Morálka paní Dulské

Zdařilé dramato o tom, že čest rodiny je nade vše, a že pro její uchování je možné užít všech prostředků. Vladimír Ráž hraje zhýralce znuděného životem a svou matkou, Vlasta Fabiánová zase životem protřelou šedou eminenci, jež tahá za nitky všeho, aniž to ostatní tuší. Zdeňka Baldová je ale hlavou rodiny a nedopustí, aby se cokoli dělo jinak, než ona chce. Pěkně rozehraná partie, všechny figurky na šachovnici skvěle napsané a zahrané. Moc hezky natočený kousek vypadající jako film pro pamětníky, ovšem je to vlastně už "retro" z roku 1958. 85% (28.09.2014)

Film o ne vábných stránkách kapitalismu lze udělat nejen s vkusem, ale i úsměvem a nadhledem. Měšťácké pokrytectví (existuje ovšem i proletářské a zdaleka se neomezuje na komunisty) bylo a je vděčnýn tématem. Zatímco soudobý konzumismus je chápán a nazírán současnou veřejností odlišně, zdaleka ne vyhraněně, ten starý byl za stara skoro vždy kritizován. Zprava, zleva, zespodu - a když to jen trochu šlo - i zeshora. Svým způsobem čítankový příběh ve stylu Olbrachtovy ANNY PROLETÁŘKY "ozvláštňuje" několik "maličkostí": vedle brilantní Krejčíkovy režie k tomu přispívá i scénář Jiřího Frieda a pak přímo přehršel uměleckých výkonů, jimž v titulní roli vévodí stařičká Zdena Baldová, pro niž nesmíme zapomínat na Fabianovou, Tomášovou, Šejbalovou či tehdy zvláště mladou Janu Brejchovou. Zhýralost sluší i standardní suverenitě Vladimíra Ráže. Zapomenout nelze ani na dobře fabulovaný obsah, v němž je protikladem jásotu jedné strany (kolem paní Dulské) i postupný nárůst sebevědomí hlavní hrdinky. Právě toto odmítání schematického chování "výcviku a zase výcviku ..." v duchu obligátního dobového černobílého vnímání problému, je zdrojem síly Krejčíkova přístupu. Ocenění zaslouží i rázné pojetí Šejbalové v její roli rázné, přímočaré dívčiny tety. Nezávisle na datu natočení máme před sebou jeden z mála filmů padesátých let, které svou úrovní i sdílností oprávněně oslovují již několik generací filmových diváků. (16.04.2008)

Ačkoliv člověk tak nějak tuší, jak to asi dopadne, stejně je napnutý, jak to dopadne. Skvělé herecké výkony, zvláště Zdeňky Baldové, která je v té své víře ve vlastní pojetí morálky a Boha velmi uvěřitelná, a zdatně jí sekundují ostatní. Ona ostatně má svým způsobem máslo na hlavě i služka Hanka, takže konečné rozuzlení jde brát jako její smíření se s tím, jak svět skutečně funguje. Vynikající je volba do hry vhodit tu nejnaivnější naivku s romantickým pohledem na život, jejíž pohled může, ale nemusí v někom něco pohnout či dovést k jisté reflexi. Superlativy si zaslouží i kamera, jemné kombinace jednotlivých vztahů, určitá nevyřčenost, náznaky, detaily. Krejčík se zde vyjádřil nejen k pokrytecké morálce 30. let, ale i té současné, ačkoliv již nejsou služky a pánové. Moc peněz, závislost na moci a penězích, a neschopnost přijmout svou vinu, to jsou nadčasová témata. (21.02.2015)

Pani Dulská to má v hlavě evidetně v pořádku - "Ten skončí špatně. Ten se dá k socialistům." :D Tomášová sice hraje Frndu Bordelářku aneb extrémně debilní naivní pipku č. 2, ale mistr Ráž naštěstí není druhým blbečkem B(l)ek(ot)ů. A rovněž ostatní herci jsou bezchybní. Intriky Baldové nemají chybu a jemných zlomyslností Martinkovské jsem se nemohl nabažit. Správný uvedomělý soudruh ocení závěrečné vzepření Hančí, skupina příčetných se báječně pobaví u všeho ostatního. Báječná tragikomedie. (27.07.2015)

Podle stejnojmené divadelní hry polské dramatičky Gabriely Zapolské z roku 1906 vzniklo působivé drama, v němž Zdeňka Baldová opakuje svou roli z nastudování Tylova (Stavovského) divadla z roku 1954. Její výkon je obdivuhodný a dokazuje, jakou byla skvělou herečkou, ale zbytek obsazení se nijak nenechá zahanbit. Dojemný precizní výkon podává Marie Tomášová coby utrápená krásná služtička, jejíž příběh film vypráví. Vladimír Ráž mi tu něčím připomínal Laurence Oliviera - jeho samolibý zhýralec se zárodky charakteru je velice uvěřitelný. Famózní je Vlasta Fabianová, někde mezi koketou a matronou v roli zákeřné tety. Jiřina Šejbalová a Jana Brejchová hrají poměrně jednoduše načrtnuté kladné postavy, které jim nedávají mnoho hereckého prostoru, ale jejich výkony jsou rovněž velice povedené. Snad jediný, kdo tak úplně nesedí, je velice přemrštěně exaltovaná Alena Martinovská, která svou rozmazlenou Hešu dost přehrává - v porovnání s relativně civilními výkony zbytku obsazených to působí jakou pěst na oko i ucho. Krejčíkova režie je naprosto precizní, tíživé scény jsou vhodně vyvažovány humornějšími momenty (scény z tanečních, ...) a kameraman Vladimír Novotný vytváří velice zajímavé kompozice. Silný filmový zážitek. (21.02.2009)