Artur a Leontýna

K slabému filmu, slabý komentář. Chlap někdy kvůli lásce blbne, začne pracovat a přestane chodit do hospody. Ovšem V. Trégl je opět dokonalý, Josef Gruss je stejně pěkně opilý jako v Evě tropí ... . Herecké obsazení super, například Z. Baldová :-) Užíval jsem si německé titulky ... Nejlepší ovšem byl Kosí Fox http://www.youtube.com/watch?v=tLxFKNLiNmQ (14.07.2014)

Naprostá blbost, která evidentně vznikla jen proto, že tvůrci zrovna neměli co dělat. Zápletka je přímočará a veškeré rozehrané vedlejší motivy vzápětí vyšumí do ztracena. Finále, kdy Leontýna Arturovi nejdříve řekne, že ač je jeho žena, nebude s ním 3 měsíce spát, Artur na to reaguje oznámením, že jde flámovat a ona mu o pár chvil později skočí kolem ramen, je úplně postavené na hlavu. (23.12.2010)

Hodně slabé a naivní, navíc mi nikdy moc neseděly milovnické a vůbec mladistvé role Jiřího Dohnala, hrál je v době, kdy mu už táhlo na čtyřicítku, a navíc je hrál dost mizerně. Mám-li někoho z filmu ocenit, pak to byl především Václav Trégl, ten nezklamal skoro nikde (pokud nehrál nervózního studentíka v Jarčině profesoru). A pak snad také začínající mladinkou Stellu Májovou, ta se už tehdy snažila hrát velmi bezprostředně. Pohádka o tom, jak dobrá víla napravila flamendra a učinila z něho k obrazu svému schopného manažera. Nu, dobrá... (14.10.2014)

Výborní herci se zhostili svých rolí zodpovědně a přivedli na svět loutky, kterým se okolní svět nejvýše přizpůsobuje. Film se zatím dáví tupou kostí sujetu a vyvolává v zamlklých divácích otázku po tom, co budou muset ještě strávit v těchto hladových časech počínajícího protektorátu. Odpověď se nabízí: oceán frází… Loutkohra, v níž nechybí ani kašpárek, který jediný drží úroveň, ať již subverzivně vyrušuje v čítárně filosofického klubu nebo řinčí z těch nejméně pravděpodobných dveří. (08.02.2020)

Filmovou sezonu roku 1940 zahájila Lída Baarová v radlických ateliérech adaptací staršího Herrmannova románu o nezvedeném továrnickém synkovi a pracovité moderní dívce z lepší rodiny. Lída Baarová Krňanskému vděčila za mnohé, když ji tehdy coby teprve sedmnáctiletou posluchačku konzervatoře obsadil do jejího prvního filmu. I tentokrát se Krňanský osvědčil jako starý přítel a ochránce. Nerozpakoval se vystrašenou a německými aférami opředenou krásku českého filmu podpořit a znovu uvést do povědomí nejširších diváckých vrstev. Dlužno dodat, že Baarová mu službu náramně oplatila, protože Krňanský se tehdy zmítal v bezradných uměleckých křečích a nebýt exkluzivní profilové nabídky letních Filmových žní ve Zlíně, propadl by snímek nadobro. Částečnou devizou jinak sériové veselohry zůstávají dodnes populární šlágry Josefa Stelibského Kosí fox a Půlnoční tango. (27.11.2008)