Mladá léta

Také filmem Mladá léta zůstal režisér Václav Krška věren životopisnému žánru, v němž dosáhl znamenitých výsledků. Opíral se o znamenitý, citlivě napsaný scénář Jiřího Mareše a Vladimíra Neffa, který zachycuje nejbarvitější i nejbouřlivější údobí Jiráskova života, kdy mladý, začínající spisovatel se musí potýkat s odmítavým zneuznáním a především s překážkami, které mu nastražovala rakušácky cítící „vlastenecká" společnost maloměstské smetánky. Kladem scénáře, režie i hereckých výkonů je rozlišení skutečných vlastenců od „také vlastenců", kteří nazdarováním a hejslovaněím si dodávají zdání důležitosti a důstojností. Když Jirásek dá bez přetvářky najevo své opovržení k této maloměšťácké společnosti, je pro ni vyřízen, ba je jí dokonce nebezpečný. Proto musí být odstraněn. Způsob, jaký volí úředníci v čele s hejtmanem Parysem, je příznačný pro methody buržoasie. Tito přisluhovači prohnilé rakouské monarchie však zapomněli, že spisovatel Jirásek psal pro lid, že lid jeho díla miluje a že je ochoten se za Jiráska také postavit. Způsob, jak -scénáristé i režisér ukazují vzrůst lidového hnutí na obranu Jiráska, je velmi zdařilý, což především přispívá k velmi působivému účinu filmu, který si jistě najde své nadšené diváky. Filmový přehled 7/1953 (14.09.2008)

Mladá léta zachycují Aloise Jiráska hlavně jako učitele na gymnáziu. Zde teprve vidíme, jak se dokázal nadchnout pro historii a stejné nadšení přenést i na své studenty. Tomu věřím, protože v jeho knihách se takovéto nadšení pro historii, z které čerpal, nutně odrazilo. Máme možnost vidět, jak přišel na mnohá svá později slavná díla, na některé pověsti jej upozornili jiní. A je pochopitelné, že vrchnosti se nelíbily všechny jeho díla, která nutně útočila třeba i na církev a její pohnutou historii. Na druhé straně je pak film trochu přehnaný, když město vyjde do ulic a dav skanduje, že chce Jiráska, z toho trochu prýští patos. Snímek pak působí trochu neukončeně právě svým náhlým koncem. Ale Eduard Cupá jako začínající herec byl výborný. (31.07.2023)

Zivotopisny fragment o Jiraskovi lze prezit. Pojetim je to podobne mnoha dalsim podobnym padesatkovym kouskum. Avsak mne zde prece jen chybelo kousek nejake chytlavosti deje, nebo sympaticnosti Jiraska a jeho kumpanu, proste neco, ceho by se dalo chytnout a udelit tudiz vyssi hodnoceni. Libezna byla samozrejme Natasa... :) (30.07.2023)

Jakkoliv film o Aloisi Jiráskovi z roku 1952 není nic, co by na první pohled budilo důvěru a místy skutečně je důraz na národní a sociální aspekty přehnaný, tak díky Krškově vynikající a vášnivé režii, Pečenkově kameře i z větší části perfektnímu hereckému obsazení vznikl až překvapivě kvalitní snímek. Skvělým nápadem tvůrců bylo zaměřit se zejména na Jiráskovo pedagogické působení v Litomyšli, neboť tento námět bylo možno pojmout jako nadčasové vyobrazení střetu mladého progresivního učitele s maloměšťáctvím a byrokracií. Navíc se takto do značné míry eliminoval nešvar jiných tehdejších životopisných filmů spočívající v přílišném a neúčelném zalidňování díla slavnými postavami, přičemž epizodka s Palackým ve skvělém Štěpánkově podání je tu evidentně vědomou nadsázkou. Eduard Cupák ve své první velké roli působí velmi vyzrále a jeho spíše romantické či impresionistické než konvenčně realistické herectví předznamenává další významnější spolupráce s Krškou. Nejpozoruhodnější výkony ovšem předvedli Höger jako divoce rozjívený pseudovlastenecký učitel (zatímco v předchozím Krškově filmu mu titulní role Mikoláše Alše moc nesedla), Rašilov coby okresní hejtman a Filipovský v roli zlého ředitele gymnázia, politicky dosazeného za účelem Jiráskova umoření. (22.09.2023)

Apoteóza lidu a husitství. 1) 43letý Karel Höger (supervlastenecký profesor Hubka) či 45letý František Filipovský (nový ředitel gymnásia Boehm) a plejáda dalších špičkových herců spolu s uměřenou angažovaností daly vzniknout zajímavému dílu. Pravda, doba se podepsala na schématickém zobrazení - protijiráskovští měšťáci jsou spíše parodie než portréty, projiráskovci jsou zase pochmurně revolučně vážní - jak taky jinak rok před Stalinovou smrtí. Cítím k tobě nelásku / profesore Jirásku / tři roky tu u nás strašíš / táhnout odkud přišels račiž. 2) 52letý gay Václav Krška pomohl 20letému Eduardu Cupákovi, čerstvě vyloučenému za svou homosexualitu z JAMU, který měl jít pracovat do těžkého průmyslu. Při kamerových zkouškách Cupák přesvědčil Kršku natolik, že místo zamýšlené vedlejší role mu režisér svěřil roli hlavní a stal se i jeho oblíbeným hercem v dalších filmech. (30.01.2015)