Na zlej strane

Procedurální rozbor jednoho (ne)policajního zákroku s dlouhou expozicí a nepředvídatelným vyvrcholením. Černá, krutá alternativa k milované mainstreamové Lethal Weapon, ve které se poručík Martin Riggs definitivně otočí systému a politické korektnosti zády, a po dirtyharryovsku namíří na sakra upgradovanou verzi nihilistických zm*dů z Big Lebowskiho. Na to, jak je film dlouhý, se toho v něm uděje málo. Jeho události bych přestříhal do prvních dvou hodin a pak teprve rozpoutal v poslední půlhodině absolutní inferno, které mu tak trochu chybí. Inferno s více rozpracovaným záporákem Thomasem Kretschmannem. Holt nás Zahler rozmlsal vybroušenějším, koulervoucně dokonalým Blokem 99. I přesto je ale Dragged Across Concerete pořád hodně cool jízda, která baví jinakostí a u které pěkně mrazí. A ve které Zahler sympaticky dohrává předešlý masterpiece, třeba postavou Jennifer Carpenter, která zde políbí nožičky svého batolátka. P.S.: Scénu v bance bych ukázal celou. [Sitges FF] (10.10.2018)

Podobně jako Zahlerův předchozí snímek Blok 99 se děj upíná na téma ochrany a zabezpečení rodiny, ač to může hlavní hrdiny dostat až na cestu do nenávratna. Na špatné straně nabízí chladný a velmi realistický přístup společně s dlouhou expozicí postav, aby divák byl dokonale srozuměn s jejich pohnutkami a dokázal si k nim vypěstovat dostatečný vztah. Ovšem to je dost možná nejspornějším bodem filmu, protože oproti předchozím režisérovým snímkům, kde se tvořila vždy jen jedna lineární expozice pro celou skupinu postav (Bone Tomahawk), či pouze pro jednoho hlavního hrdinu (Blok 99), zde je dlouhý nástin pozadí hned čtyř oddělených jedinců, čímž snímek možná mírně ztrácí tempo, když skáče od jednoho k druhému. Zvlášť když se nemůžeme nabažit zatraceně cool dvojice Vaughn - Gibson, mezi nimiž opravdu fungují dialogy na jedničku. Zahler navíc rozjíždí na dnešní dobu vcelku odvážnou polemiku na téma přehnané politické korektnosti v konfliktu s vymáháním spravedlnosti, za což je ústřední dvojice policistů suspendována a vržena do smrtonostné spirály za hranicí zákona. Syrový a nepříjemný snímek, od kterého ovšem nejde odtrhnout oči. [Sitges 2018] (10.10.2018)

Absolutní filmová nirvána. Do posledního záběru jsem se ani nehnul a hltal každou scénu a dialog netušíc jaký obrat vezme příběh v následující scéně. Mistrovský kousek, kterýmu sluší velký plátynko a jsem rád, že nám Febio fest tenhle zážitek dopřál. Černohumorné strhoé dialogy, dva hlavní hrdinové, všichni tak trošku záporní, ale ve filmu jsou jedini záporní nesympaticky a druzí záporní sympaticky, mimochodem politický názor tohoto filmu je mě docela blízký. Na postavách si tu nechal někdo sakra záležet a Mel je pořád charimastickej až na půdu, pokud jde o Vince Vaughna, tak jeho agent zjevně dělá přečasy, protože on je prostě všude i na Febiu měl dva filmy. Stará drsná škola s poctivou filmařinou navrch nemůžu si přát víc, možná jak říká Pomo, celou scénu v bance, ale to bylo asi fakt hodně drsný. (29.03.2019)

"THE ENTERTAINMENT INDUSTRY, FORMERLY KNOW AS THE NEWS, NEEDS VILLAINS." -------------------------- Milujem to! Zahler je po vynikajúcom Tomahawku a ešte lepšom Bloku 99 späť v plnej paľbe s týmto pôsobivým procedurálnym policajným thrillerom, v ktorom hviezdi šedivý Mel Gibson a opäť raz Vince Vaughn, herec s koreňmi hlboko zapustenými v komédii a komike, ktorý ale svoj seriózny charakter a kvality záporáka/dobráka predviedol napr. v druhej sérii True Detective či práve vo vyššie spomínanom väzenskom bloku s číslom 99. Aj keď je násilie Zahlerovým trademarkom, tu je trochu umiernenejší a počas celej stopáže takých scén spočítame na jednej ruke, čo mne plne vyhovuje. Kamera veľmi výborná, filtre efektné, najmä žltý a tmavomodrý. Film v strižni dlho nepobudol, niektoré scény sú až príliš dlhé, iné zase ponúkajú lepšiu možnosť vychutnať si ich. Dragged Across Concrete je neprekvapivo brilantný film, jeden z minuloročne najlepších, a už nám stačí len očakávať, že podobnú pecku prinesie aj v budúcnosti, napríklad ten Ganson Street, ak vôbec niekedy uzrie svetlo sveta. Zvažujem päť hviezd a druhý replay hneď zajtra. (22.03.2019)

Nečekala jsem až takovou poťouchlost, ale tenhle film jen formálně využívá žánr detektivky jako z partesu staré školy, aby nám v tom drsňáckém oblečku naservíroval už ne tak divácky sexy kritiku dnešního asociálního státu a nespravedlivého a krutého ekonomického systému. Hlavní i vedlejší postavy dělají zoufalé věci především z tísně a existenčních důvodů: jejich rodinní příslušníci nemají potřebnou péči a bezpečné zázemí, nemohou si dovolit důstojně žít, chybějí peníze na léky, na služby, na školy, na nájemné, na život v bezpečnější čtvrti, bez vyhlídek na dobrou budoucnost je těžké i požádat svou dívku o ruku, a když se k tomu člověk přece jen rozhoupe, chytrá dívka ho přesně z toho důvodu odmítne, psychicky zdeptaná matka po třech měsících od porodu utíká od milovaného miminka do práce, i když se z toho může pominout žalem, protože vydělává víc než manžel atd. atp. *** Kdo by čekal, že Zahler je vlastně takový Ken Loach v drsnější verzi. Ačkoli upřímně - tady sice vyhřezne víc útrob a líp si uvědomíme fyzickou stránku věci, ale je to přece jen Ken Loach, kdo nevyměkne a nechá příběh skončit bez naděje na lepší zítřky, opustí postavy uprostřed stupňovaného zoufalství (Sorry We Missed you). Ale zas je fakt, že ten Zahlerův závěr se zaslouženou masáží s výhledem na oceán lze číst i jako úsměšek a trpký žert. A pak taky, Zahler má ještě čtyřicet let k dobru, aby s tou sociální kritikou ještě přitvrdil. *~ (02.08.2020)