Úsmevy smutných mužov

Velmi silné téma, ovšem absence nosného příběhu. Hodně nepříjemná hudba a ruchy, odcizeně vypadající kamera vytažená do studených odstínů, všude samá modrá... Výborný casting, ovšem divný scénář, rozpadající se do sledu mikropříběhů hned několika postav (což zřejmě vyvěrá už z knižní předlohy), herci (kromě Švehlíka) tak nemají co hrát, tak jenom figurkaří. Film mne nebavil, myslím si, že je vpravdě promarněným potenciálem, takovýhle námět by v rukou schopného režiséra a hlavně scénáristy byl terno... Nad čtvrtou hvězdičkou jsem uvažoval díky silnému tématu, ale nakonec si ji tenhle film dle mého nezaslouží... (19.12.2018)

Není to špatný film, ale osobně mě moc neoslovil (a nebavil). Jednak mi přijde, že k alkoholismu už snad nejde sdělit nic nového (v tomto smyslu mi Formánkovy osobní zkušenosti - ač to může znít krutě - nepřijdou nijak výjimečné - ve státě, kde jsou na alkoholu závislých statisíce lidí, včetně samotného prezidenta, si něčím podobným prošly a prochází zástupy dalších bezejmenných existencí; nemluvě o tom, že Úsměvy se jistě nevyhnou srovnání se staršími filmy na podobné téma, především pak Dobří holubi se vracejí), a za druhé na mě celý film působil až nepříjemně agitačním dojmem, jak moc se snažil ukázat, jak je pití špatné (viz to posvěcení od ministerstva zdravotnictví v závěrečných titulkách apod.). Na to by vážně jeden nepřišel! K těm, kdo už chlastají stejnou ligu jako filmový Josef, se to stejně nedostane, a ty ostatní to odstraší možná tak na pár dnů, než přijde nejbližší páteční hospoda. A obecně mám problém s filmem, jehož hlavní motivací zřejmě je "pouze" osvěta, navíc u tématu, u něhož už bylo řečeno - nejenom ve filmu - vše (na mysl se dere kupř. připomínka výtečné Londonovy autobiografické prózy Démon alkohol). Nesedlo mi moc ani obsazení, mladistvě vyhlížející David Švehlík s tím vypracovaným tělem fakt nevypadá jako někdo, komu je 45 a propadl těžkému pití (byť mu v době natáčení skutečně tolik bylo) a jeho postavě všechno prochází až neskutečně snadno (kromě toho, že si evidentně nežije špatně, má atraktivní manželku a zdravou dceru, a když se pokusí zabít, vybere si k tomu zrovna asi nejbezpečnější auto vůbec - velké SUV Volvo - z něhož samozřejmě po nárazu do stromu vyleze bez jediného škrábance). Ta postava mi nebyla sympatická, přišla mi nevěrohodná, a celkově jsem si z toho odnesl hlavně to, že jeden alkáč se chtěl vypsat a asi mu to pomohlo, ale film, který podle toho vznikl, jde s klidem ignorovat a člověk o nic nepřijde. Pokud tedy nepatří mezi skalní přívržence Duška, který zde pravděpodobně hraje sám sebe, podobně jako většina ostatních (ne)herců. (04.12.2018)

Já jsem čistokrevný alkáč, paní primářko. A já jsem čistokrevný sucker pro sviňsky těžké filmy, kde až do poslední minuty nevěříte, že by se objevilo světlo na konci tunelu. Oči klesají, temnota si pochutnává na duši, srdce puká. Krok vpřed, tři nazpět. Stůj, pal, uteč. Černá díra pohlcující vše, co barvu v sobě nese. Usměj se, ač snad jen smutně. Vezmi tu bolest a ubliž ji, ať též ochutná to, co způsobuje. Ve svém stavu si to můžeš dovolit. Protože níže klesnout snad už ani nemůžeš. Nesmíš. A vy, pane Stypka...ten kříž jste si sbalil příliš brzy. (23.01.2021)

Vysoké hodnocení je dáno diskurzem kvalit současné čs tvorby. Jinak ale mírné zklamání, protože film je dost povrchní, kromě dvou delírek moc neukáže (flashbacky jsou ale dobré) a Josefovi se prostě pod kůži nedostaneme. Já jsem prostě Švehlíkovi toho zpiťana nevěřil, a to mám za sebou sérii vzpomínek skutečného vyléčeného alkoholika. (12.12.2018)

V ČR má snímek o alkoholismu svoje zastoupení díky zdařilé dvojici televizních filmů s Vladimírem Menšíkem Ikarův pád/Tažní ptáci. Jak jsem se dočetl, tady jde především o osobní příběh spoluautora scénáře i knižní předlohy Jozefa Formánka. Obdivuji, že se někdo dokáže takto závislosti zbavit, a ještě se z toho vypsat. Bez problémů věřím, že mu sledování filmu na premiéře nemuselo dělat dobře, a musel to pro něj být neskutečný zážitek. Leč pro běžného diváka film možná až moc zavání zjevnou knižní předlohou (hlavně v častém podkresu vypravěče) a útržkovitým vyprávěním. Ovšem   i přesto, se nakonec podaří filmu dodat nějakou dramatičnost, a alespoň je pořádně svižný. Ale konec je rychlý  možná až moc.  Fakt jsem čekal ještě nějakých patnáct minut navrch, což nakonec rozhodlo v mém váhavém   hodnocení. Ale líbilo se mi vyobrazení alkoholické léčebny se všemi těmi svéráznými figurkami odvykačů, jimž vévodil Jaroslav Dušek, který si tímto po 7 letech zahrál v kinofilmu, už tak trochu sám sebe, jako jakéhosi domnělého velitele hvězdné flotily. Na obranu zpackaného konce musím podotknout že , na Duška přecházejícho bránu, a výtlem z této scény (nic ve zlém) zase jen tak nezapomenu. Ale tak, když se velitel vrátí na svou flotilu  je všechno v pořádku, stejně jako když se na mě nedávno usmál anděl, dal mi adventní kalendář a venku sněžilo. Ale já bych stejně nejradši chtěl umět měnit, každou legraci v rotaci. (13.12.2021)