Otcova volga

Po smrti někoho blízkého vždy existuje nemalá možnost, že se objeví pořádné dluhy, velké dědictví nebo třeba nemanželské dítě. Poslední varianta zůstala i po manželovi Elišky Balzerové, která spolu s dcerou Tatianou Vilhelmovou při likvidaci pozůstalosti objeví starou dětskou malůvku. Vezmou nebožtíkovu milovanou červenou Volhu a pokusí se zjistit pravdu: u manželových milenek. Výsledkem návštěv jsou úsměvné scénky, ovšem nijak hluboký význam nemají. Ačkoliv ony milenky hrají vynikající herečky, kterým tvůrci přichystali nejlepší gagy, jsou tyhle vsuvky zaměnitelné a nijak dramatické. Zapadají tak do poměrně velké plytkosti děje, protože i mezi matkou a dcerou je vřelý vztah, který žádný vývoj nepotřebuje. Dramatičnost Jiří Vejdělek těží alespoň z dceřiny manželské krize a z čekání na výsledky lékařských testů. A to si přiznejme, že ona vztahová krize je poměrně umělá. Výsledek je nicméně milý a nostalgický, mírně dojímající a výtečně nasnímaný Vladimírem Smutným. Pokud ovšem hledáme v daném tématu něco náročnějšího, Zlomené květiny od Jima Jarmusche jsou někde úplně jinde. (15.08.2018)

Tragikomedie (mezi výbuchy smíchu uměřený stesk) až melodrama (vršení ran osudu) s ozdravným šibeničním smíchem. Rozbolavěnost je korigována jízlivým shazováním sentimentu. Zápletka je úmorná, ale pobaví detaily (návštěvě vnutí hrozné rukodělné výrobky). Krajina kameramana Smutného je osvěžující. I klasické zastávky běžné road movie jsou každá jiná. Pobaví i výměna ženských jedovatostí. Muži stojí spíše v pozadí až na sólo Polívky. (13.09.2018)

Klasický road movie v ktorom si behom jedného výletu postavy vyjasnia svoje rodinné vzťahy. Tentokrát matka s dcérou ohľadom ich spoločného vzťahu, vzťahu k zosnulému manželovi a otcovi, vzťah dcéry k manželovi, nejaké to dilema ohľadom výsledkov z liečby rakoviny a podobné bežné životné problémy. Téma otrepaná ale stále funkčná. Postavy ma zaujali od začiatku do veľkej miery vďaka ústrednému páru herečiek, ktoré patria k mojim obľúbeným. A aj v epizódnych výstupoch sa tu mihne kopa ďalších hercov ktorých mám rád. Vďaka ním všetkým som prežil aj nedostatky filmu. Dialógy, ktoré občas šuštia papierom, snímanie dialógov štýlom záber - protizáber čo pôsobilo skôr nepríjemne, vtieravá hudba, ktorá vedie diváka za ručičku ohľadom emócií a pár ďalších maličkostí. Ale ako celok to je celkom pohodový film na jedno pozretie aj keď road movie príliš nemusím. P.S: film sa skončil v správny moment, pretože o toho nevlastného brata tu fakt vlastne ani nešlo. 5/10. (04.04.2019)

Jako milovník road-movie filmů jsem se na tohoto českého zástupce tohoto žánru dost těšil. Balzerová, Vilhelmová a k tomu jedna stará Carevna GAZ 21, hmmm to vypadalo slušně. Hned začátek se mi líbil, připomněl mi, že i já si takto před lety pouštěl stále dokolečka ze záznamníku vzkaz od někoho, kdo v té době už nebyl... Těch pár slov někým ve spěchu nahraných na tu malou kazetku, když jsem nebyl na telefonu mělo cenu zlata. Byl to kousíček něčeho co se smrti a času nepodařilo vzít sebou... --- Jenže pak dojde k nalezení kresby a výlet tátovou Volhou... Film se rázem změní na reklamu na Tatranky Opávia a kamera či dron s kamerou začne zuřivě přelétat nad malebnou českou krajinou, kde se silničkou sune červenobílý veterán. To vše ve slunečných paprscích mocně podbarveno jímavou hudbou Muchowa... A tak je to celou dobu až film začne nudit. Trochu z nudy vybočují jednotlivé zastávky, ale nějak to nebylo ono. A jak má rád Vilhelmovou, tady hrála hrozně. Její umělé úsměvy (všimněte si, že se celý film nepřirozeně culí) mne fakt vadily. Také mi vadilo to ,,řízení'' obou dam, kdy bylo zjevné, že neřídí... Točit volantem sem a tam z leva do prava když v zadním skle ubíhá rovná silnice, to jsem naposledy viděl ve videoklipu Ondřeje Havelky - Blue Moon, tam si z toho ale dělali právě tím kroucení volantu srandu, nebo v Nudě v Brně... Holt majitel Carevny miláčka nechtěl asi filmařům a herečkám půjčit, nebo bylo řízení tohoto ruského okopčeného Forda šedesátých let přeci jen pro ně náročné... Film se tak snaží při jednom hledání příbuzného sdělit starou pravdu, že i cesta může být cíl. Ukáže také celkem věrně, že se ženským kolem čtyřicítky se najednou samo něco přehodí a přeprogramuje v kokpitu a začnou se chovat naprosto iracionálně. Svým způsobem film celkem zachránil samotný konec. Každopádně na komedii tam těch fórů ke smání moc nebylo, na drama tam nebyly žádné emoce a jako videoklip s Volhou to bylo sakra dlouhé... Dávám tedy za tři naškrabané dopisy, ale je to jen tak tak... * * * (17.10.2018)

Musím říct, že po loňským fiasku českého filmu jsem začal být extremně skeptický k domácí tvorbě a měl jsem sto chutí zaject na Barrandov a sundat se stožáru českou vlajku, jenže v těhle mrazech by mě tam akorát tak přimrzli koule. Jméno Jiří Vejdělek, mě ale zklamalo jen jednou a potěšilo pětkrát, takže jsem se nachomejtl na projekci a čekal na filmový chod. Nezáživný začátek, pomalu střídalo příjemno a místy až úsměvno. Trošku mně zamrzelo jak byly ve filmu vylíčeny všechny mužské postavy, to z filmu dělá až příliš zbytečně ženskou záležitost. Pravdou je, že scény, tedy zejména dialogy Elišky s Vilmou a Elišky s Evou jsou absolutní klenoty filmu, fakt jsem hodně bavil. S Vilmou mohla být scéna klidně i možná škoda, že se nešlo do konfrontace s potencionálním mateřstvím Vilmy a Evy u Tomáška, protože to byla dobrá šance humor ještě vygradovat. Film je jasnej oddechač, na pohodu, který ocení zejména ženy 30 +, krásný exteriéry, dialogy z půlky vtipný, z půlky zbytečně natahovaný. Příběh nic náročnýho, ale to u filmů, který mají ambici, aby jsme ubrali páru, oddechli si v sedačce neni přece ni špatnýho. Musím uznat, tvrzení kolegy "katulina", že Martin Mysicka skutečně slaboch nebyl a když tak o tom teď dodatečně přemýšlím, možná byl nej postavou z filmu což mé hodnocení posouvá směrem ke čtyřem hvězdám. (28.02.2018)