Vyšší princip

Studie strachu, lhostejnosti i nezměrné odvahy obyčejného člověka. Scéna stanného soudu, kdy sekretářka píše rozsudek smrti a žvýká u toho tlustě namazaný chléb se vryje pod kůži jako máloco. Mohu si přitom klást otázku: kdyby otec Jany Skálové dokázal najít odvahu jít na Gestapo včas, mohl přece jen kluky zachránit? Podle mě mohl. Ale nemohl to vědět. Měl to zkusit? Profesor Málek to zkusil. I když, jak řekl Commisar Worliczek, žil ještě v Trojské válce, kde bylo místo pro shovívavost... "Když jsi sužován nepřátelskou mocí, neustup. Chraň si místo dané ti přírodou. Ptáš se, jaké že je to místo? Místo muže." (25.10.2005)

Povídku "Vyšší princip" z Drdovy knihy "Němá barikáda" jsem četl, a pokud si dobře vzpomínám, byla jedna z nejkratších (kolem pěti, max. deseti stránek). A proto jsem zíral, jak s touto silnou povídkou režisér naložil. A nejen on. Práce s kamerou a hlavně hudbou… proč se takhle netočí dnešní filmy? Proč dnešní hudba slouží jen jako výplň filmu, když zde je krásně předvedeno, že může většinu scén dokonale podkreslit? Viděl jsem poměrně dost českých filmů, ale momentálně mě (z těch novějších) napadají pouze Karamazovi, u kterých mi taky přišlo, že hudba nás vtahuje do filmu. Jinak rozepisovat se zde o výkonech mladé elity (Brejchová, Kostka) je zbytečné, ale pro mě neznámý František Smolík podal dokonalý výkon. Zkrátka, tohle zřejmě nešlo udělat lépe. 100 %. (21.04.2011)

Každý člověk musí nést odpovědnost za své činy. Pokud někdo za druhé světové války zneuctí říšského pohlavára, tak musí počítat s tím, že bude nemilosrdně potrestán. Zejména pokud se tak naivně stane v kotlině české, kde úřední uši vždy zaslechnou udavačská slova z úst snaživého bonzáčka. Pro mne není hlavním vyzněním filmu převědčení, že nacisti byli sprostí vrazi, ale to, že člověk se má vždy chovat podle daných pravidel, ať už v zemi vládne kdokoli. Od možného přejetí autem ho to neuchrání, ale od vykonavatelů moci bude mít určitě klid. (30.11.2008)

V dobe temna a všeobecného teroru neexistuje žiadne právo, žiadna spravodlivosť, je však dôležité si v srdci uchovať aspoň ten vyšší princip mravní, aby sme ešte zostali ľuďmi. Slová nestačia na túto filmovú nádheru, to treba vidieť. Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (09.04.2015)

Na svou dobu (15 let po válce a okupaci) jde čistě filmařsky o nepochybně nadprůměrné a působivé drama s výbornými (době danými) hereckými výkony, leč ta klišé klišé klišé (!)... Tak těžko se mi tohle dílo hodnotí - vedle nesporných ryze uměleckých kvalit působí dnes již dost rušivě ona době poplatná schémata, živící všechny ty historii vnucované komunistické >protektorátní mýty< - uřvaní zlí němci, hloupí nadutí kolaboranti, zbabělá falešná buržoasie, neoblíbený zlý němčinář - versus andělsky hodný latinář, skvělí a lidsky zralí studenti, prostí čeští občané málem všichni svatí vlastenci... Je to tak falešný a zoufale pokrytecký pohled - černobílý - jako fimový materiál, na nějž je tenhle film natočen... Ty čtyři hvězdičky jsou tedy víceméně z jakési nostalgie a s hodně přivřenýma očima. Možná i trošku pokrytecky... (09.05.2006)