Týden v tichém domě

Stále půvabný a stále svěží film, který neztratil nic ze svého kouzla ani téměř po šedesáti letech. Navíc ze staré Prahy a navíc natočený podle Povídek malostranských od Jana Nerudy. Které mám opravdu hodně rád. Se všemi tehdy velmi populárními herci. Nikdo ale nějak vyjímečně nevybočoval, všichni zahráli takový svůj běžný standart. Prostě žádný precizní výkon. Jiřího Krejčíka si ale dodnes cením a považuji ho za jednoho z nejlepších českých poválečných režisérů. Nemůžu tedy jinak než za 4*. (09.12.2006)

"Idyla" Malé Strany, jak si ji pamatoval básník Neruda... Dům U dvou slunců se nachází V Nerudově ulici 47/233 na  Malé Straně. Původně renesanční dům získal v letech 1673–90 raně barokní průčelí s volutovými štíty, dvorní část byla vystavěna až v polovině 19. století. Zachoval se renesanční portál, původní je domovní znamení se dvěma slunci v kartuši. V domě bydlel v letech 1845–57 spisovatel Jan Neruda (pamětní deska z roku 1895), jeho otec tu měl obchod tabákem. Po otcově smrti se paní Nerudová se synem přestěhovali do domu U tří červených orlů v téže ulici. (21.03.2013)

Týden v tichém domě je v Krejčíkově podání naprosto a absolutně zlý film. Tolik negace aby člověk pohledal. Dokonce i ty pozitivní motivy vyznívají tak nějak bezútěšně. A z mnoha epizod je mi vysloveně mrazivo. Konečně celá ta story kolem Svozilové a Waleské je tak marná jako žádná jiná, ten nijaký Höger to celé skutečně nezachraňuje a Kurandové figurky byly přeexponované za každých okolností. Reprízy skutečně nevyhledávám. Ale pokud si uvědomím, že Krejčík do toho šel rovnýma nohama jako do svého debutu, odvaha se cení. (22.09.2015)

Krejčík již svým debutem ukázal své nesporné klady. Sice pracoval s látkou, která ve své době již nic říci nedovedla (což je v jeho filmografii dost častý jev), ale její uchopení ji významně povyšuje. Po technické stránce je snímek natočen obratně, kamera si výborně rozumí s prostorem a herci, střih se občas blýskne rovněž nápaditým přechodem a ateliérové stavby vůbec nebijí do očí, spíše naopak, skvěle poetizují malostranskou atmosféru a nelze příliš litovat, že v této době, ještě Krejčík nemohl naplno využít exteriérů, tak jak si přál (a stále přeje). Vizuální kvality zvláště vyniknou ve scénách deště padajícího na nádvoří domu, v nich je atmosféra opravdu dokonalá. A ještě jsou tu herci - Spal zde podává překvapivě podmanivý výkon, výbornou zdrženlviost si zachovává Waleská, která by mohla svoji postavu pojmout zcela konvenčně, tedy přehnan a afektovaně. Rovněž Zdeňka Procházková se vymaňuje z tehdejších šablonovitých hereček. A pak je tu dost matadorů, o kterých nemá smysl pochybovat. Týden v tichém domě je tedy film sice námětově vyčpělý, ale když ho máme brát jako adaptaci, tak dosahuje vrcholu, výborně pracuje s časem a rytmizací a bere si s Nerudy jen to nejlepší. Sice jsem si na začátku málem zoufal nad mírně klišovitým pohledem na sociální rozpory v jednom domě a figurkařením, ale film mě každou minutou víc a víc pohlcoval až jsem ho opouštěl s pocitem okouzlení a doteku starých dobrých časů. Alespoň tímto působením má dnes rovněž právo na své místo v podvědomí diváků. (11.12.2009)

Na svou dobu neobyčejně zdařilé.  Herci kouzelní. Blanka Waleská jako poněmčelá děvka. Hoger krade básničky. Nedbal sňatkový podvodník, zadlužený a ještě k tomu blbý nudný oficír. Neumann vymahač dluhů. A dále uvidíte jak se žilo na Pražském magistrátu. Jako dnes, všichni lžou, podváděj  a vzájemně se udávaj. (28.03.2023)