Na zlej strane

S. Craig Zahler je zjevení posledních let, to bezpochyby. Režisér ze staré školy, jež už po dvou filmech jasně definoval své principy, které my diváci od něj můžeme očekávat. Nejinak tomu je i u další horké novinky, kterou jsem už bezmála rok vyhlížel. A je vskutku neuvěřitelné, že tu zas máme biják, který se jednak se svými hrdiny vůbec nepáře a je absolutně bez kompromisů. Osobně si nepotrpím na slowburnery, filmy, které si pozvolna budují atmosféru, jen aby diváka v samém závěru pokud možno úplně odrovnaly, nicméně u Dragged Across Concrete je to úplně jiná písnička.Strašně se táhne, má setsakra pomalé tempo, jež by si tradiční Hollywood nemohl v žádném filmu dovolit, nicméně mistr plně rozumí dramaturgii jednotlivých scén, přesně ví, kde zatlačit na emoce, kde na napětí a kde jen neškodně seznamovat diváky s novými postavami, o nichž tak trošku tuší, že se nezdrží dlouho. Ve zkratce, tato festivalová novinka mě bavila po všechny tři cca téměř hodinové akty, každou minutu a každou sekundu. Navíc má výborné herce z Bloku 99 plus mého oblíbence Mela Gibsona, který neztratil nic ze svého charismatu ani respektuhodnosti a vyloženě si to užívá. Malinko jsem tam poznával druhou řadu True Detective s, posledních pár let vždy výborným, Vincem Vaughnem, doufám, že ten chlap po restartu kariéry (hlavně u Zahlera) předvede ještě mnoho úžasných věcí. Mimořádná spokojenost, v dnešní době takřka nevídaná žánrovka. (26.03.2019)

Úplatky nebral, hotovost si do kapsy nikdy nestrčil. Jenže to byl policajtem v aktivní službě. Dnes je chudým civilistou, kterému táhne na šedesát, má nemocnou manželku a dceru, kterou otravují výrostci ze sousedství. Zabránil tomu, aby se větší množství drog dostalo od dealera do škol, jenže ho suspendovali, protože nebyl společně s parťákem dost zdvořilý. Ke zločinu se někdy uchýlí i poměrně obyčejní lidé. A okradou místního grázla. Tak trochu rezignovaný Martin Riggs Mela Gibsona, u kterého to na povýšení nevypadá, se po letech „vrátil“ a po dvě hodiny je to radost. Poslední půlhodina je už bohužel víceméně o tom, kdo koho přechytračí a kdo z téhle hry na morálku vyjde jako vítěz. Navíc obsahuje momenty, které mi tolik nechutnaly. Nic na tom ale nemění, že S. Craig Zahler dokazuje, že má solidně našlápnuto. Je jiný, je svěží. Nepotřebuje se zalíbit, točí, jak chce on a ne, jak (když to přeženu) vyžadují lidé okolo. Znovu na vše jdeme velmi pozvolna, dlouze žvýkáme hamburgery i se necháme ukolébat vsuvkou, kterak jedna čerstvá matka nechce opustit kojence a vyrazit zpět do pracovního procesu. Celkové zápletce její bankovní příběh nic nedá, ale body navíc za něj tvůrci dostanou. Stejně jako za ústřední dvojici: Mel Gibson a Vince Vaughn v sobě drží zlobu i silné emoce, chemie mezi nimi funguje, atmosféra je přesná, násilí nekompromisní. Vyhlídky postav na zlepšení chybí, vyhlídky na další Zahlerův kousek jsou ovšem o to naléhavější. (01.04.2019)

// Zahler v sobě spisovatele rozhodně nezapře. Tahle jeho temná alternativa ke Smrtonosné zbrani bez humoru, s typicky přemrštěnou mírou explicitního násilí, sociálním přesahem, a neustále posouvanou hranicí napětí, to pak dokazuje nejen svou stopáží (téměř tři hodiny), ale i viditelným citem pro detail, snahou takřka každé postavě dopřát expozici, nebo naprosto přesvědčivě budovanou zápletkou. Ten film je esteticky i myšlenkově neskutečně naplňující, navíc svádí dohromady výbornou trojici Gibson/Vaughn/Kittles, a to vše bez výraznějších tvůrčích klopýtnutí. Jasně, závěr asi nemusel být tak doslovný a vložka s Jennifer Carpenter, byť sama o sobě silná, tam de facto být nemusela, to jsou ale nepodstatné detaily na jinak dokonalém krimi thrilleru, který se v kinech už jen tak nevidí. Pod 9* bych nešel ani s pistolí u hlavy. (P. S. komentář uživatele Davies182 je skoro stejně tak dobrej, jako samotnej film) (24.03.2019)

Noir verze Lethal Weapon. Scénáristicky košatý film o mnoha postavách, přesto však srozumitelný, temný, cynický, krutý. Od režiséra, který se nebojí jít za hranu standartů a v jistém smyslu si dělá vlastně naprosto co chce a dotváří jakýsi nový subžánr - dark alternativu Tarantinovek, kde mnohdy kralují rovněž až do absurdna zahnané dialogové pasáže. Film z jiné doby s markantními kvalitami, přesto však možná až příliš dlouhý. (13.04.2019)

Když se vyhořelý Martin Riggs rozhodne vzít si to, co mu patří a zatáhne do toho svého parťáka Vince Vaughna...Blok 99 byl pro mě až příliš béčkový svým pojetím, tohle mi ale sedlo neskutečně. Už dlouho jsem neměl po sledování filmu nepříjemný pocit a není to tím, že se tam střílí ženský do hlavy anebo se hrabe ve vnitřnostech člověka, je to spíš psychologický dopad, kde je krásně vykresleno, že v dnešní hyperkorektní době to odsere vždy ten s dobrým úmyslem anebo úplně všichni. Takové filmy dneska už točí snad jenom Zahler - pomalé, procedurální a s charismatickými hrdiny, kteří jsou ozbrojeni krásným cynismem a sarkasmem. Žádné velké zkratky nebo vysvětlování, spousta věcí vám řečena nebo ukázána není, ale o to větší je to pak síla, když se tne do živého. Např. scéna v bance by neměla vůbec takový dopad, kdyby se před ní neodehrálo to 15 minutové intermezzo s Jennifer Carpenter...Sice mi pořád u Zahlera vadí ty podivné papírové dialogy, kdy nevěříte, že si dva lidé tak povídají a působí to jako jiný vesmír, ale na druhou stranu vám min. tento film nahodí na začátku nenápadně lanko kolem krku a pak až do konce mocně utahuje. Silný zážitek, sedlo mi to. (03.04.2019)