Vražda ing. Čerta

Humoreska z plna hrdla poetiky, espritu hodovní (ne)intimity. Tajemství ženských kabelek budiž ozdobeno stylizací krumbachovských dada pudřenek. Metafora vidliček a nožů. Očekávání žen, potěšení mužů. „Vladimír Menšík ještě nevečeřel." Světačka Jiřina Bohdalová hrdě rozprašuje vůni ženy, výstavní sex-appeal aristokratické lady, hospodyňky a znamenité kuchařinky, intelektuálsky "zamračené" dámy, soběstačně lačnící po ladu s mužem svých snů. Čertovský společník, cizácký nápadník, chuťové pohárky rozpíná, zahleděn na talíře s jídlem ničí iluzi kultury stolování, slibných chvil filozofického promlouvání, světla „lampiček“ erotického sbližování, slibů milování. Hříčka ženství a mužství, věčná hladovost a nenasytnost lidských stvoření po všem dokonale chutném. Estetizované podobenství ráje shozeného do útrob načančaných dnešků. Vábení snu tak blízkého, tak vzdáleného, utéct do té nevšední many by se chtělo. Ozývání se nedoslovných, vrtošivých a úskočných myšlenek. Nebohé ženy, kterým přirostli k srdci muži nestoudní, snadně získaní. Schopnost znovu usednout k tabuli čehosi nedotknutelného, nepřejícného. Umělecká nepopiratelnost, výtvarný narcismus, šarvátka manýr a principu ukazujících zastřeně a výlučně falešnou „poctivost“ snu, notu mýtu stále „hledaného,“ nalezení blahosklonné dokonalosti v nedohlednu. Ušlechtilá konverzace harmonie etikety sounáležitosti, námluv vizuálních a hereckých hodů. Odcházím, ano, odcházím. Monology obemknuty tužbou nicoty, bezútěšnou nekonečností. Stačí se zasnít a nahlédnout do představ tak neskutečných, tak bláhových. Konec, bloudění, pozření, svádění, náklonnost, sympatizování. Osvobozovat, přemýšlet, zjevovat se, nadbíhat, odmlčet…Převzít vroucnost a živelnou náladu ducha estetizace bytí (není zbytí) explozí zkaženosti, choutkami zmaru. (22.04.2015)

Pro mě verbální pochoutka. A co dodat V. Menšík nenahraditelný, nezaměnitelný, fenomenální, ale J. Bohdalová není tak průkazný talent, takže umím si na jejím postu představit kdejakou herečku z těch lepších. Ester Krumbachovou taky miiluji a enbýt její výtvarné práce v českém filmu, tak by řada z nich byla ochuzena (poslední kus, který dělala byl klip s Ivanem Králem, jeho překrásnou píseň O samotě a nádraží; brzy poté si vzala život). (28.09.2010)

Na tohle je třeba se dívat sytý. Bohdalka v kuchyni řádí, jak zjednaná a vaří neskutečný dobroty a Menšík požírá s takovou chutí vše co mu přijde pod ruku, až máte pocit, že praskne. Ale vůbec se mu nedivím. Ovšem ohlodávat nožičky od nábytku a požírat rostliny, to už je trošku moc. Tohle se Ester moc povedlo. Bohdalka s Menšíkem jsou k sežrání, mezi něma to jiskřilo vždycky a v tom kouzelném bytečku je radost se dívat, jak se špičkují. (01.04.2017)

"Taková přesnost! Dokonce o deset minut přesnější!" Naprostá lahůdka k osamělému večeru, nejlépe pro nasycené čerstvě rozvedené dámy, případně ženy o rozvodu uvažující. Možno využít i jako terapii pro slečny vdavkůchtivé. "Pekelník jako já umí věci zničit, ale nikdy je nedá dohroamdy. Od čeho jsou tu ženy, než aby napravovaly zlo?" (05.11.2014)

Lister Červenému trpaslíku: Máme tu příšerné hovado, dokonalý prototyp Chlapa, který přijde, sežere všechno v domě (včetně nohou od nábytku, skla a porcelánu), dělá chytrého, ženské nadává, jak není po jeho, tak se hlasitě hádá, dožaduje se vyprání a vyspravení oblečení a pak po sobě práskne dveřmi a ani Bohdalku nepomiluje (ještěže pak, pak bychom se třeba ještě dozvěděli, že je i mimořádně špatný a sobecký milenec). Fujtajbl. BTW, všimněte si, kolik za celých sedmdesát minut vystřídá hlavní ženská postava rób a šatů - hotová Kleopatra:-) Technická poznámka - film jsem viděl ze záznamu na VHS, který byl pořízen minimálně před šestnácti lety a na obrazové kvalitě je to vidět - některé scény (speciálně s Bohdalkou ve svatebním) poblikávají hůř než ona slavná a kromě Japonska nikde nevysílaná epizoda Pokémonů. (03.06.2009)