Dr. Divnoláska alebo Ako som sa naučil nerobiť si starosti a mať rád bombu

Mein Führer, I Can Walk! Po minulé zkušenosti jsem už věděl co čekat, takže při druhém zhlédnutí se mi podařilo naladit na způsob humoru hned po 5 minutách (a proto upozornění pro případné poprvé se dívající diváky-je to řízná satira, ne klasická komedie se standartním postupem). A bavil jsem se ještě mnohem lépe než prvně. Spousta výborných scén (útok na základnu; obsah nouzové výstroje), trefných hlášek a narážek (vůbec celé diskutování mezi prezidentem a generálem, nebo telefonování dvou nejvyšších státníků) a komediálních výstupů (naprosto famózní Sellers, výborný Scott se svým nehodícím se úsměvem a neustálým žvýkáním) na pozadí mrazivé (a velmi dobře ohudebněné) satiry, kterou asi neocení úplně každý, avšak faktem je, že kdyby Kubrick ještě více přitlačil na pilu (především ohledně dění v základně), byla by to naprostá černohumorná pecka. Takhle se zde vyskytují pasáže, které mají komediální potenciál, ale ten je nevyužitý, proto je to z mé strany slabší, ale přesto zasloužený plný počet (na druhou stranu tam kde zrovna nefunguje humor, nastupuje neméně dobře zpracované líčení tehdejší doby). „Každopádně nejdřív střílejte, pak klaďte otázky. Raději pár náhodných obětí, než nedbalostí přijít o celou základnu.“ (14.10.2008)

Místy neuvěřitelně absurdní satira o narušení nervózního míru jedním ochráncem amerických tělních tekutin a jednou "příliš iniciativní" posádkou strategického bombardéru. Když každý vtip domyslíte do důsledků, začne vás mrazit.. Jistě, celé je to fikce, protože existovaly a existují mechanismy, které by tomuto zabránily, ovšem i sebelepší mechanismus může někdy selhat. Z herců bezpochyby válí trojitý Sellers, ale mě více zaujal úchvatný G.C.Scott, z jehož počáteční mrzutosti kvůli Kubrickovu požadavku přehrávat nakonec vzešla spolu s Pattonem možná nejlepší životní role. Skoro půlstoletí na sebe s prstem na spoušti mířily dvě největší světové mocnosti a fatální hrozbou vzájemného zničení se držely v šachu. Přitom všem si však nevšimly, že ji každou plíživě obklíčilo dvacet indiánů s lukem a šípy, s kterými si teď neví rady. A to zatím naštěstí nenapadlo indiány vyměnit své zlato a korálky za atomovku.. (07.06.2010)

Filmy poplatné své době se logicky točily vždy a všude. U nás je tento trend však nejmarkantnější v 50. letech. Z málokterého anglicky mluveného filmu však mám tentýž pocit jako z těch pitomých komunistických agitek jako právě z tohoto Kubrickova filmu. Je nutné si uvědomit, že byl natočen v první polovině 60. let, v době, kdy byl svět vůbec nejblíže třetí světové válce. Právě v době té nejstudenější války, kdy stačilo málo a atomová katastrofa by tvrdě dopadla na celé lidstvo. Karibská krize mohla skončit skutečně tragicky. Z tohoto filmu je velmi silně cítit ostrý antikomunismus, občas satiricky primitivní, a to mi opravdu vadilo. Přitom dle mého názoru není film ničím opravdu velkolepým. Kubrick natočil mnohem lepší filmy a přitom je dle žebříčku IMDb (22. místo je opravdu podivuhodné) jeho nejlepším. Je to právě onou antikomoušskou satirou, která je západní populaci tak blízká, protože komunismus samotný nezažili. Taky jsem antikomunista, ale proto přece nebudu tvrdit, že se mi film líbil. (22.04.2008)

"Nesmíme připustit závody v zabírání důlních šachet." Studená válka byl velkej prevít a je s velkým podivem, že v bordelu panujícím na obou stranách nikdy nedošlo k doručování jadernejch hlaviček přes oceán. Určitě by to nebyla tak povedená podívaná, jako tento snímek, ve kterým má svý kouzlo i poetika atomovejch hříbků. Byla radost sledovat, jak generál Ripper svévolně vyrazil na fluoridující komunisty, jak hajlující Dr. Merkwürdigliebe osvětloval technickou stránku věci, jak generála Turgidsona uspokojil předpokládanej poměr deset zachráněných plodných žen na jednoho muže i jak prezident Muffley diplomaticky neokecal jaderný výbuchy v zemi, kde včera snědli to, co měli sníst až zítra. (07.02.2012)

Opravdu přátelská konverzace s Dimitrijem, zářící Peter Sellers a příznačně kousavý Kubrick. Dr. Divnoláska má přesně ten typ humoru, který když sedne, tak zanechá jak vrásky od smíchu, tak pocit dokonale chytrého filmu. Tím spíš, že není pro každého. Pro mě je ale i po téměř šedesáti letech od svého vzniku nestárnoucí trefou do černého. (30.04.2006)