Ves v pohraničí

Ve filmu Ves v pohraničí se odráží dobový vztah k odsunu Němců i k tomu, co následovalo - zabírání statků. Z toho pohledu je potřeba brát film s rezervou, na druhou stranu to tak nějak lidé opravdu vnímali - proto je film celkem zajímavý i jako dokument doby, ve které vznikl. Film je formálně ještě trochu předválečný (žádná předzvěst Nové vlny), ale charakteristika jednotlivých postav - jejich přelétavost, schopnost měnit názory a ubližovat ostatním lidem - je překvapivě vyrovnaná a Čechům úplně nestraní. Tohle vykreslení české mentality je zajímavé i z dnešního pohledu. O rok později už diváci koukali na dokument "Není stále zamračeno" od Jasného a Kachyni, a to už je trochu jiné propagandistické kafe. Tam už dělníci nechybují. Je opravdu k nevíře, jak se ze dne na den může změnit společnost a oficiální pravda. (20.01.2022)

Nechvalně proslulá historická etapa "zlatokopectví" našich českých holubičích povah v pohraničí je zde pochopitelně vykreslena v poněkud světlých barvách, je to malinko nasáklé pozvolna prorůstající ideologizací, ale nejvíc zaujme, že 42-letý Bohuš Záhorský hraje 70-ti letého shrbeného staříka a světe div se, on skutečně na těch sedmdesát vypadá. A byl to hit. Tenhle nenápadný a v našich televizích vyjímečně uváděny snímek svého času vidělo na 2,5 milionu lidí. (13.08.2006)

Standardně dobře natočené drama z pohraničí. Repliky Bohuše Záhorského jsou naivní a opravdu dementní. Slova "V Praze by nás uživilo zelinářství" jsou k pousmání, hovno i o to by jste přišli. Velmi prostý film, snad pro děti ale vytknout mu profesionálné téměř nic nejde, snad odfláknutá závěrečná scéna. Nejsympatičtěji z filmu téměř budovatelského působí Effa a Lipský. Sekat neuměli a na všechno se vysrali, krása. (03.07.2010)

Režijně zvládnutá černobílá pohádka o tom, kterak hodní a pracovití Češi osídlili od zlých Němců vvysídlené území, zloduchy mezi sebou odhalili a statečně se s nimi vypořádali. I ti holubi, co dědovi ulítli se nakonec vrátili ... Přímo úkázkový film složený z filmových klišé. Rozdělení úloh - pověrčivá maminka, uvědomnělý tatínek, moudrý dědeček, čestný synek, líní trempové (zřejmně ovlivnění západními imperialisty), pytláci záškodníci a zloduch nevětší, jež je po zásluze potrestán. Film stojí a padá na scénáři. Tady tedy spíše padnul ... (12.07.2017)

V některých databázích, ne tady, je to vedeno jako kriminálka (což by odpovídalo, protože u kriminálky je vrah znám dopředu), ale ona je to spíš taková kronika vesnice v pohraničí, kterou osídlují Češi i Slováci po vyhnání Němců (snad nemá smysl zde připomínat, proč Němci byli tehdy vyhnáni). Se vším, co k tomu patří. Krásná krajina, pole, louky, ale také prázdná stavení, miny, zničené sošky Krista, ukradené zlato, pašeráci... A dokonce i nezodpovědní úředníci (tehdy!), kteří chtějí jen výhody pro sebe. Linie vraždy nového majitele pily je zde vedlejší, i když je nakonec dořešena až do konce. Líbila se mi dvojka nezodpovědných trampů v podání Effy a Lipského, dědeček Záhorského, kterýžto herec měl v době natáčení 42 let, a přitom mu skutečně toho dědka věříte, mladý Hrušínský už zde prokazuje své kvality, Medřická se sice jen mihne (a trochu svou rolí připomene Tonku z jiného filmu s Marvanem), ale ty dvě krátké scény si ukradne pro sebe, že i Jana Pivce zastíní, a J. O. Martin je pro mne objevem, jeho roli jsem mu věřil naprosto, a pak jsem si přečetl, že je rodák z Vysočiny, a to mi mnohé vysvětlilo. Škoda zhruba druhé čtvrtiny filmu, která se zbytečně vlekla, protože potom scény žně, čekání na noční pískání vlaku (mimochodem, úvodní scéna je jak z těch současných dokumentů Slow TV z kabin vlaků na různých tratích, co dává po půlnoci Sport 5), narození dítěte, mina, četníci, to vše je už hodně napínavé a bez zbytečných prodlev. A su rád, že se pro jednou shodnu s LiVenturou. :-) Mimochodem, jak tam věčně pijí "kafe" (to je brynda, řekne maminka v jedné scéně) s chlebem, tedy nejspíše Meltu s mlékem a cukrem, připomnělo mi to v dobrém dětství u prababičky, která mi tohle jídlo ke snídani také dělala. (15.03.2020)