Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jeden z mála dokladů, že i v tuhých 50. letech vznikaly jiné, apolitické filmy, byť z dnešního hlediska možná zcela vyšeptalé, s teatrálním přednesem. Fráňa Šrámek poskytl námět k nostalgickému ohlédnutí dávných spolužáků na jednom abiturientském sjezdu, kteří zjišťují, jak jim život neplodně proklouzl mezi prsty. A ani nemají šanci vymanit se z maloměstského sevření. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (75)

xaver 

všetky recenzie používateľa

Další z romantických snímků, které mě vůbec neberou. Roztahané, příliš patetické (chtěl jsem najít vhodnější výraz, aby to nevypadalo, že opisuji, ale na nic lepšího jsem nepřišel) a nepříliš přesvědčivé. Pozie Fráni Šrámka mě taky moc nebrala, a proto zřejmě i ten přístup k hodnocení filmové adaptace jeho stěžejního díla. Nelíbilo se mi ani jedno. Ale abych byl objektivní, tak ty 3* si asi zaslouží. Oboje. ()

dr.fish 

všetky recenzie používateľa

Tady nezbývá, než hýřit superlativy. Dana Medřická je naprosto strhujícím režisérem malého rodinného dramatu, jakéhosi dovysvětlení a vyrovnání se se ztraceným mládím svého otce. Zdeněk Štěpánek coby otec, premiant ročníku, se po letech setká se spolužákem, nejlepším kamarádem. Taková setkání jsou vždy plná nervozity, není tomu jinak i zde. Sentimentalita je zde na místě, třicetileté vzpomínky se derou na povrch a ty nedořešené povážlivě otřásají i základy rodinného štěstí. Přátelství ale přetrvává věky, mládí a láska v člověku zůstávají ve vzpomínkách po celý život. Proto i ti staří jsou uvnitř věčně mladými, slyší hučet řeku a vát stříbrný vítr. Sedmadvacetiletá Slávka (Medřická) již ztrácí to fyzické mládí a uvědomuje si to velmi dobře. Je přesně uprostřed mezi rodiči a mladým žhavým Vilíkem. Už je rozumná....Geniální dialogy, napětí, mnohovýznamovost jednotlivých scén, famózní výkony všech zúčastněných. Dokonale zpracováno a natočeno. 100% ()

Reklama

ripo

všetky recenzie používateľa

Fráňa Šrámek má v české literatuře zcela ojedinělé postaveni, neboť je básníkem v pravém slova smyslu generačním, a přece, jak to bylo vyjádřeno jeho jmenováním národním umělcem, jeho dílo má živý vztah k dnešku. Krška filmoval Šrámka proto, že v jeho překrásné lyrické komedii mohl plně rozehrát to, co v našem filmu bylo dosud vzácné — vnitřní citové vztahy člověka k člověku, a odkrýt krásu citového okouzlení mladých duší. Právě proto, že nechtěl, jak sám doznává, Šrámka formulovat a aktualisovat, ale že chtěl věrně zachovat atmosféru literární předlohy, že chtěl zdůraznit její životnost, pravdivost i kritičnost, vytvořil vskutku básnické filmové dílo lyrické intonace. Při filmovém přepisu zasáhl Krška podstatněji pouze do postavy Vilíkovy; Šrámkův Vilík prožil první světovou válku a ve střetnutí se Slávkou ztrácí sebejistotu předčasně vyspělého muže; Krškův Vilík setkáním se Slávkou na samém počátku svého rozletu dozrává. Tento záměr Krškův pochopil plně chlapecký představitel Vilíka — Eduard Cupák. Ostatní postavy filmu, zejména Slávku Hlubinovou, v mistrovském podáni Dany Medřické, vede Krška více méně přesně po šrámkovské linii. Filmový přehled 33/1953 ()

sportovec 

všetky recenzie používateľa

Alternativní šrámkovská látka Krškovy režijní filmografie dále rozvíjí písecký genius loci. Rozporně interpretované mládí konfrontované s dospělejším a zralejším pohledem na svět určitě neprohrává, ale mluvit o jeho triumfu by také nevystihovalo skutečnost. Prolnutí mládí (Cupák a o poznání starší Medřická) je tedy konfrontováno s rozvážným romantismem stárnoucího věku, jak jej ztělesňují dva velikáni českého divadelního i filmového panteonu Jiří Plachý a Zdeněk Štěpánek, resp. Zdena Baldová. Schopnost radovat se z předností všedního dne a nezapomínat přitom na ta dávno rozeplá křídla zašlých jinošských let není protiřečivou. Se znalostí dějin druhé poloviny dvacátého století bychom měli tento levně napadnutelný postoj více doceňovat. Více doceňovat znamená zraleji myslet, cítit, rozvažovat, hloubat. Být opravdu sám sebou v souladu se sebou samým. Tato šrámkovská sófrosyné (uměřenost) opravdu není to nejhorší, co v životě můžeme potkat. Zajímavých srovnání tohoto druhu, setkávání s rozvážnou statečností, v životě vlastně nikdy není dost. A klidně přitom může zpívat splav ve stříbrném světle naší jediné planetární oběžnice při otevřeném podvečerním okně. Proč ne? ()

Karlas 

všetky recenzie používateľa

Československá romantika v krásných barvách filmů padesátých let. Bohužel, tento stoprocentní nápoj by potřeboval řádně zředit, aby byl vhodný k příjemnému pití. Sentimentální příběh o setkání starých přátel a rozvernosti nerozumného mládí mi však otravuje postava přemoudřelé, zatrpklé a ironické Slávky. ()

Galéria (36)

Zaujímavosti (6)

  • Poslední film Jiřího Plachého st. (M.B)
  • Prvý pocitový film československéj povojnovej kinematografie. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama