Vyšší princip

Ano, bylo to hrozné. Byla strašná doba, ve které se to odehrává, celá ta strašná tragedie války a zmaru mladých životů. Jejich odvaha a vzdor. Strašná byla i doba, ve které to vzniklo, snad ještě víc, protože nepřítel neměl jméno Adolf a Reinhardt, ale Klement a Rudolf a Gustáv a vlastně jakékoliv. Patos, který z tohoto dílka teče proudem, po chvíli omrzí a z mrazení na dějem se stane mrazení nad formou (16.03.2009)

Je to snad náhoda, ale zrovna včera jsem v komentáři ke Koljovi zmiňoval, že z mého pohledu patří mezi tři nejlepší české filmy. Večer jsem si pak pustil tohle úžasné veledílo, kvůli kterému náhle zbude na Svěráka a spol. jen medaile bramborová. Tohle je totiž hotový nadfilm, dokonalá mozaika poskládaná z tísnivé atmosféry tehdejší doby a z utrpení nevinných znázorněného tak působivě a depresivně, že podobné emoce se ve mně vzpouzely už snad jen v případě Schindlerova seznamu. A v neposlední řadě ty úžasné herecké výkony v čele s vyděšeným pohledem Františka Smolíka, který si prohlášení "Die Sache ist erledigt" vyložil úplně opačným významem- správným, ale bohužel opačným. Klenot nejen české, ale i světové kinematografie! (16.06.2012)

Jak se zdá, tuzemská kinematografie je a ještě dlouho bude zejména doménou přihlouplých komedií, a přitom se to vyvíjelo tak pěkně. Drama, to je totiž ten žánr, který Čechům dříve šel nejlépe. Vyšší princip to rozhodně dokazuje, povedený film, ve kterém se na pozadí příběhu několika studentů odehrává temné válečné drama je rozhodně zlatou perlou národní kinematografie. I když je pravda, že pokud by se filmaři pokusili natočit něco obdobného v dnešní době, nejspíše by nevniklo tak úspěšné dílo. Pak je však důležité ptát se, kde nastala chyba, neboť jen jejím odstraněním bude možné opět začít točit opravdu kvalitní filmy. 100% (16.05.2006)

Tenhle brilantní snímek mi mnoho dal, jednak jsem si začal více vážit starých českých filmů a herců, (vynikající František Smolík a mladičká Jana Brejchová) a také jsem konečně pochopil, jakými hrůzami si tehdy ti lidé museli projít, slovy nepopsatelná atmosféra jejíž vykreslení se tak dokonale jako to je v tomto filmu asi už nikdy nepodaří, přiznám se, že při závěrečném proslovu F. Smolíka ke studentům mi ukápla slza. (25.11.2009)

I z hlediska nižšího principu mravního (na ten vyšší nemám) je tento snímek skutečně mimořádně působivý. Jenže pro mne vražda zůstane vraždou, ať je spáchána třeba na tyranu a jediné poučení vidím v tom, že by mladí lidé měli lépe vážit své kroky, když kolem nich pochodují těžké kanady. Takže já sice rozumím uznalému nadšení diváctva, ale z mého pohledu se jedná o snímek tak vážnovážný, že ho již nikdy nechci vidět znovu. A to pro film není ta nejlepší vizitka. (19.04.2014)