Na zlej strane

S. Craig Zahler je drsňák, ktorý sa s tým vo filmoch nepára a vždy rad niekoho rozpára. Nepíšem to preto, že by to bolo cool, alebo preto, že sa to rýmuje, ale preto, že je to pravda. Zahler servíruje tento krát kriminálku s pomalým tempom, ale s veľkým dôrazom na postavy a dialógy, ktoré tu hrajú predovšetkým prvé husle, kedže sa tu moc akcii nenájde. Fúzatý Gibson je fantasticky, drsňáci mu idú a aj keď jeho parťáka vo filmoch moc nemusím, Vince Vaughn ma tento krát bavil. S Gibson to dobre ťahá, dialogy majú niekedy väčšiu šťavu ako samotný film, ale to hlavne preto, lebo to je tak zámerne natočene. Ako som spomínal, tu sa kladie doraz na postavy a celý film je jedna veľká sledovačka v aute s jednou akciu v banke a s druhou na konci vo finálnom zúčtovaní. Niekedy by to chcelo skrátiť, pretože odbočka s Jennifer Carpenter je tu zbytočná (aj keď chápem, že chcel režisér divákov šokovať drsnými únoscami s Kretschmannom na čele). Aj keď to bolo dlhé a rozťahane, ľúbilo sa mi to. 80% - 4* (13.10.2019)

Nejoriginálnější kriminálka posledních let s výborným duem Gibson - Vaughn a trademarkově neodhadnutelným scénářem S. Craiga Zahlera. Je to dlouhé přes dvě a půl hodiny a zdržuje se to už tradičně epickým prologem a scénami, které by každý jiný scénárista/režisér vyškrtl, ale právě v tom je jeho kouzlo a půvab. I když vám nekápne do noty, je jisté, že něco takového jste neviděli. Jeden z filmů roku. A jdu si konečně přečíst nějakou Zahlerovu knížku. (31.03.2019)

Bulwark of Broken Dreams. Ve své podstatě triviální, ryze béčkový obsah, ale podaný unikátní slow burn formou. Do toho bezskrupulózní násilí, chytré, lehce knižní dialogy (bez Tarantinovy současné bezuzdné sebestřednosti), nevyzpytatelný vývoj pohrávající si po McCarthyovsku s fatalitou a v neposlední řadě takový ten prostý lidský rozměr s vírou v dobro. Není to parní válec poháněný cílevědomou agresí jako devadesát devítka, ale tu pátou nakonec dám, protože Zahler je jako Gibsonův zoufalý fízl Brett Ridgeman. Odvádí poctivou práci, kašle na politikaření a nemění se s časem.. Ozývají se hlasy, že by se měl posunout jinam. Proč? Nikdo jiný tohle v celovečerním formátu neumí, tak ať s tím klidně dál pokračuje. Třeba na North Ganson Street.. (08.04.2019)

Po nudném, ale výživném Kostním Tomahawku a zábavném a záživném Bordelu v bloku 99 si to Plátce na Kreku do třetice všeho zlého přiufonil s nudnou a nezáživnou Držkou po betoně. Mel Nemel, je to tentokrát, jako by vás utahaná čtyřicítka pozvala na multiotvorovou noc plnou bezuzdné vášně a pak, po třech úmorných hodinách plivání vám svých životních mindráků do xichtu, na vás unyle tasila vytahaného olezlého bobra s divnou vyrážkou. A to rozhodně není po stopadesáti minutách žvanivé prudy očekávaná katarze, která by vyvážila předchozí martýrium jako u Kostního tomahawku, tudíž jeden radši chytne od Kreka akutní záchvat impotence a otočí se k tomu rychle zády doufaje, že přes ten v nose utkvělý pach zatuchlé rybiny a jím vyvolanou chuť žluklých krevet na patře usne dřív, než se poblije. (16.04.2019)

Zahler zvolil přístupnější styl, to ale neznamená, že by byl předvídatelný nebo slevil na brutalitě. Na moralitu o dvou policajtech, které systém dohnal na hranu zákona navěšel velice aktuální témata. Gibson je herecky definitivně zpátky a Vaughan mu jako parťák skvěle sedne. Musí. Velká část filmu stojí na tom jak si ti dva povídají v autě. Akce moc není, ale když ano je realistická a zahlerovsky brutální. Z osudů vedlejších postav často mrazí. Pomalejší tempo má svůj smysl. (25.03.2019)