Foxtrot

Snímek bez jakýchkoliv pochyb či kompromisů začíná kondolencí pro rodinu palestinského Stevea Carella a okamžitě diváka vtáhne do děje - to ovšem paradoxně záhy padá na úkor příliš zdlouhavé expozice. Pokud přetrpíte vlažný prolog, poté vás čeká lehce absurdní tragikomická rošáda a plejáda pesimisticky laděných situačních gagů, kterým ale akutně chybí humor - což posléze vede k jistý kontraproduktivní ambivalenci. Je sice pravda, že Samuel Maoz pojal dané téma atypickou, a přesto velice kuriózní formou (skrze asymetrické rámování polocelků a autentickou interpretaci reflektuje společenské rozpoložení jedné skupinky vojáků, kteří slouží jako pohraniční kontrola) - ale i přes určitou konceptuální nápaditost jde o veskrze standardní ekvivalent žánru protiválečných satirických výsměchů o nesmyslnosti války, a polemiku o závazku rodičovského pouta. Negativem příběhu je jeho fragmentace na tři akty, čímž krom narušení rytmiky, jejíž frekvence je víc chaotická jak sinusoida, vzniká taky určitá nekonzistence a především pak kvalitativní antiteze, který absolutně kazí finální dojem - ač finální pointa, která převrací doslova vše, jaksi všechny nedostatky ospravedlňuje. Stopáž je navíc přepálená - ale komiksový a taneční intermezzo ženiální! .... VERDIKT: 7,7 čísel magazínu Bellboy z 10 [#46.LFŠ] (10.08.2020)

Nejen pohyb osob je třeba kontrolovat ve válčných zónách, ale také (a zde především) velbloudů.... Uznal jsem oprávněnost kritiky (Gudaulin*****): "Do divadla nebo na koncert bys do Brna zajel a kinematografie Ti za to nestojí?:-) Koukám, že v Brně si dokonce můžeš vybrat ze dvou kin. Spoj to s něčím přízemním, jako je nákup, nebo výlet po památkách a budeš mít jedinečnou možnost vidět Foxtrot na velkém plátně." a vyrazil po 40 letech do Žďáru, do kina Vysočina, v němž jsem kdysi strávil mládí, a z jehož představení (Mladý muž a bílá velryba), kterého jsem se naposled zúčastnil, hanebně zdrhnul. Kino se od té doby moc nezměnilo, jen sedadla jsou nová, pohodnější, ale je jich tam snad o polovinu méně (kdysi tohle kino praskalo ve švech). Kolo jsem dal do šatny, koupil si lístek (80 Kč) a mizernou kávu (36 Kč), a připojil se k deseti návštěvníkům, z nichž jeden pendloval dovnitř a ven... Ale abych pro kino nepřehlédnul film! Ten je důmyslně vybudován na trojúhelníkovém půdorysu, základnu (body A a B) tvoří dopad virtuální a reálné smrti vojáka na jeho otce, dílem i matku a další členy rodiny; vrcholový bod (rozhodně i vrchol celého filmu) pak vojenský život na kontrolním stanovišti "Foxtrot". Časový pohyb je A-C-B, pohyb kvality C-A-B. Pozn. 1: Přestože film je truchlivý, najde se tu i veselá scénka, samozřejmě myslím na kouření trávy, kterou si voják Jonathan zapomněl doma (už to by kuřák asi neudělal), otec Feldmann (dříve kouřil jen komerční cigarety) ubalí během několika vteřin dokonalého jointa (zřejmě jej vyrobila firma Coen & Roubicek) a s matkou jsou veselí ještě dřív, než začnou kouřit. (11.05.2018)

Za mě trochu zklamání, po skvělých ohlasech jsem čekal více. První, dramatická část, je skvěle zahraná. Druhá část je opojně absurdní, jako od Lynche. (Naštěstí je dlouhá/ krátká tak akorát.) Nicméně třetí část a její konec, tedy vysvětlení co se stalo, pro mě film zabila, protože jsem si řekl "Taková blbost!?" 75 % (25.03.2018)

Jedna několikavteřinová scéna a všechno dá smysl a myšlenkově se prohloubí. Formálně i obsahově originální, autorské zamyšlení se nad vratkostí osudu a nevyhnutností splatiť mu každou daň. Silný, těžší film s citem odlehčující smutné drama absurdně groteskními momenty, přesně jak to zvykne dělat život sám. (10.04.2018)

Moc rád bych tomuto filmu udělil 4*, už jen pro jeho antimilitarizační tóny (spoiler alert! všimněte si, za jakých okolností se ve filmu umírá, je to v rámci boje za spravedlivou národní věc? - kdepak! umírá se při nešťastných náhodách, konkrétněji řečeno při vojensko-logistických zmatcích, jejichž příčinu nutno hledat v tom, že je izraelská společnost v důsledku vyhroceného nacionálního/náboženského šovinismu prošpikovaná strachem a podezřívavostí spoiler alert!), ale sáhnout k vyššímu než průměrnému hodnocení, lhal bych se sám sobě. Problém, který s tímto filmem mám, spočívá v tom, že ač ho vnitřně pojí osudy jedné běžné židovské rodiny (+ několik opakujících se motivů: kupř. tanec foxtrot jakožto metafora fungování izraelské společnosti), působí na mě zvláštně roztříštěné, takřka jako povídkový film (kterémuž žánru, mezi námi, příliš neholduji), jakoby režisér a scénárista v jedné osobě Samuel Maoz půlhodiny vyprávěl jeden příběh, druhou půlhodinku další a závěrečnou půlhodinu příběh poslední, těžko se na to pak pro ty zlomy (dílčí pointy a nové výchozí situace) napojuje. Na jeho místě bych se inspiroval Tarantinem nebo von Trierem, a v rámci bych vedení divácké pozornosti bych jednotlivé celky pojmenoval, resp. designoval bych je jako samostatné kapitoly: 1) Dopis o úmrtí; 2) Checkpoint; 3) Truchlení. Myslím, že by to mohlo věci prospět. Nicméně, ač na hvězdičky skoupý, přesto bych Foxtrot (2017) doporučil vaší pozornosti. 65 % (25.02.2024)