Čertovské pero

Musím říct, že v některých momentech mě Čertí brko upoutalo svou nápaditostí ("chytnout poezii", prohlížení obrázků na dotykovém displeji) nebo herci ve vedlejších rolích (především pánové Jeřábek a Budař v rolích záporáků). Ostatní momenty jsem však nezaujatě prozíval nebo se divil nad některými dírami v zápletce (Bonifác ví, ke kterému oknu má jít vysvobodit Markétku, ačkoliv mu to nikdo předem neřekl). Mezi Janem Cinou a Judit Bárdos to navíc po celou dobu vůbec nejiskřilo. Za tři hvězdičky, ale cíleně tuto pohádku asi vyhledávat nebudu. (31.01.2020)

Další tragická pohádka jež nedokáže vybočit z podprůměru a stále stejná písnička. Budu stručný - zoufalé nepohádkově znějící dialogy (to je nechutný; tak jó nó), děsné písničky jež vůbec nezapadají, šíleně ukřičené, slabá kamera, průměrné herecké výkony, nezajímavý děj, pohádková poetika opět zadupána hluboko pod povrch zemský. (26.12.2019)

Kupodivu mě to nějak zvlášť nesralo nebo neuráželo, což je u současné české pohádkové produkce věc takřka nevídaná, ale možná jsem už jenom tak otupělý z té bídy posledních let, že mám laťku rezignovaně posunutou hodně dolů. Docela se mi tam líbila Bárdos a pak samozřejmě Budař, který je skvělý ve všem, naopak Cinu nemusím a Vetchý je zde vyloženě trapný, podobně jako Kopta, a ke zbytku castu nějaké velké sympatie rovněž nechovám. Má to i fajn triky, pěkné lokace a zajímavé kostýmy. Co mi tam však přišlo mimořádně otravné, to byly ty písničky (vážně se žádná pohádka bez nich neobejde?), a taky jsem se nemohl ubránit úvahám nad tím, proč jsou snad ve všech českých pohádkách čerti vždy vykresleni jako neschopní idioti (což mají pro změnu společné také s filmovými policajty) - vyloženě bych uvítal, kdyby jednou někdo šel proti proudu a natočil pohádku s čerty, ze kterých jde taky jednou strach, namísto aby byli rádoby směšní. Prostě mám už alergii na ten stereotyp filmového čerta, který je nám do omrzení předhazován znovu a znovu. (23.10.2022)

Čerti ovládající kouzla a v rámci pokroku pořádající videokonference s centrálou jsou schopni provést jímku jedné hříšné partičky s dobrým PR, jen když mají trochu štěstí a na sobě kostým skřetí posádky z věže v Cirith Ungolu? Tuhle bitvu se scénářem nemohl Najbrt vyhrát, tak se alespoň pokusil o čestnou prohru. V ledasčem mu pomůže osvědčený herecký tým, ale citelně tomu schází vtip (i když je na něj prostor), nápaditost a na pohádkovou poetiku se vzhledem k fraškovitému rázu rezignovalo úplně. Zpěvy? Zážitek srovnatelný s lázní v pekelném kotli plném žhavého oleje. A ten satirický podtón? Nevím, dospělé spíše otráví a děti si mohou říct, že k porážce mocichtivých idiotů stačí jen idioti. Takhle to v reálu bohužel nefunguje.. (27.12.2019)

„Neměl bych dostat vocas?“ - „Ocas, rohy a startovací kopyto používáme pouze při jímce hříšníka. Jinak cestujeme zásadně v civilu. Ale to snad doufám víš?!“ Díky Ondrovi to už vím i já. Vůbec mi ten pekelný systém přišel celkem důvtipný. Film se opírá o výbornou technickou stránku, kvalitní jsou třeba i na Lvy nominované kostýmy, výprava či rovnou vítězné masky. A přestože nejde přímo o „písničkové“ dílo, min. Mám takovej pocit je zapamatovatelná. Potud spokojenost. Horší je to ale s humorem, usmál jsem se jen párkrát. Argument, že jde o pohádku a nejsem tedy „cílovka“, zde navíc příliš neplatí, neb tvůrci do ní přidali poměrně silnou paralelu s politickou situací (to velké NE pro ANO už ani doslovnější být nemohlo). Ne moc záživný příběh (spolu s jeho převážně nevýraznými aktéry) pak sice držel pohromadě, ale neoslnil. Přesto žádný průser, vidím to na lepší průměr. „A přestaň mi vykat.“ - „Proč?“ - „Nooo…když sou lidi do sebe zamilovaný, tak si tykaj.“ - „Já sem do vás zamilovanej?“ - „Jo jo, už je to tak. A vypadá to, že je to vážný.“ (14.04.2019)