Potom film zvážnie a potemnie a treba povedať, že v komorných vypočúvacích dialógoch výrazne stratí počiatočný šmrnc. Ale všetko smeruje k vynikajúco vygradovanému záveru, ktorý uspokojí aj v prípade, že v detektívkach ste doma a viete, že Agátin Orient Expres je ten príbeh, v ktorom páchateľ... Veď viete. :) Herci si to zjavne užívajú, na čele s Branaghom, ktorý hrá Poirota výrazne inak ako Suchet a ostatní predchodcovia (v jeho podaní je to omnoho životaschopnejší človek - stále zábavný, ale nie prehnane komická figúrka, v niektorých scénach dokonca veľmi otužilý a akčný geroj). Toto si s chuťou pozriem aj viackrát. ()
Kenneth Branagh- výborný herec a k tomu talentovaný režisér. Dokázal přivést k životu Thora a dokázal osvěžit známý příběh Popelky ve svojí verzi. A nyní se ujmul adaptace detektivky (ve které si navíc zahrál hlavní roli) od které jsem nevěděl, co čekat vzhledem k tomu, že jsem předlohu nečetl. Trailery do to však od začátku šlapaly a pomalu jsem se začal těšit. A Branagh nezklamal. Jeho Vražda v Orient Expressu je svěží, zábavná a napínavá. Nádherné scenérie, skvělé obsazení a fajnově znějící hudba Patricka Doylea. Stejně jako dal Guy Ritchie Sherlockovi Holmesovi nový dech, udělal to samé Branagh s Poirotem. Poirot je stejně jako Holmes podivín avšak rozhodně se nejedná o Sherlockovu kopii. Poirot je usazenější, v podstatě klidnější a více sází na svému dedukující schopnosti než na akci. Johnny Depp, Judi Dench, Daisy Ridley, Michelle Pfeifer, Penelopé Cruz, Willem Dafoe, Derek Jacobi, Josh Gad... Sekundující obsazení kde každý ze své postavy dostává maximum. Pfeiferrová budí emoce, Ridley je pořád roztomilá, Gad se dostává z komediální škatulky, Jacobi je britský rodák, Cruz je roztomile křesťansky naivní, Dafoe geniálně ´´hraje´´ rakušana/němce a Depp i když je ve filmu málo hraje důstojně. Líbili se mi nádherné záběry kamery, celé to pátrání a finální zvrat ve mně vzbudil šok protože něco takového jsem opravdu nečekal. Možná se nejedná o žádnou revoluci ani do puntíku dokonalý film je to však slušně zvládnutá práce a jestli Branagh natočí pokračování rád u toho znova budu. ()
Geniální teta Agatha Christie kulí oči, jelikož její Hercule Poirot dostal neskonale bizarní rozměr v novém hereckém představiteli. Ovšem může být spokojena, že nejnovější zpracování její veleslavné knihy už nepřipomíná druhořadou tv inscenaci, vlakovým kupé se neplouží zrůda typu Peter Ustinov a celé je to značně osvěžující, i když je k mání jen jedna vražda. Johnny Depp ve formě, jenže je to on, kdo záhy ve filmu končí, neb je záhadně zavražděn. Jeho kontroverzní postava je zahalena tajemstvím, které postupně odhaluje geniální detektiv s geniální dedukcí. 13 podezřelých ve vlaku diváka zaujme, vždyť je mezi nimi krasotinka Daisy Ridley, mumie Michelle Pfeiffer (ach jo, ta vypadala až odpudivě), Penélope Cruz, Willem Dafoe a mnozí jiní. Kupodivu má to spád, režijní nápady, výsostné technické zázemí. Překvapením je Kenneth Brannagh, je to marné, ukradl si film pro sebe. Prostě byl geniálně rozverný, nejednorozměrný, úplně jiný než jeho dosavadní předchůdci. Rozuzlení bylo zajímavé, pokud jej neznáte, samozřejmě. Vykašlete se na rozplizlé verze z let před opicemi, jen tahle má (moderní) náboj a esprit. Naznačení možného pokračování (Smrt na Nilu) v závěru navnadilo. Agatha mě začíná bavit. 10/10 ()
"DID WE DIE?" ----------- Detektívky, zvlášť tie anglické, ma moc neberú, nezmenil to ani Lumet v prvom vlaku zo sedemdesiateho-štvrtého a ani Branagh v najnovšom Orient Expresse, aj keď ako herec hrajúci Poirota áno. Zamrznuté krajinné prostredie a tajuplná vražda mali filmu zabezpečiť poriadne chladnú atmosféru, necítil som však nič. Možno miestami nádych steampunku, tam to ale skončilo. Viac atmosferický je už aj Dafoe a to je teda čo povedať. ()
Galéria (90)
Zaujímavosti (27)
- Film se odehrává v roce 1934, přesto se tvůrci nezdráhali použít atraktivní lokomotivu SNCF 241.P 65. Třída 241 ale byla produkována až mezi lety 1948 a 1952. Kromě toho: když vlak projíždí Tureckem nebo Jugoslávií, lokomotiva se nezmění, což by kvůli tehdejším předpisům bylo nemožné: na trase Orient expresu se lokomotiva vždy měnila na každém hraničním přechodu. (vojacekr)
- Na fotografii Poirotovy lásky Katherine je vyobrazena mladá Emma Thompson, jež je bývalou manželkou režiséra - a představitele Poirota - Kennetha Branagha. (Mirokukii)
- Po vniknutí do kupé zavražděného leží na stolku jeho rozbité hodinky. Jak se mohly na stole rozbít? Správně by měly, vzhledem k okolnostem zastavení vlaku, ležet na podlaze. Tvůrci zřejmě podlehli nutnosti rozbitých hodinek jako nastrčeného důkazu pro určení doby vraždy - i za cenu chyby. (pjotri)
Súvisiace novinky
Disney oznámilo své plány
Studio Disney čerstvě oznámilo své plány na příštích sedm let, a vzhledem k tomu, kolik toho je, pojďme se do toho rovnou pustit. Nejvýznamnější část novinky se pochopitelně týká nových Star Wars. Po… (viac)
Gal Gadot v pokračování Orient expresu
Filmová adaptace klasiky Agathy Christie Vražda v Orient expresu v loňském roce vydělala 352 milionů dolarů a potěšila jak diváky, tak kritiky – zaslouženě se tak dočká pokračování. Snímek s názvem… (viac)
Artemis Fowl míří do kin
Kenneth Branagh letos ohromně zabodoval s Vraždou v Orient expresu. Film už má na kontě 311 milionů dolarů a chystá se pokračování (Smrt na Nilu), Branagh si ale není jistý, jestli ho bude režírovat.… (viac)
Velkorysá oslava zálibnosti, soukromého požitku z prožívání porozumění kráse plynoucího života, nekonečně laskavého, trpělivě budovaného nekonečně jemného porozumění, jež postupně celý život zrálo a tříbilo se v hlubokém duševním osamění, nedobrovolném, leč vynuceném tím, že člověku tak velké mysli a ducha a schopnosti tak dokonalého ponoru a vhledu není příliš často dopřáno sdílení oněch soustředěných, vzrušujících a výlučných prožitků porozumivého dialogu s komplexní realitou s druhými, jimž vhled překrývají nejrůznější kognitivní limity, emoční bloky či egoistické cíle a často všechno z toho zároveň. *** A chvála efemérnosti a subtility signálů, v nichž se odehrává jak samo vyjevování skutečnosti jakožto velmi cudné a stydlivě i důvtipně v pestrých šátcích zahalené milenky, tak zároveň i její souhlasné přitakávání a milostné zpovolnění, když jí člověk dokáže se stejným dovtipováním se rozumět a jedná s ní, jako by uctivě tančil, aby neporušil řád jejího utváření, ale setrval na každém kroku ve svrchovaném souladu s její vnitřní krásou a mystériem vyšší rovnováhy a spravedlnosti. A mohl si ji právě díky tomu zároveň naplno s rozkoší vychutnat. *** Tento film je tak především nevšedním milostným příběhem. Odkrývá Hercule Poirota v jeho nedobrovolném vnitřním exilu jako stále ostýchavého, milenčinou proměnlivou, plynoucí krásou ustavičně pohotově dojímaného, překvapovaného i těšeného milence, navýsost zamilovaného do objevování pravdivosti bytí. Jako člověka, jenž si s pomocí svého velkého ducha, mysli a nelehkých okolností na rozdíl od mnohých jiných, kteří dali přednost moci, vypěstoval i velké srdce, takže jeho pověst slovutného detektiva je pro něj jen vedlejším produktem oné pravdivosti, a byť je celou společností veřejně oslavovaný jako nedostižný detektiv právě za to, jak svou genialitou po celý život pokorně slouží pravdě, ve svém posledním případě zůstává poslušen hlubšímu řádu věcí a rozhoduje s láskou ve prospěch nikoli společenského nazírání spravedlnosti a pravdy, ale ve prospěch krásy, úměry a vyšší pravdivosti životní. A jelikož se v tomto případě jedná o vzájemně neslučitelná rozhodnutí, proviňuje se tím na formální spravedlnosti společenské a je mu zřejmé, že tím přestoupením hranice bude muset ukončit svou kariéru. Právě proto je to jeho poslední případ, neboť v něm vykoná formální soud nad postavou detektiva, jehož přestal pravdivě ztělesňovat, jehož vnitřním nazíráním přerostl. A to přestože je - jako ostatně celý život - jediným, kdo ví, k čemu doopravdy došlo, a kdo zná skutečnou hloubku, ušlechtilý smysl i praktický dopad a význam svého konání. I to je však řádu věcí, teskné, smutné i hluboce uspokojivé a těšící. *** Tenhle komentář jsem dlouho dlužila, protože i po dvou letech ve mně vzpomínka na tento film rozněcuje ostýchavost, rozechvělost, dojetí, pokoru, úctu a probouzí jakousi zároveň posmutnělou i radostnou intimní sounáležitost s tím člověkem, který není v očích druhých z praktického života vyčleněným pozorovatelem a soudcem ani tak z vlastní vůle, jako z neúprosné banální statistiky výskytu důvtipu a ryzosti pohromadě v jednom těle, byť právě on v sobě má dost odvahy, síly, vitality a nezištné laskavosti k pravému a plnému prožívání a život po jeho boku by mohl být jedním velkým plynulým dobrodružstvím plným odhalovaných vnitřních krás a společným dotahováním gest tam, kde okolní realita přechází ve vlastní bytí člověka a vydává se mu v jeho dosahu do rukou, aby ji se vší svou morální silou a integritou a vším svým důvtipem a pohotovostí harmonicky dotvářel - a pokud možno nic nezkazil. A Hercule Poirot jako jeden ze vzácného mála lidí doopravdy nic nezkazí. Jeho bych věru mohla milovat jako nejlepšího přítele vlastní duše. A hádám, že pro tu zamilovanost, která mě okamžitě zaplaví, když si tenhle jemný filmový skvost v jeho labužnicky pomalém plynutí a zároveň neuvěřitelné náročnosti na rychlost zpracovávání všech umně servírovaných podnětů, má-li si je divák vychutnat, jak náleží, a držet krok, tančit s filmem, jsem i po těch dvou letech s to napsat jen tenhle prachšpatný, nepostačivý komentář. Snad ještě časem dorostu a dozraji, abych ho tu jednou změnila v mnohem výstižnější a klidnější poctu. *~ () (menej) (viac)