The Catcher Was a Spy

Po norském seriálu Boj o těžkou vodu také tento film se zabývá tématem vývoje německé jaderné bomby. Hlavním hrdinou je agent OSS bývalý basebalista, který má za úkol sejmout šéfa vývoje Heisenberga. Film dle skutečného osudu Morrise Berga, překvapivě exkluzivní obsazení na takový komorní film v uměleckém tempu vyprávění a dokonce pár českých tváří ( Geislerová zanadává na Heisenberga dvě věty a Karel Dobrý jako gestapák beze slov ). Zajímavý námět, ale sráží to pomalý styl vyprávění a když se to pustí do akce, tak to vykolejí z realističnosti. (13.01.2021)

Zajímavý příběh, že jsem předtím neznal jméno Moe Berga ( ve 20. a 30. letech hrál za Boston Red Sox, zemřel 1972) nebylo až tak překvapující, ale ani postava německého fyzika Heisenberga mi z historie nebyla až tak známá. V první půli filmu může být trochu handlcapem, že ne každý český divák zná pravidla baseballu. Ale jinak scenérie Prahy příjemně potěšily , ve výborném denním i nočním nasvícení. (04.06.2020)

Mám veľký záujem o históriu 2. svetovej vojny a zvlášť silné emócie mám ak sa jedna o skutočnú udalosť. Film má historický základ a s konečnom dôsledku je to malý film o dvoch veľkých mužoch o jednom z nich som doposiaľ nič nepočul a tak si ho trocha predstavíme nakoľko vo filme nie je mu daný historický taký priestor aby sa jeho život trocha rozvinul. Ide o Morrisa Berga, ktorý bol americkým hráčom a trénerom bejzbalu a po športovej kariére slúžil v prospech Úradu strategických služieb v dobe 2. svetovej vojny (predchodkyňa dnešnej CIA). Od augusta 1942 do februára 1943 pôsobil ako pozorovateľ v Karibiku a v Južnej Amerike, mal za úlohu sledovať zdravie a fyzickú spôsobilosť tu pôsobiacich amerických vojakov. Od 2. augusta 1943 prijíma pozíciu operátora, špióna za plat 3800 USD (dnešných 53800 dolárov) ročne. V septembri už pôsobil na Balkáne v Juhoslávii kde vyhodnocoval skupiny odboja Draža Mihailoviča a Tita. Tu vyhodnotil veľmi správne lepšiu aktivitu skupiny Tita, ktorým potom Američania podporovali. V decembri 1943 pracoval na špeciálnom projekte týkajúceho sa talianskych raketových špecialistov a ich následní únos do USA. Tu začal získavať informácie o druhom významnom človeku o ktorom je tento film a to o Wernerovi Heisenbergovi, nemeckom teoretickom fyzikovi, spoluzakladateľovi kvantovej mechaniky a nositeľovi Nobelovej ceny. Bol hlavným vedcom v projekte macistickej jadrovej zbrane. Začiatkom decembra 1944 sa zúčastnil Heisenbergovej prednášky v Zürichu a po nej sa správne rozhodol, že Nemci nedisponujú reálnou hrozbou držania jadrovej zbrane. No ale späť k filmu, kde je dej trocha prevrátený a bol som z neho trocha sklamaný. Film v konečnom dôsledku je nepresvedčivý. Záver filmu je úplne jasný veda nemá národnosť a vojnu vyhrávajú len tí, ktorí majú silné zbrane a s ľuďmi so zápalom pre danú vec. (20.12.2018)

V dnešní době hodně nenápadná a skromná záležitost, o to víc překvapí, že se spousta scén natáčela v Praze a přilehlém okolí (a taky, že je eRková, ale... jo, ta scéna skoro na začátku, piáno v bytě by nemělo chybět :). Catcher určitě má co nabídnout už svým námětem a hereckým obsazením, ale ve scénáři šlape nesměle jako mravenec v kádi se zelím, chtělo by to trochu fortelnější a přitom umnější úchop. Nejlepších je bezpochyby posledních dvacet minut, šachová partie odehrávající se pouze v hlavách dvou důstojných protihráčů a pak závěr (ne že budete jako já a vyspoilerujete si to sami sobě na wiki ;-). Dnes za tři a půl (tady musím dát 4, protože 53% není adekvátních) a opět potvrzeno, že čím méně očekávání, tím líp. (25.09.2018)

Samá herecká zahraniční esa, Praha opět potvrdila, že jí to na plátně neskutečně sluší. Polorozpadlá ruina bývalého cukrovaru, která již posloužila tolika válečným filmům, mi poprvé připadala kamerově trochu kýčovitá a umělá. Jsem ráda, že jsem mohla vidět Paula Rudda ve vážnější herecké podobě. Je užitečné, když se do povědomí dostanou příběhy historických osob ne tak známých. Do análů filmových kritiků se zajisté nezapomenutelně vryje scéna pouze slovní šachové hry, odehrávající se mezi klíčovými protagonisty. Pro mě z hereckého hlediska bude také nezapomenutelná závěrečná scéna a ano, scéna "na klavíru" ;o). Scénář příběhu měl švih, hudba, byť si soundtrack speciálně nevyhledám, byla zcela na pozadí a jen lehce dotvářela náladu, nevyčnívala, nepřebíjela příběh, nevadila, a tak je to v pořádku. Pěkný film, u kterého jsem hrdá, že se natáčel převážně v České republice. (28.12.2018)